Vědomosti chrání

Zdravím vás přátelé. Tady je Radek vědomosti chrání. Někde jsem četl tady ta dvě slova a uvědomil jsem si, jaká je to hloubka, jak je to důležité, jaká je v tom obrovská pravda. A jak víme, pravda se nemusí tlačit a prostě je většinou co se tlačí, tak je všechno ostatní, co pravda není. Myslím tlačí, myslím jako čemu se dělá reklama a co se hodně propaguje, ale tohle to pracuje samo o sobě. Vědomosti chrání, ale přece jenom pro případ, že by někdo nevěděl, jak to myslím, tak jsem si říkal, že udělám krátké video. A já vždycky říkám, že co nepoužíváme, upadne a není to jenom prostě ruka nebo noha nebo něco takového, ale může to být i mozek. Jestliže ho prostě přestaneme používat, tak začne chátrat, začne chabnout, naše myšlení se odebere do kytek. Prostě začnem blbnout nebo jak to říct jinak.

Prostě přestaneme být chytří, přestane nám fungovat logika a spousta věcí se odehraje úplně jinak. Protože protože posuzujeme všechno v podstatě na základě toho, jaké máme informace, co si o čem myslíme, co jsme schopni vlastně těmi našimi vědomostmi postihnout. No a? Dá se říct, že je tady taková jakási tendence, která vychází možná z naší pohodlnosti k jisté debilizaci lidstva. Jak to říkal Pjér kdysi. A on říkal, že vlastně debilizace lidstva začala vynálezem knihtisku, protože do té doby si většina lidí musela všechno pamatovat, všechny příběhy. No a potom, když už to bylo někde napsáno nebo vytištěno, no tak jako už si to nemuseli pamatovat. Takže se dá říct, že to bylo ještě dřív s vynálezem písma. A k velkému rozmachu došlo vynálezem rádia neboli rozhlasu.

Říkal to už Štajner, že vlastně díky tomu skončilo. Skončilo kritické myšlení, protože tím, že vlastně člověk dostal do ruky možnost sdělovat opravdu velkému množství lidí naráz informace, takže dostal tu možnost je vlastně ovlivňovat. Říkat jim, co si mají myslet. A pak samozřejmě televize tato dovedla do úplné dokonalosti. Jo, protože tam to vidíme, tam to slyšíme prostě. Takže myslím si, že to skutečně vychází z té naší pohodlnosti, že je to útok na pohodlnost. Protože když mi někdo hezky naservíruje, co si mám o něčem myslet, co se někde odehrálo, ukáže mi obrázky, prostě dá mi k tomu patřičný komentář. Tak já už nemusím zjišťovat, jak to bylo, že jo. Prostě bylo to, říkali to v televizi, jo, takže to bylo určitě tak, jak to tam říkali. No a to je trošku nebezpečná věc, protože jak říkám, ta pohodlnost vede k atrofii neboli k odumírání.

Existuje někde v Japonsku existuje jakýsi ostrov, kde králíci divocí ztratili přirozené predátory. No a tak úplně přišli o svou schopnost nějakou prostě se bránit, nebo pud sebezáchovy. Prostě se tam povalují, požírají cosi, jezdí tam stovky turistů a dívají se na to, protože šlapou v králících. Je jich tam strašně moc a neutíkají nikam. Nebojí se prostě protože nemají dlouhodobě čeho, Takže úplně ztratili pud sebezáchovy a nějakou schopnost se nějakým způsobem chránit. Ale u nás je to to samé. Postupuje to kolikrát celkem jako úplně nepostřehnutelně. Sám jsem udělal mnohokrát zkušenost, teďka v poslední době třeba navigace, to je určitě věc, která pomáhá velice. Většinou jsou ty věci takhle jakoby zabalené nebo prezentované a nebo se tak tváří. Navigace je super věc. Vlastně já zadám cílovou stanici, nějakou cílové místo, spustím navigaci a tam mě někdo říká a ukazuje kudy mám jet, kde mám odbočit. No a protože jsem kdysi najezdil opravdu hodně, hodně hodně moc kilometrů po Evropě v době, kdy nic takového ještě nebylo, používali jsme mapy. Tak tenkrát jsem to dělal tak, že jsem si prostě před tou cestou rozprostřel tu mapu, prohlídnul jsem si tu trasu a nastudoval jsem si. Zapamatoval jsem si. Hlavou jsem si zapamatoval určité body, určitá města na té trase, třeba i čísla silnic, dálnic. No a pak jsem se pustil na cestu a vždycky jsem dojel tam, kam jsem potřeboval dneska. Dneska je to paráda. Pustíte si navigaci a můžete relaxovat. Oni vám řeknou, kdy máte zabočit a prostě kam jedete, jak daleko to je a za jak dlouho tam dokonce přijedete. Víte všechno dneska? No, jenomže když byste náhodou potom potřebovali se po té cestě vydat znova a tu navigaci nebudete mít k dispozici. Nic. Mám s tím zkušenost dokonce na úseku, který má něco přes dvacet kilometrů a je to tedy mezi jedním městečkem a druhým městečkem. A když jsme začali tu trasu jezdit, tak jsem si jako úplně nevzpomínal v mládí přesně, kudy ta cesta vede, přes které ty vesnice. A tak jsem si pustil navigaci a přátele. Trvalo mi to tři nebo čtyři jízdy, než jsem byl schopen tu navigaci vypnout, abych těch pár vesnic prostě projel a věděl, kde mám odbočit.

No, říkal jsem si, to je teda docela divná věc, protože když nejsem schopen si zapamatovat pár vesnic, prostě pár odboček, tak co v tom asi vězí? No samozřejmě, jestliže mě někdo táhne za ručičku navigace, tak já nemám důvod prostě si to pamatovat. Nemám důvod trénovat ten mozek, nemám důvod trénovat paměť, schopnost orientace. Nemám prostě důvod. Asi v poslední době velice rozčeřila vody umělá inteligence. Ačkoliv ten název vypadá, jako že je to něco inteligentního. Tak já si myslím, že je to pořád jenom strojové učení, protože pořád se jedná o nějakou nějakou hromadu informací, kterou někdo někam cvakal. A i když samozřejmě dneska už má opravdu obdivuhodné schopnosti je zkompilovat z těch informací zase nějakou další informaci, která dokonce dává smysl, protože to běží na úžasně výkonných strojích. Prostě A je možné takovýmto způsobem sestavovat informace. Jenomže zase že jo. Kam to povede? Teďka například se strašně propaguje, že to za vás vytvoří články, stati o nějaké věci. Jenom zadáte témata, zadáte jenom pár klíčových slov a za pár vteřin máte článek hotový. A von dává opravdu smysl. Vypadá to, jako kdyby to někdo vypotil. Opravdu. A hle, to je další krok do neznáma. Jestliže navigace funguje, udělala se mnou tady takovou věc. Tak si představte, kdyby všechno, co pro vás připravujem, kdybych to odevzdal té umělé inteligenci, tak jak dopadnu asi já, Co bych za chvilku věděl, když bych dal těch pár klíčových slov a nechal bych prostě něco vypadne, někam bych to, někde bych to prezentoval. 

No, umím si představit, že za nějakou dobu, třeba by to trvalo rok, dva, pět let. Ano, ale umím si představit, že za nějakou dobu bych nebyl schopen vypotit ani těch pár klíčových slov, protože takhle to prostě funguje. Jestliže někdo začne něco dělat za mě, no tak ze mě nebude samostatný specialista. Zrovna včera jsme se dívali na takový román s romantickou komedií, kde jedním z protagonistů byl takový ten šprt. Takový ten nesmělý geek, jak se dneska říká, který za všechny dělal domácí úkoly. No ale na konci toho studia byl on ten, kdo měl něco v hlavě a ti ostatní, co to nechávali dělat, jej za sebe. No tak z těch moc velcí odborníci nebyli, že jo. A tak to prostě je. A abych se dostal teda k tomu tématu.

Je to prostě o tom, Jestliže odevzdáme kompetence něčemu nebo někomu svoje schopnosti, svoje kompetence, tak prostě odevzdáváme i svou inteligenci. Protože nemůžeme být inteligentní, nemůžeme si uchovat inteligenci a nějaké schopnosti syntézy, protože to je to, co nás vlastně dělá inteligentními. Že slyšíme informaci A potom informaci B. Pak přiletí informace C a my si z toho dáme dohromady Déčko, nějaký kompilát, nějakou syntézu provedeme, no a to nám něco řekne a podle toho třeba se zachováme, nějak nám to pomůže nebo se před něčím ochráníme a tak dále. A to je právě to, co znamenají ty dvě slova vědomosti chrání. Jestliže prostě mám vědomost o tom, že když začne venku bouřka, tak bych neměl pobíhat po poli a neměl bych stát pod nějakým vysokým stromem osamělým v krajině. No tak prostě když tyhle informace vím, tak zřejmě tu bouřku přežiju, že nejspíš zůstanu doma, třeba i klidně, i když samozřejmě. I my jsme nepromokavý jako ostatní zvířátka, ale při té bouřce je lepší prostě někde někde být jinde, než zrovna na tom otevřeném poli anebo pod tím osamělým stromem. Samozřejmě další věc, když vím, co je to elektřina, tak prostě nebudu chytat do rukou od izolované dráty, když prostě vím, že v zimě, když mrzne, nemám olizovat sloup nebo zábradlí, nebudu to dělat. Samozřejmě chápu, že existují lidé, kteří si to potřebují vyzkoušet. Prostě máme to tak my lidé, to je jasné. Potřebujeme si některé věci vyzkoušet, i když nám někdo jiný tisíckrát říká, že to dělat nemáme. Prostě tak my to musíme zkusit, samozřejmě. No, ale dál, když třeba vím, přečtu si třeba, co mě posílá banka, že si mám dávat pozor na stránky, které vypadají podobně jako stránky mé banky a že se mám podívat na tu adresu, že prostě si mám trošku otestovat, kam svěřuji svoje hesla a kde se nechám vyblbnout, že mám okamžitě poslat všechny svoje údaje. Prostě No tak když trošku dávám pozor a když ty informace si přečtu, zamyslím se nad tím, tak když potom náhodou na takovou stránku narazím, někdo mě pošle odkaz do mailu na nějakou takovou podvodnou stránku. No tak se nenechám nachytat, že jo. No a to je právě to, co se vám snažím říct, že dnes není potřeba jen spoléhat na to, co nám kdo řekne. Pasivně, ale díky internetu se můžeme podívat prakticky na cokoliv. Všichni to máme v kapsy, že každý má v kapse takovou tu vafly nějakou, která se rozsvítí, když na to ťukne. Když tam napíšete dotaz na jakýkoliv dotaz, dostanete nějakou odpověď.

Samozřejmě, že tam může být spousta nesmyslů, ale to už je daň. Cokoliv člověk vymyslí, tak je prakticky jako nůž. Můžete s ním ukrojit chleba nebo zabít člověka. Má to vždy dvě strany mince. Ale pojďme se poučit. Pojďme se trošku vzdělat. Pojďme trošku načerpat nějaké informace a pojďme tedy ty věci využívat ve svůj prospěch. Jestliže vím, že jsou tam informace veškerého druhu, tak prostě pojďme se je naučit hledat, abychom třeba si mohli ověřit třeba jenom to, co nám někdo říká z té obrazovky, že něco je nějak, abychom si to mohli ověřit, abychom mohli začít používat tu syntézu nebo se to vůbec naučit, že jo. Znám lidi, kteří prostě, když jim řeknete několik informací, tak prostě okolo nich takhle projdou a žádná syntéza se nekoná. Takže je velice snadné potom tyto lidi napálit úplně jakýmkoliv způsobem. Může vám někdo vykládat, že je strašlivé sucho prostě a že já nevím co? A když si třeba ani neuvědomíte, že poslední tři roky pořád prší nebo prostě že třeba letos je rekordní úroda obilovin, protože prostě byly úplně perfektní podmínky. Někdo má pocit, že fakt jako když je v létě prostě 30 stupňů, takže že to by nemělo být, ale co, kam má paměť sahá, tak to tak bylo vždycky.

Když jsem šel k rybníku se vykoupat, tak jsem prostě se vracel s nohama od asfaltu, protože se nedalo skoro projít po té silničce. Takže ta syntéza, taková ta to procházení těch informací, které které a které jsem načerpal v životě, tak prostě je zásadní. No, potom vám nemůže někdo začít vykládat cokoliv, co si vymyslí a vy mu na to neskočíte, protože nakonec, když vám řeknou třeba někde, že jsou požáry z toho horka, tak vy můžete někde zase jinde zjistit, že téměř u každého požáru se našli žháři, kteří ještě, kteří navíc třeba za to byli zaplaceni. A teď máte dvě informace A samozřejmě těžko se dozvíte, jak to úplně je, ale minimálně v to ve vás vzbudí zájem a pochybnost, že jo. Začnete si říkat sakra, tak jak to je, jestli teda opravdu náhodou mě třeba někdo nekecá. A nebo mě napadá taková zajímavá věc, co se týká toho našeho a toho našeho segmentu. Protože se snažíme nějakým způsobem dbát na to naše zdraví, tak když třeba zjistíte, jakým způsobem, jakým na jakém principu funguje elektronová mikroskopie, tedy ten to zařízení, ve kterém se dají vůbec vidět ty mikroorganismy, ty organismy na úrovni bakterií apod., kde se vlastně studuje život buňky? Tak když se podíváte na to, jak se to dělá, co je potřeba s tím preparátem udělat, než je vůbec vidět, tak začnete vážně uvažovat o tom, co teda opravdu víme o životě buňky a takové nejbližší slovo, které vás napadne, bude slovo nic. Takže těch věcí, které se můžete dozvědět, je strašně moc. Ale chci upozornit na jedno mínus, které mají ty vědomosti. Vy totiž vám totiž může hrozit nebezpečí probuzení až probuzení z nějakého oparu, z nějaké hypnózy, z nějakého snu a můžete najednou začít vidět věci opravdu jinak a někdy to není úplně příjemné.

Samozřejmě. A bohužel to mínus největší spočívá v tom, že pokud se takto člověk probudí, tak už nemůže jít spát. Už to nejde zpátky. Ale zase na druhou stranu, jak jsem říkal, vědomosti chrání a co z toho pro mě vyplývá? Úplně nejdůležitějšího je, že prostě už nelze vám na nos věšet všechny bulíky. Prostě už není tak snadné vás podvést. Už není tak snadné vám něco na vykládat nebo vás dokonce třeba opravdu otrávit. A to si myslím, že je velice důležité a je to důležité. I proto, protože to, co. To, co vysyntetizujete, to co vy destilujete z těch informací, tak zase můžete poslat dál. Třeba na své potomky, na své ratolesti nebo na někoho, na kom vám záleží. Prostě můžete říct hele, podívej se, co když třeba náhodou trošku jinak, než jak teďka to vidíš. A i když třeba se nesetkáte okamžitě s pochopením, jako možná se nesetkám. Já dneska s tímto videem tak ale aspoň založíte důvod k tomu, aby ten dotyčný nebo dotyčná prostě začal o něčem uvažovat, aby měl alespoň to prvotní podezření, když mu někdo začne něco bulíkovat.

No a tím bych to mohl skončit. To si myslím, že stačí úplně. Přátelé, samozřejmě, jestli sledujete tady ten příspěvek někde jinde než na našich stránkách, skočte na ně. Podívejte se, o čem vlastně je řeč. Není to dneska vyloženě o jídle a o uzdravování jídlem, ale tohle všechno k tomu patří. Prostě je potřeba vědět, že něco nemám jíst a něco můžu jíst. A když mi někdo vykládá, že něco je špatně úplně, třeba kokosový olej apod., tak když už mám ty svoje informace, tak si řeknu jo, jo, jo, ty chceš asi prodat Řepku, že jo? Takže přátelé, jestli tady koukáte někde jinde než na našich stránkách, skočte tam. Je tam spousta informací. Mimo jiné se můžete dozvědět to hlavní, a sice, že se jídlem dá začít uzdravovat vhodně zvoleným jídlem. Takže náš slogan mlsejte a buďte zdrávi. Uvidíme se zase za týden, Ahoj.