V neděli, 11. května jsem oslavila své narozeniny. Nikdy by mě nenapadlo takhle veřejně o nich psát, ale vzhledem k tomu, že tohle byly KULATINY s krásným číslem 40, rozhodla jsem se napsat pár poznatků, myšlenek, prostě svůj pohled na to být čtyřicetiletá :)
 Důvodem je, že velká většina z mých starších kamarádek se právě tohoto výročí dost bála. Slýchávala jsem věty typu – „bože, mě už je tolik let!”, „nic pěkného mě už nečeká!”, „přestávám se líbit mužům, žádný se za mnou už neotočí”, „mám čím dál tím víc vrásek, moje kůže je povadlá”, „jsem prostě STARÁ!!!!”
Marky_kulatiny_XVKde se takové myšlenky vůbec vzaly? Jak nás to vůbec napadne?
Říkala jsem si „Panebože!, až já jednou budu mít 40 (připadalo mi to dost daleko :D), co budu dělat, co si s tak „vysokým” číslem vlastně počnu?”
A když se můj den pomalinku blížil, došlo mi, že žádné obavy nepřichází, že nemám strach z toho, že mě okolí bude brát „starou”, že nemám pocit nějakého děsivě viditelného stárnutí, a že mě dokonce ani nepřišla navštívit žádná „depka”. 
Možná to bude tím, že si věk zas až tolik nepřipouštím…možná ;)

Netvrdím, že jsem si nevšimla, že u mne dochází k určitým změnám ;), ale až na pár nových malinkých vrásek :D, jsou viditelné hlavně změny v mém myšlení, v mém pohledu, jakým se dívám na svět a na sebe sama. Takže ano, nějaké vrásky se objevily, ale nějak míň, než by se od klasické „čtyřicítky” očekávalo :D

Sama přemýšlím, co dělám jinak, když mi přátelé říkají, že vypadám o dost mladší a úplně se přitom tetelím blahem. Myslím, že je to tím, že o sebe pečuji. Pečuji o tělo, jak zvenku tak zevnitř, a pak také hlavně o duši.
K mým současným životním postojům mě mimo jiné inspirovala moje milovaná Louise L. Hay. Díky jejím knihám (přečetla jsem téměř všechny) se učím mít se ráda taková jaká jsem. Škoda, že jsem se dřív na sebe neuměla dívat takovýma očima jako dnes. Stále se učím být k sobě lepší, hodnější, protože mít se ráda, milovat se se vším všudy, je opravdu to nejdůležitější. Jenda z výhod toho, že se milujeme je ta, že se cítíme dobře, a když se cítíme dobře, tak záříme. To je ta vnitřní krása, která nás dělá tolik zajímavými. Krása, kterou jsou ostatní přitahováni. Opravdu to není naší novou barvou vlasů nebo rtěnkou.

Mallorca_2015_107-1024x683Péče o tělo zevnitř, tedy kvalitní výživa je dalším důležitým spojovacím článkem, jak nemuset řešit svůj věk. Uvědomila jsem si jak velkou MOC jídlo má. 
Můžu si krycím krémem zamaskovat pupínky v obličeji, ekzém na těle si zahalit hodně dlouhým svetrem a zajít si k doktorovi pro kupu prášků a mastiček. Ale co je mi to platné?! Já nechci nic zakrývat, nechci setrvávat v takovém stavu a stydět se, když si chci obléknout plavky. Mě se líbí odhalovat! (se :)). Díky mé zkušenosti s SCD výživou, a postupným přechodem na živou stravu, mám možnost sledovat, jak dokonalé moje tělo je. Jak mi mou péči vrací zpět. Tělo umí poděkovat. Odvděčuje se mi krásou a dokonalým fungováním. Často zapomínáme, že tělo má neuvěřitelnou paměť. Dokáže se dostat zpátky do dokonalé kondice, pokud mu přestaneme škodit a naopak mu dopřejeme po čem prospívá.
Navíc pokud budete konzumovat živou stravu, dokáže vaše tělo stárnutí zpomalit, dokonce se dokáže velmi rychle zregenerovat a omládnout.
Výživa a péče o tělo je jasná, ale to, jak myslíme, zvlášť jak smýšlíme samy o sobě, to je neoddělitelné. Mít dobrou náladu a pěkné myšlenky po celý den, dělat zajímavou práci, která nás baví, mít záliby a fajn přátele, to je doslova žádoucí a k péči o tělo to také patří.

Mallorca_2015_064Mám dojem, že důvod, proč se my ženy tolik bojíme stárnutí tkví v tom, v jaké společnosti vyrůstáme, jak je nastavená – řekla bych, že je na hlavu postavená. Nějak jsme zapomněly být pouze „ženami”, a naučily se být „superženami“ – matkami a podnikatelkami naráz, pečovatelkami o dům a zahradu, sportovkyněmi, vědkyněmi, umělkyněmi a kdoví čím ještě. To přece není normální, to se nedá stihnout!! 
Navrhuji přestat počítat svíčky na dortu a děsit se, kolik času nám ještě zbývá. Navrhuji začít věnovat pozornost hlavně samy sobě, svému ženství, jak jen to půjde. Nenechme se naprogramovat, ovlivňovat a zastrašovat okolím, médii, která nám umí krásně spočítat, jaký je průměrný věk žen a mužů, a tak nějak nám taktně naznačit, kdy přišel náš ČAS. Pro mě je to jasná manipulace a myslím si, že je to v životě úplně jinak. Myslím, že se nemusíme dožívat průměrného věku jen 80 – 85 let. Správným myšlením, láskou a péčí o sebe si dokážeme daleko déle užívat život a své tělo v úžasné kondici. Jak to máte vy? Užíváte si sami sebe a svůj život nebo to s vámi mává ze strany na stranu? Myslíte, že média, společnost ovlivňují to, jak myslíme, jak žijeme?

Všechna práva vyhrazena. Žádná fotografie, text, ani část textu tohoto příspěvku nesmí být kopírována nebo komerčně využívána bez písemného souhlasu administrátorů Marky SCD recepty