Užívám si svoje KULATINY! :)))

V neděli, 11. května jsem oslavila své narozeniny. Nikdy by mě nenapadlo veřejně o nich psát, ale vzhledem k tomu, že tohle byly kulatiny, podle mě s krásným číslem 40, rozhodla jsem se sepsat takový můj subjektivní pohled na to jak vnímám věk ženy se „čtyřicítkou na krku“.

Bylo to několik let před tímto datem, kdy se začaly objevovat otázky – za chvíli mi bude 40, jak se budu cítit, nebudu se bát? Neboť mnohé z mých starších kamarádek nebo kamarádek čekatelek se tohoto kulatého (a přitom čtveratého) výročí bála. Slýchávala jsem obavy typu – „Bože, už mi je tolik, nic pěknýho mě nečeká!”, „Přestávám se líbit chlapům, žádný se za mnou neotočí!”, „Dělají se mi vrásky, kůži mám povadlou, jsem STARÁ!!!!”

Kde se takové myšlenky strachu ze stárnutí berou?
Pár takových prvních myšlenek ohledně stárnutí přišlo ještě dřív, tak kolem 20. „Jaké to bude až mi bude 40, 50?“ Byl to vlastně věk mých rodičů. A protože se člověk učí vnímáním, nasloucháním nebo pozorováním, nedá vám to zeptat se sám sebe – co budu v té době dělat, jak budu vypadat, budu mít hodně vrásek, budu se sama sobě líbit? Ve 20 si člověk tyhle věci absolutně nepřipouští, je to pro něj jako by to mělo přijít za 100 let. Na lidi tohoto věku jsme se my mladší dívali jako na „brontosaury“. No a jak rychle tyto otázky objevily tak stejně rychle se někde zatoulaly. Když bych tenkrát věděla co vím dnes, otázky, které bych si kladla by byli jiné. Budu za 20 či 30 let zdravá? Budu si moci užívat své tělo jako ve 20? Najdu si pro život dobrého, milujícího a laskavého partnera? Budu žít naplněný život? Jak toho dosáhnu? Co bych pro to mohla udělat?

Jenže, kdyby byly v prd… ryby, nemusely by být rybníky, není-liž pravda? A kdo ve věku, kdy nabývá čerstvé dospělosti vůbec přemýšlí o věcech za 20 let? Vědomě jsem to já osobně neřešila, ale jaksi podprahově jsem cítila, že je něco jinak, a že je třeba se o život zajímat. Ale to bych příliš předbíhala.

Když se můj kulatý den přibližoval, byla jsem zvědavá co se bude dít. Víte, čekala jsem na to strašlivé stáří, které popisovaly některé z mých kamarádek. Jenže ono se nic takového nedělo! Žádné obavy jsem necítila, žádné běsy se neodehrály, tělo fungovalo, ta depka ne a ne přijít. Představte si, že i od mužů jsem sem tam dostala pozvání na skleničku! :) Netvrdím, že jsem si nevšimla, že došlo k určitým změnám. A že přibylo pár vrásek ze smíchu a radosti, ale i z nějaké té starosti. To bych kecala, kdybych tvrdila, že jsem životem kráčela bez škobrtnutí a řádně odřenýho kolena.

Ovšem důležitější a oku neviditelné bylo, že jsem za těch 20 let udělala spoustu svobodných a vědomých změn a rozhodnutí. Hodně jsem četla podnětné a inspirující knihy, hodně jsem se hýbala, pobývala venku v přírodě. A vědomě jsem se zabývala svými myšlenkami a otázkami, například proč něco nejde a něco naopak jde velmi snadno, a proč něco dlooouho nepřichází a na něco stačí jen pomyslet a ono se to stane v okamžiku!! Hledala jsem možnosti jak udělat svůj život lepší a chtěla jsem přijít na to jak to tady doopravdy funguje. Kolikrát to nebylo jednoduché, jak jsem psala, něco chtělo svůj čas, ale z každého svého počinu, z každé lekce a zkoušky jsem se něco naučila. Vypadá to jako bych sundala růžové brýle a začala se uzdravovat. Má cesta k sebepoznání. Pravděpodobně i důvod, proč jsem se nehroutila ze svého věku ;)

Tvrdí se, že aby člověk došel ke své pravdě, je třeba trpět, musí to bolet a musí padnout na dno. Aby se měl odkud zvednout. Tohle se mi ale nestalo, na samotné dno jsem se nikdy nedostala. Nemyslím si, že je to zapotřebí. Ale dokážu pochopit, že někdo to tak má. Já se rozhodla to mít jinak. Někdy stačí jen koukat a pochopit. Možná proto, že jsem netrpěla, mi dosažení některých cílů trvalo déle, možná by mi to na pomyslném dně docvaklo dřív :) Všechno je jak má být a univerzální pravda není pro každého. Existuje vůbec? Ne.

No. Pokračujem. Díky tomu se proměňovalo mé vnímání, můj pohled na svět, na lidi, na přírodu, na ves-mír, na to jak to tady funguje. Nebo nefunguje. Díky tomu jsem se začala dívat jinak i na sebe. Takže ano, nějaké vrásky se objevily, ale nějak méně než by se od klasické „čtyřicítky” očekávalo :)

K životním postojům a pohledům mě mimo jiné inspirovala moje milovaná Louise L. Hay. Díky jejím knihám (přečetla jsem všechny) se stále učím mít se ráda taková jaká jsem, s učením sebelásky jsem zdaleka neskončila. V mém případě je to učební látka doslova doživotní. Celkem dlouhý čas jsem se domnívala, že se mám ráda, ale život kolem mě mi jasně ukazoval, „holčičko, ty se nemáš mít ráda, ty se musíš milovat, a bez podmínek, jinak to nepůjde!“. Tohleto jsou moje kolena odřená až na maso.  Ale, stojí to za to, naučila jsem se víc než bych jen mohla tušit. Nejen o sebelásce. Pokud se člověk cítí dobře ve svém vlastním těle tak září, morfogenetické pole by o tom mohlo vyprávět. To je ta vnitřní krása a síla, která nás dělá tolik zajímavými. Krása, kterou jsou ostatní přitahováni jak magnet.

A to zdaleka není všechno moji milí.
Péče o tělesnou schránku, tedy kvalitní výživa je dalším velmi důležitým článkem, řekla bych klíčem, jak nemuset řešit svůj věk a být zdraví. Na své cestě jsem si uvědomila jak ohromnou MOC a sílu má vhodné jídlo. Krycím krémem můžu nějak zamaskovat pupínky v obličeji, ekzém mohu zakrýt hodně dlouhým svetrem, lékař mi jistě předepíše „zaručené“ prášky a mastičky. Ale co je mi to sakra platné, když to pouze skryje velkou bolest v těle, špatné zacházení? Je to nevědomost a kolikrát i lenost pro sebe něco udělat. Tou leností mám na mysli, že v srdci víme, že to bude stát nějakou investici. Místo toho hledáme zkratky a různé berličky – doktory, lékařské zákroky, léky, doplňky. Je to ovšem jisté sejití z cesty. Je to oklika. A věřte mi moji milí, platí se zde hodnotou nejvyšší, platí se časem.

Já nechci nic zakrývat, nechci setrvávat v takovém stavu a stydět se, když si chci obléknout v létě plavky. Mě se líbí odhalovat se, ukazovat, být sama sebou, tančit životem a zpívat. Díky mé zkušenosti se správnou výživou mám možnost sledovat dokonalost a funkčnost svého těla. Mohu si užívat jak tělo spolupracuje s mojí podporou a péčí. Vidím jak si libuje, když má ty nejlepší podmínky jaké mohu vytvořit. Tělo je zkrátka šťastné, když mu vlastní nevědomostí nebráníme dělat co umí nejlépe. Na co často zapomínáme je, že tělo má neuvěřitelnou paměť, že se dokáže dostat zpět do dokonalé kondice, pokud mu v tom vědomě či nevědomě nebráníme. A pozor, není to otázka věku. Co už dnes víme je, že tělo si umí poradit v každém věku. Prohlášení typu „jsem starý/á, mé tělo to nezvládne“, dávno neplatí. A pokud někdo tvrdí opak, nemá dobré úmysly ;)

Význam vhodné výživy a péče o ducha je v tuto chvíli nad slunce jasné. Tyto 2 neoddělitelné položky je třeba mít v rovnováze, nebo se k ní alespoň přiblížit. Fajn je udělat si dobrou náladu, tvořit si pěkné myšlenky, udržovat se v hezkém nastavení, hýbat se, být v souladu s přírodou, dělat zajímavou, podnětnou a tvořivou práci, mít dobré přátele, jednoduše, tvořit si obyčejný a naplněný život. Jo, a umět odpočívat, to je důležitý a nepostradatelný článek v životě každého z nás, nezapomínejme. Zklidnění, nicnedělání, jen tak zůstat v satě a třeba koukat „do blba“, to pomáhá spolutvořit to všechno o čem tady celou dobu píšu.

Skončeme proto s počítáním svíček na dortu a zaměřme se na daleko podstatnější věci v životě. Navrhuju věnovat pozornost sami sobě, svému ženství, svému mužství. Nechci být super žena, chci být obyčejná žena. Chci vyhrávat a přitom se chci naučit prohrát, dělat chyby a necítit vinu. Nechci se nechat programovat, ovlivňovat a zastrašovat okolím či médii. Chci čerpat ze zdroje. V životě je totiž všechno úplně jinak. Vlastně naopak. Pojďme si každý žít tu svoji pravdu bez vyčítání. Mějme své názory a postoje, dovolme si je změnit či nechat odejít když přijde čas. A buďme k sobě navzájem laskaví. To bych si přála především pro sebe. Ale i pro Tebe, a pro vás. Těším se jak to budu mít až přijde „50“. Budu se na ni dívat stejně? Budu ji vůbec řešit? Budu spokojená? Zdravá? Laskavá? Čím a s kým se budu bavit? Kam povedou mé kroky? Je zde spousta důvodů k těšení se, že? :)
Napište jak to cítíte, třeba to máte podobně nebo úplně jinak, děkuji.
Marky

Všechna práva vyhrazena. Žádná fotografie, text, ani část textu tohoto příspěvku nesmí být kopírována nebo komerčně využívána bez písemného souhlasu administrátorů Uzdravte se jídlem