Jaká je vaše míra tolerance? A je to pro vás dobře, když jste schopni někoho nebo něco tolerovat? A jak se vám to vrátí?
Podívejte se na náš příspěvek a napište nám svůj názor 🙂
Prosím TOLERUJTE zhoršenou kvalitu zvuku v počátečních 30 vteřinách 🙂 🙂 🙂
Ahoj, tady je Radek, zdravím vás.
Inspiraci k dnešnímu videu jsem našel u jednoho blogera, který si říká Dajw. Jeho příspěvek pojednává o toleranci. Tolerance patří mezi řadu slov nebo pojmů, dá se říct i emocí, která bývá často mylně vykládána, pochopena. Takových podobných pojmů je celá řada, tak například sobectví. To je také velmi často mylně vysvětlovaný termín. Znamená většinou něco špatného, má negativní konotaci. Představujeme si někoho, kdo je do sebe zahleděn, na nikoho nebere ohledy, neumí dávat, jenom bere, a podobně. Ovšem slovo sobectví se dá vysvětlit i jinak, když to vezmeme do písmenka, jako „sobě cti”. Díky tomu dostává sobectví naprosto odlišný význam, nádech. Dá se chápat, že nejdříve ze všeho ctím sám sebe, což si myslím, že je správný pohled na život. Nejdříve potřebuji dostat já, abych měl z čeho rozdávat.
Vraťme k toleranci. Často bývá toto slovo chápáno jako něco vznešeného, slýcháváme ho ve spojení vzájemná tolerance, bereme to jako něco pozitivního. Když se na to ale podíváme z hlediska prožívání, z hlediska emocí, tak se dostáváme k tomu, že jestliže někoho toleruji, tak jsem ve stavu, kdy mě to nedělá dobře, mám nepříjemné pocity. Ale protože toleruji, jsem ochoten to nějak snášet, dělám to pro druhého. Například, jestliže se ke mě někdo chová špatně, tak i když mě to ubližuje, jsem ochoten to přejít, tolerovat to. Když se nad tím zamyslím z této stránky, tak si nemyslím, že tolerovat někoho nebo něco je dobrá věc. Pokud tolerujeme, snášíme to pouze navenek, uvnitř ale nechováme dobré pocity, nejsme sami se sebou v rovnováze a v souladu. Jsme sice vznešení k druhému člověku či k okolí, tolerantní k situaci, ale uvnitř sebe jsme v negaci, v odporu, v nesouhlasu. Takovéto stavy, když navíc trvají dlouhodobě, mohou přinést nerovnováhu do našeho těla. Ta vede k vychýlení z jeho řádu a může způsobit následné onemocnění. Tím nám tělo dává na vědomí, že mu vadí tento stav, že mu vadí tato tolerance a snášení nevyhovujícího. Tělo zkrátka nechce a nemůže tímto způsobem již dále fungovat. Ze vznešeného slova tolerance najednou máme slovo, emoci, která na nás může působit velmi negativně.
A jaké slovo použít či nahradit? Existuje jedna možnost jak v prostředí, které nám nevyhovuje nebo člověkem, který na nás nemá dobrý vliv, být ve zdraví. Je třeba dostat se do stavu „umožňování”. Umožníme osobě, aby byla taková jaká je, žila tak jak žije, aby se dotyčný choval tak jak se chová. Necháme situaci, aby proběhla tak jak probíhá, nerovnáme ji podle sebe, podle svých očekávání a představ. Ovšem, nenecháváme to všechno dojít přímo k nám, dovnitř, nenecháme si tím nabourat naši rovnováhu, nejsme v emoci. Umožnění dovolí na situaci, ve které se nacházíme nereagovat, nechat věci být, nevměšovat se. Tomu se také říká umění umožňování.
Určitě je třeba trošku potrénovat. Je třeba jisté praxe než se k takovému pojímání situace, k takovému stavu umožňování dostaneme, ale podle mě je to jedna z mála věcí, která stojí za to, abychom jí věnovali trochu úsilí, práce. Pokud se vám dostane umožňování do krve, tak pak ve výsledku ať se děje co se děje, nemají na nás okolní situace či druzí lidé zhoubný vliv. Nevyvádí nás z rovnováhy, nevyvolávají v nás negativní emoce. Naše tělo se následkem toho neoslabuje, tudíž neexistuje potřeba těla upozornit nás na to právě prostřednictvím nemoci.
Tolerance není až tak vznešená vlastnost, řekl bych že vůbec. Řekl bych, že je to jedna z nejhorších vlastností, které si člověk může osvojit. Naopak umožňování nám dovoluje, abychom někoho nebo něco přijali i v případě, že to není náš šálek čaje, a zároveň se u toho cítili dobře. Asi už chápete, že soulad, rovnováha, jsou klíčové vlastnosti, a že stojí za to se trošku namáhat a dopracovat se k jejich každodennímu používání.
KLIKNĚTE ZDE A PODPOŘTE NÁS
JEDNORÁZOVĚ
MĚSÍČNĚ
300 200 100 500 1000 300 200 100 500 1000 MLSEJTE S NÁMI A BUĎTE ZDRÁVI 🙂
Všechna práva vyhrazena. Žádná fotografie, text, ani část textu tohoto příspěvku nesmí být kopírována nebo komerčně využívána bez písemného souhlasu administrátorů Marky SCD recepty
Zdena Kopsová–jsem známá jako”pes ochranář”- Dle možnosti vždy pomohu, nečekám odvetu, i když se říká že VŠE JE NA BÁZI BUMERANKU–co pošleš , se vrátíé. Vždy to neplatí.Mám knihu-UČ JEN LÁSKOU, a také zkušenosti–platilo to snad jenom u mojí MAMINKY.U dalších lidí jak kdy, asi natro nenií přesné pravidlo.Tolerovat mohu maličkosti–kdo má na co sílu, ale morální negace neodpouštím.Dalo by se psát i dále.Zdena Kopsová
…moje domněnka a i zkušenost je, že se vrátí vše co vyšlu, dobré či zlé, neexistují výjimky, jen si to neumíme často propojit…ať chceme nebo ne, jsme vibrační bytosti, podobné přitahuje podobné…morální negace?? to si úplně nedokážu představit co máte na své mysli, ale odpuštění patří každému, i největšímu nepříteli, možná právě jemu nejvíc, chce se vždy dopátrat k PROČ…dodám větu, kterou jsem poprvé kdysi dávno slyšela od Louise L. Hay – ” “Odpuštění je vůně, kterou zanechá fialka na patě, která ji zašlápla”, mě to dává smysl
Dřív se mi nechtělo odpouštět, dnes odpouštím pořád, a dělá mi to moc hezky…odpuštění není pro druhého, odpuštění konám pro sebe, pouze pro sebe…
Když umožňujete, není co odpouštět… Odpouštět musíme jen tehdy, když si nejdříve necháme ublížit.
Teda Marky, jsi fakt šikulka ? nejenom že máš výborné nápady s vařením, ještě krásně maluješ – jako profi malířka ? jeste, že vím že tě to vaření baví – jinak bys nám utekla k malování viď ???. Ale jak ho pane Radek hrdě nosí, úplně to cítím Radku a vše nej od nás ?
:)))) Hani, děkuju, to je milé <3
Ahoj, po dnešním bouřlivém dnu mi tohle video fakt pomohlo 🙂
Děkuji
Dobrý den Marku! Tričko máte opravdu pěkné.A co k té toleranci? Tu jsem měla hodně dlouho,Pomáhala jsem lidem aniž by ti potřebovali A tak jsem se nacházela v neskutečných pro mě zlých emocí…
Jé, to je hezký jak jste spojila naše jména dohromady, moje MAR a Radkovo KU :)))
Ano, pomáhat nevyžádaně je nebezpečné, to je třeba rychle přehodnotit a nedělat, není to sobeckost, je to vědomost. Pomáhat je dobré pouze tam, kde někdo požádá a já jsem s tím, že budu pomáhat v pohodě, v souladu, je mi to příjemné, dělá mi to hezky, mám čas, atd.
Na ostatních také je, aby se naučili o pomoc si říct ve chvíli kdy to potřebují, nebát se zeptat se na radu. Nedá se nic dělat, stydlivost nebo skromnost je naprosto nepotřebná naučená vlastnost, žádná cnost.
Radku! Máš super tričko! Dobře jsi to všechno řekl. Sobě cti je ten správný výklad slova. Je hezké sledovat, jak tím, že rostou lidé kolem tebe a ti, kterým pomáháš, rosteš taky. Ano, ano, psychická pohoda, uvědomění si toho, co chci primárně v životě “Já” je vlastně půlka zdraví. I když v mém případě spíše 100% zdraví. Jo a to tričko je fakt super! To ti koupila Markétka?
Zdravím vás přátelé!
Monique
Děkuji Monique, vím, že víš o čem je řeč…
Tričko Marky malovala 🙂
Áno, začínam trénovať, umožńovať, ale nepustiť si zlé okolnosti do srdca.
Doteraz som sa viac starala s dobro všetkých iných, ako o svoje. Vlastne to bolo zle. Aj v Biblii je napísané, že miluj svojho blížneho ako seba samého, takže už myslím aj na seba.
Elen, myslím, že my jako ženy tohle máme v sobě ve velké hojnosti zakořeněné, i já to tak měla a ještě občas mám.
Ono je to právě naopak, protože když myslíme hlavně na sebe, tak jsme v hormonii a v pohodě, jsme zdraví a teprve pak můžeme pomáhat ze srdce druhým a máme z toho radost…je to jako v letadle, když je problém, musíme použít kyslíkovou masku, komu ji nasadíme jako první, dítěti nebo sobě?? 😉
Krásný den,
Plně s Vámi souhlasím. Jen nevím jak to v sobě změnit . Skoro celý život jsem žila s tolerancí a nesobectvim. jak přešatovat a neublížit. Nevím jak na to, ale vím , že změnu udělat musím.
Děkuji, vše přijde ve správný čas a momentálně řeším kam až tolerance může sahat .
Ještě jednou děkuji , jen nějaký návod jak začít na sobě pracovat a změnit svůj postoj.
S pozdravem Marie
Návod bude následovat 🙂
Veľmi pekné myšlienky ! Ste super aj s Marky
Vidíš Radku? ani na mě se nezapomnělo! 😀 Děkuju!
zaujalo mne to… jen jak na to? Zatím toleruji… jak se dopracovat k umožňování? …Vytvořit si nějakou formulku? Nějaké doporučení?
Vrátím se k tomu a přidám návod 🙂
Dobrý den Radku, reaguji na Váš příspěvek o toleranci. Skoro se vším, co jste řekl, bych mohla souhlasit. Jen mi vadí, že dáváte pojmům, které jsou všeobecně známé, jiný obsah. O toleranci i sobectví máme od dětství jasnou představu: když se malé dítě nechce rozdělit se sourozencem o čokoládu, domlouváme mu, aby nebyl sobecký. Správný rodič nechce vychovat sobce. Ale souhlasím s vámi, že základem pro správné jednání je: mít se rád. Potom teprve je člověk schopen mít rád druhé lidi. Jen to prosím nenazývejte sobectvím je to příliš zavádějící. Stejně tak o toleranci. Jestliže někoho toleruji, neznamená to, že si nechám všechno líbit, pokud útočí na mou osobu. Je to o respektu k jeho svobodnému rozhodnutí, pokud se nejedná o zlé jednání (zlo nelze tolerovat, to už není tolerance). Tolerantní člověk dokáže snášet nedostatky druhých, protože si je vědom, že i oni snáší nedostatky jeho. Proto prosím, nechejte pojmům jejich význam a nezavádějte nové pojmy, byl by v tom zmatek. Jsem již babičkou a nedovedu si představit, že budu se svojí vnučkou mluvit o toleranci a přitom budeme tomuto slovu rozumět každá jinak.
Nic nezavádím 🙂 Jen předkládám jiný pohled. Není nikde do kamene vytesáno, že původní chápání je jediné a správné. Svět posuzujeme podle toho, co si myslíme, že víme. A donedávna jsme si mysleli, že je země placatá 🙂
NETOLERUJEM VÁM TO ;),
ale keďže som vám umožnil pokračovať a nevypol som video, tak máte za mňa palec hore :).
INŠPIRATÍVNE, hlavne o tom sebectve, ale aj tá tolerancia má čosi do seba…na zamyslenie.
Ďakujem
Ahoj Radku, dávám palec nahoru. Dobře jste slovo TOLERANCE zhodnotil. Je to přesně tak a je třeba si stále uvědomovat sebe sama a Já jsem :o)
A hlavně Lásku k sobě.
Mějte krásný a pohodový den plný lásky, radosti a štěstí :o)
Zdeni
To tričko je fakt boží!!?
Je 🙂 A někdo mi ho namaloval z lásky 🙂
Pán Radek- absolutný súhlas clovek príde na to niekedy neskoro,že si mýli lásku ktorú cíti k partnerovi a neuvedomuje si,že vlastne mu niečo toleruje a to ho ubíja,,keďže láska nie je opˇätovaná. Je to aj o vztˇahu so známimi,priateľmi kedˇsi napr. neuvedomujeme ich využívanie,sme stále nápomocní,či už pôžičkami,radami atď.No prejde určitá doba a začne nás to otravovať a tak je aj koniec našej tolerancii.ale- naše telo aj myseľ sú už poznačené…..
Takže : na staré kolená som sa poučila – aj tolerancia má svoje mantinely.
Zdielam Váš názor.
Srdečne Vás zdravím!
Majerská
To podepisuji 🙂
Pane Radku, máte pravdu, to je vycucávačů kolem nás !!! Učím se toleranci řešit tak, že se při projevu dotyčné osoby dívám “do blba”, cítím tak, že její slova jdou pouze okolo mne. Když vím, že to na určité lidi nezabírá, tak si prostě ucpu uši a vidím, že to ta osoba ani nevnímá a mluví a mluví, protože to potřebuje dostat ze sebe ven. Přemýšlím při tom, co ta osoba má asi za problém, že potřebuje ze sebe dostat to, co mne ale vůbec nezajímá.
Marie
Dobrý systém 🙂
Zdravím, pěkný příspěvek, pro mne je místo umožňování přijatelnější respekt. Umožňování u mne vzbuzuje kladné emoce, což je lepší než negativní u tolerance. Respekt vnímám jako emočně neutrální. Nicméně je to pochopitelně věc názoru a vnímání.
Já cítím respekt a umožňování velmi blízko. Pokud umožňuji někomu, aby byl jaký je, zároveň respektuji bod, ve kterém se na své cestě nachází. Pak už nepřijde negativní emoce, protože chápu a přijímám, že dotyčný lépe, nebo jinak jednat nemůže 🙂
Výborná úvaha. Ďakujem za inšpiráciu.