Tuto větu do nadpisu jsem si vypůjčil z pera Davida R. Hawkinse proto, že přesně vystihuje, čím trápíme sebe sama, způsobujeme si nejrůznější problémy, máme pocit, že život se nám „děje“ a nejsme s ním spokojeni…
Podívejte se na malý návod, jak to změnit :-)

PŘEPIS VIDEA ZDE
Ahoj děcka :-)
Dnešní video bude trošku navazovat na to předchozí, protože v několika e-mailech se vyskytla podobná otázka. 
“Jak se mám zaměřit na radost, jak mám být spokojený(á), když okolo sebe vidím tolik nepravostí a křivd?” Jakým způsobem to udělat je celkem snadné, prozradím vám jak to dělám já a Marky, a věřím tomu, že i spousta dalších lidí.
Ještě chci zmínit jeden e-mail, který mi byl k tomuto příspěvku inspirací. Byl od dámy, která rozesílala zprávu, kde se rozhořčovala nad nějakou tou nepravostí, zřejmě to byla nějaká politika, už ani nevím. Já jsem to nečetl, tyhle maily nečtu ze zásady. Jakmile vidím, že je to rozesílání nějaké hrůzy, nějaké šílené zprávy, tak na to mám speciální odpověď, kterou dávno nevymýšlím, mám ji pro takové případy uloženou, a vždy ji pouze zkopíruju. Navíc takový e-mail se většinou pozná podle toho, že se v kolonce „KOMU“ vyskytuje velké množství adres. Takový člověk se snaží v dobré víře upozornit všechny na nějakou tu špatnost a naskládá tam e-maily všech svých přátel, všech známých, a odešle ho. Je to docela problém, protože mnohdy jsou tyto zprávy vytvářeny hlavně za účelem získávání adres pro následné rozesílání spamu. A tímto způsobem tento rozesílatel zařídí, že jeho přátelé, tedy lidé, které naskládal do kolonky „KOMU”, zkrátka všechny ty adresy budou s největší pravděpodobností v budoucnu spemovány nějakými nechtěnými zprávami, reklamami. Je moudré, když už člověk něco takového podniká, provádí nějakou tu rozesílku, aby adresy svých přátel nedával do kolonky „KOMU”, ale aby místo ní použil kolonku jinou, nazývá se „SKRYTÉ”. A když ty adresy dá do kolonky skryté, tak u příjemců, kterým e- mail přijde, ty adresy ostatních nebudou vidět. To by byla taková fajn věc, na to chci upozornit než začnu mluvit o dnešním tématu. A když už něco rozesílám, tak by to mohlo být něco lepšího, to by bylo úplně nejlepší, něco radostného, něco veselého. A když už to budu rozesílat, tak opravdu z bezpečnostních důvodů kvůli spamu dávat všechny adresy do kolonky „SKRYTÉ”.
No a konečně k našemu tématu. Jak se zaměřit na radost, na věci které které mi přináší spokojenost? Měl bych k tomu kousek textu z knihy Davida R. Howkinse. Byl to americký psycholog, který udělal velký kus práce v oboru, který se nazývá kineziologie neboli svalové testování. Napsal několik skvělých knih, jednou z nich je „Moc versus síla”. Za poslední dobu vyšly jeho další tři knihy, a to díky několika mužům, kteří založili vlastní vydavatelství a najdete je pod adresou www.pravda.je 
Tyto knihy velmi doporučuju. I přesto, že je to celkem náročné čtení, dokáží člověka celkem hodně posunout. 
Věta, kterou vám chci z knihy přečíst zní: „Svět není ani dobrý, ani špatný, ani poškozený, ani nepotřebuje úpravy, protože to jak se nám jeví je pouhou projekcí naší mysli. Žádný takový svět jaký si ego představuje, neexistuje”.
Trošku to vysvětlím. To, jak se díváme na věci, jevy, situace kolem sebe je naše věc. Naše záležitost. Náš pohled. Je to to, co si vytváříme sami. Je to subjektivní. Jak hodnotíme určitou situaci záleží čistě pouze na nás. Pak už jde jen o to, jestli to děláme vědomě, jestli jsme přítomni při hodnocení, a nebo jestli jsme roboti, jestli podléhá nějakým automatickým systémům, automatickým tématům, která jsme se za život naučili, která jsme nasbírali, a vůbec nedáváme pozor. Jako když někdo o něčem něco prohlásí, my to vezmeme za své, přijmeme to jako svůj názor, a pak to automaticky v podobných situacích, jevech nebo věcech prohlašujeme, opakujeme, aniž by jsme o tom nějak zvlášť přemýšleli. No a když je ten postoj negativní, může být i škodlivý, a nedělá nám dobře. Vytváříme opět stejnou situaci. Jestliže tu situaci nebo ten jev hodnotíme negativně, vytváříme negativní hormony, negativní chemii v těle, v podstatě vytváříme stresové hormony, a jak víme, taky tyto hormony v uzdravování, našim buňkám neprospívají. 
Kam svou pozornost zaměříme, jak určité situace, věci nebo jevy zhodnotíme, opravdu záleží pouze na nás. Můžeme si vybrat jestli budeme žít v přátelském nebo nepřátelském Vesmíru. Je to skutečně jenom na nás.
Můžeme to pozorovat jednoduchým způsobem. Zkuste si někdy uvědomit, vypozorovat, co je středem vaší pozornosti během celého dne? Jsou to pěkné věci anebo špatné? Znám jednu osobu, se kterou se setkávám velice často, a i přes to, že je to velmi dobrá osoba, velmi dobrý člověk, řekl bych možná i nejhodnější, kterého znám, pozornost této osoby padá často na negativní věci. „Tamhle něco leží, někdo něco vyhodil, to je ale nepořádek, podívej se co ten člověk dělá”. Většinou jsme naučení sledovat to, co je špatně. Nevím jak se to stalo, co je příčinou tohoto zaměření, ale skutečně velká většina lidí, zase to bude nějaké to Paretovo pravidlo, 80 na 20, tak těch 80 % sleduje co je špatně a spravedlivě se nad tím rozčiluje. Bohužel, tohle k ničemu nevede. Jestliže věnuju pozornost tomu co se mi nelíbí, tak tu věc posiluju. Je to vidět třeba na Facebooku, a nebo právě při těch rozesílkových kampaních. Vezměte si, že se někde stane nějaká nepříjemná věc a vy o ní ani nevíte. Takže máte pohodu, jste zaměření na svou radost, na svoje uzdravování. A najednou vám přijde e-mail od nějakého dobráka, který vám celou tu hrůzu vylíčí. Co se stane? Přijdete o svou dobrou náladu, o svoji spokojenost, o své zaměření na příjemné věci. Když nedáte pozor, lehce sklouznete do nějakého stresu, vytvoříte si stresové hormony.
Když takto mluvím s některými lidmi, tak mi většinou odpoví, „přece ale nemůžeš strkat hlavu do písku?” A já říkám, „můžu, proč bych nemohl?”
Pojďme se zamyslet nad tím jaký mají věci důsledek. Když mi přijde nějaká e-mail o nějaké té politické frašce, o nějakém průšvihu, a já nestrčím hlavu do písku a tu zprávu si přečtu, spravedlivě se u toho nakrknu, tak co jako?
Pokud nemůžu vzít kladivo do ruky, nebo klíče aspoň (v tom tady máme tradici), a nemůžu to změnit, nemůžu to za někoho vyřešit, nemůžu pro to nic udělat, co mi pomůže, že si způsobím rozrušením, hněvem, srdcem bijícím na poplach, strachem zdravotní problém? Že svoje buňky opláchnu stresovými hormony. K čemu to je?
Myslím, že když si člověk zachovává dobré radostné nastavení, když si zachovává pohodu a tu pohodu vyzařuje do svého okolí, dokáže situace, věci, jevy řešit tímto pohledem (má odstup, dokáže si představit jaké okolnosti či situace asi vedly k tomu co vidí), zachová si klid a pohodu, dál šíří tu pozitivní energii, tak takový člověk udělá mnohem líp jak pro sebe tak pro společnost, než když bude rozšiřovat ten negativní pocit, strach a obavy. Na začátku byl naštvaný jeden člověk, ten který informaci rozeslal, v dobré víře upozornil na nespravedlnost, na konci je naštvaných 100 lidí, nemá to žádný pozitivní efekt. Pokud si uvědomím co David Hawkins říká, že neexistuje zkažený, špatný svět, něco co by bylo třeba opravovat, ale že je to jenom náš pohled, tak můžeme velice rychle změnit třeba i celý tento svět.
Představte si, že by se tohle rozkřiklo, kdyby to každý pochopil. Kdyby se to obrátilo, a těch 80 % lidí by pochopilo, že jejich svět je přesně takový jaký ho chtějí vidět, a začali by svou pozornost obracet na to co jim dělá radost, co je dělá spokojenými. Co by se stalo, kdyby těch 80 % lidí začali šířit svoji příjemnou a krásnou energii, svoje nastavení? Člověk, který se cítí dobře, je zaměřen na něco příjemného, nemá tendence někomu ubližovat nebo někomu nadávat, útočit a škodit. Už jste někdy potkali člověka, který působil takovým dojmem, šířil příjemnou energii a pak ho viděli na někoho řvát nebo ubližovat? Spokojený člověk toto nepotřebuje dělat. Představte si že, by se tohle rozkřiklo, že by skutečně většina lidí pochopila, že si svůj svět tvoří sama a začali by se podle toho zařizovat. Asi si to můžeme zatím jenom představovat, ale myslím, že by to byla hodně zajímavá záležitost.
Ale, než k tomu dojde, můžeme to pro sebe udělat aspoň my. 
Proč bychom to neudělali? Proč bychom nepomohli svému uzdravování? Proč bychom si úplně nezměnili život? V každém případě to za tu zkoušku stojí. I když já vždycky říkám, že zkoušet se dají jenom šaty, jinak se prostě věcí musí buď udělat nebo neudělat. 
Ráno po probuzení se dá vzpomenout, že svůj život si řídím sám (Marky si pomáhala tak, že si své nastavení, to na čem jí záleželo, připomínku, prostě co bylo třeba pro začátek dne napsala na cedulku, a tu si nalepila v ložnici na zeď, mohla ji tak spatřit ihned po probuzení, časem se vše zautomatizovalo a cedulek nebylo třeba). Můžu se kouknout z okna a podívat se jak je tam krásně. A představte si, že krásný den je i ten když prší, i ten déšť i ta voda je potřeba. Když by bylo pořád jen to sluníčko tak to bude špatně. Koukněte ven, uvědomte si jak je tahle planeta úžasná, jak tady všechno funguje, jak je to tady všechno pro nás zařízené. Nastavte si ten den na radost a vyzkoušejte si tu radost podržet až do večera. Takhle jednoduše se to dá vyzkoušet. Myslím, že se vám to bude líbit. Když to zkusíte víckrát za sebou tak vám to udělá úplně jinou náladu, začnete vidět svět jiným očima. Jakmile to poznáte, zakusíte, už to nebudete chtít jinak. A teď mluvím z vlastní zkušenosti. Poměrně hodně desítek let jsem viděl svět jinak než ho vidím dnes, a při té zkušenosti musím přiznat, že je to věc každého z nás, jak se na svět dívá a jak se mu jeví jeho život.
A protože tohle video už je zase nějak moc dlouhé, tak ho ukončím (Radku je dlouhé, zvlášť když ho pokaždé přepisuju já :D, Marky). 
Myslím si, že jsem řekl vše. Začněte měnit svou volbu, začněte měnit své zaměření, hned od rána, použijte tuto informaci ve svůj prospěch.
Tady je Radek, mlsejte a buďte zdrávi.

Všechna práva vyhrazena. Žádná fotografie, text, ani část textu tohoto příspěvku nesmí být kopírována nebo komerčně využívána bez písemného souhlasu administrátorů Marky SCD recepty