Vařím s Expres Menu

Ještě teď mi zní v hlavě vzpomínka na reklamu "Vitana vaří za vás". Vy mlaďoši ji pravděpodobně nebudete znát, ale vy o trošičku starší třeba jako já, budete vědět o kterou jde. Pamatuji si, že tenhle slogan jsem jednu dobu slýchávala nejčastěji v létě na naší chatě, kdy si můj tatínek dobíral moji maminku. Polévky z pytlíků zachraňovaly rodinu! 😀 Takhle, spíš pomohly mé mamince, aby měla taky nějaké volno a mohla si užívat kouzlo prázdnin pod rozpáleným letním sluncem místo u rozpálené plotny, topilo se v kamnech.

Vypadá to tak, že my lidé umíme být úžasně vynalézaví. Většinou si dokážeme různými vymoženostmi a novinkami "vylepšit" život. Věřím tomu, že každý takový vynález začíná dobrým úmyslem, úmyslem pomoci. Ovšem dopad někdy bývá leckdy tvrdý, přinejlepším rovnou na kebuli. Když se vrátím zpět k polévkám z pytlíku, tak ty by mohly posloužit jako jednoduché vysvětlení toho o co mi jde. Stačí se juknout na etiketu a přečíst si obsah a složení instantní polévky 🙂 Ještě teď se z některých vylepšováků šetřících náš čas dostáváme. A to ta doba minulá měla v oblasti výživy "instadobrot" poskromnu. Za to dnešní stravování, instantní rychlo-stravování, to je jiná mnjamka. Vůbec nechci působit negativně, na to jsou jiní odborníci, jen se tak zamýšlím nad některým počínáním a kam až to může vést. A to se nemusíme bavit o jídle, těch vynálezů, které mají šetřit náš čas, naše tělo, náš mozek, naše city, naše já nevím co ještě, je strašně moc. A jak to s námi dopadne? Čert ví, pokud nebudeme dostatečně bdělí. Budete-li mít k tématu co říci, můžeme to rozebrat dole pod receptem v komentářích, ráda si poslechnu jak to cítíte právě vy 🙂

Jsem vděčná za všechny lidi, co vymýšlejí nové věci, které nám pomáhají, dělají radost. Kde bychom bez nich byli? Ale nejvíc vděčná jsem za takové, kteří u toho vynalézání nezapomínají jaksi přemýšlet a vidí své podnikání, svoji práci z širší perspektivy, z více úhlů pohledu. Jako že u toho myslí nejen na lidi, na sebe, na zdraví, ale že jim to pálí při samotném vzniku výrobku, při výrobě, že ti lidé přemýšlí nad dosahem svého počínání a myslí i na přírodu. Ještě stále vidím v regálech bio ovoce a zeleninu zabalené do tun igelitového sajrajtu a zbytečně přátelé, to si myslím já.

Už z pouhého nadpisu je vám jasné kam tím mým dnešním psaním mířím, taky už nějakou chvilku čtete mé myšlenky. Přesně tak, moje cílová destinace je Trutnov, sídlo našeho partnera Expres Menu. Za tu dobu co mě znáte víte, že já sama si vařím jídlo do foroty, že z každého vaření si ukládám krabičku do mrazáku, což je v domácích podmínkách vítaná pomoc když nevím co dřív. Ovšem těžko si vezmu zmrzlou krabičku sebou do kabelky a hurá na výlet. A od toho je tu Expres Menu. Firma, která vyrábí jídlo vhodné na cestování, do hor, k moři, pod stany, a také pro nás SCDéčkaře. Vše o firmě, o jídle, z jakých surovin je jídlo připravováno snadno dohledáte na stránkách firmy Expres Menu, tím se nemusíme zdržovat. Dnešní příspěvek je o tom, jak si udělat pohodu, jak si ušetřit čas a "uvařit z pytlíku". A taky o tom, že jídlo z toho pytlíku nemusí vypadat jako u táborového ohně, ale že se může podávat naprosto v klidu na královském dvoře a s minimem úsilí.