Proč jsem se rozhodla napsat právě o slunci? Možná proto, že na slunce už čekám celou zimu (možná i vy? ;)) Možná proto, že cítím, že sluneční paprsky a jejich působení na mé tělo a na mou psychiku mi dělají dobře, přináší mi radost, úsměv na rtech. Minulý týden jsem se vystavovala slunci každý den, jak jen to šlo. Uvědomila jsem si, jak moc jsem slunce potřebovala a jaký obrovský vliv má na uzdravování. Mám na mysli doplnění vitamínu D pro silný imunitní systém. Vitamín D spolu s SCD výživou mohou vytvořit dokonalý ochranný val proti jakémukoli útočníkovi :D Možná se vám článek bude zdát dlouhý. Nezdá, on je dlooouhý! Ale pro někoho nemusí ;) Nechávám na vás, jestli budete číst dál, nebo půjdete rovnou ven, na sluníčko :)
Na začátek trošku bu-bu-bu. Nedostatek vitamínu D může být nebezpečný. Lidé, kteří trpí jeho nedostatkem, jsou daleko náchylnější ke všem možným neduhům. Nejvíce trpí lidé, kteří žijí v oblastech chudých na sluneční světlo, lidé, kteří třeba i ze strachu omezují pobyt na slunci, ti co jsou hospitalizovaní, dokonce i jedinci tmavé pleti, kteří se v rámci zavedených zvyklostí oblékají do šatů a závojů, a zabraňují tak působení slunečního světla na pokožku. To se vztahuje i na lidi, kteří užívají vitamín D formou potravinového doplňku.
Nedostatek sluníčka má samozřejmě vliv na syndrom sezónní deprese, ale to my všichni víme. Naše psychika a těla nám to dávají jasně najevo – jarní únavou, letargií, depresemi, zvýšenou spotřebou cukru, přímo voláme po slunci. Krásné je, že všechny tyto symptomy okamžitě ustoupí, když se vystavíme plnému světelnému spektru.
Slunce podporuje fyzickou a duševní činnost, snižuje krevní tlak, zvyšuje přívod krve do orgánů a svalů, zvyšuje glykogen, má podobný účinek jako inzulín, prospívá diabetikům. Sluneční světlo je blahodárné pro děti, studie dokazují, že může uzdravit novorozeneckou žloutenku, a podporovat tvorbu kostní hmoty u prepubescentů.
Kromě toho matkám, které jsou během těhotenství vystaveny slunci, se obvykle rodí děti vyššího vzrůstu.
A jak vstupuje sluníčko do těla?
1. Sluneční světlo vstupuje do těla především očima, které vedou světlo do šišinky mozkové. Epifýza pak využívá sluneční světlo k vytváření zdraví prospěšného hormonu melatoninu, který spouští produkci serotoninu. Ten je důležitý třeba pro zdravý a kvalitní noční spánek, nebo omezuje chuť na cukr. Vzhledem k tomu, že některé psychoaktivní léky fungují na bázi zvyšování hladiny serotoninu, mohlo by slunění vést k omezení užívání těchto předepisovaných léků. Studie dokládají, že sluneční brýle, kontaktní čočky a dioptrické brýle, zamezují naším očím rozeznávat sluneční paprsky. Máme-li na očích sluneční brýle, mozek nezaznamenává, do jakého stupně jsme vystaveni slunečnímu záření, takže nevyměšuje odpovídající množství melatoninu. Melanin, díky němuž naše kůže postupně hnědne, zabezpečuje tělu přirozenou ochranu proti slunci. Nosíme-li sluneční brýle, naše tělo neregistruje, že je vystaveno maximálnímu ozáření, tím pádem neprodukuje obranné látky, které umožňují předcházet spálení. Je to proto, že oči pomáhají tělu regulovat produkci melatoninu v závislosti na míře oslunění.
Z biologického hlediska jsme stvořeni k tomu, abychom se sluníčku vystavovali, neboť paprsky jsou pro nás zdrojem štěstí a zdraví.
Jak nejlépe přijímat sluneční paprsky? Nejlépe po ránu a v pozdním odpoledni, bez slunečních brýlích a jiných ochranných prostředků proti slunci. Lidé pracující v kancelářích nebo připoutaní na lůžko by si měli alespoň otevřít okna a nechat proudit maximální množství slunce. Píše se, že stačí tělo vystavit sluníčku alespoň na půl hodinky denně a máte vystaráno – takže šaty dolů a hurá ven! ;)
2. Sluneční paprsky přijímáme také pokožkou. Vitamín D, jako jediný vitamín, který si tělo vytváří samo, se tvoří přímo v naší kůži. O natírání před a po slunění by mohla být samostatná kapitola, hodně dlouhá, do té se pouštět nebudu.
Já osobně se opalovacími krémy nenatírám, spoléhám se na dokonalost a vybavení mého těla. Můj instinkt mi říká, že pokud bych své tělo natřela před opalováním nějakým super „krémíkem“, faktor nejméně 60, zabráním tím jednak přirozené tvorbě vitamínu D a tím pádem zabráním přirozené ochraně těla. Pokud mi to vyjde, pozoruji východ a západ slunce přímým očním kontaktem. Říká se tomu „řízené dívání“. Má ale jasná pravidla, aby nedošlo k poškození zraku. Tady doporučuji zjistit si veškeré informace, protože to není o tom, že půjdete koukat do slunce za pravého poledne. Takže zkuste trošku zagooglit.
Vědecké studie dokládají, že přestože vystavování se slunci může mít jistý škodlivý vliv, daleko větším zdravotním rizikem pro člověka je, pokud ven na slunce nechodí vůbec. Statisticky vzato, více lidí umírá na nemoci související s nedostatkem slunečního světla, než kolik jich umírá na rakovinu kůže. Pokud jde o vystavování se slunci, důležitá je umírněnost jako ostatně u všeho, rozhodně není moudré se na sluníčku spálit. Je rovněž velmi pošetilé se slunci zcela vyhýbat :)
Trocha historie pro ty, které tato tématika zajímá.
Slunečního světla, jako léčebného prostředku, využívali již ve starověkém Řecku, Egyptě, Římě a v dalších zemích a v dalších kulturách. Například v Řecku a v Římě posílali lékaři pacienty do „solaria“, aby je vystavili slunečním paprskům. Hippokrates, řecký otec medicíny, ve svých spisech a svým pacientům doporučoval helioterapii – léčbu sluncem. A na konci 17. století léčili lékaři tuberkulózu působením slunečních paprsků, jelikož slunce má schopnost zabíjet bakterie související s touto chorobou a průvodními infekcemi. Mnoho dávných civilizací slunce uctívalo. Příslušníci aztécké, mayské, egyptské, keltské, perské, řecké, římské a jiných kultur se modlily ke slunečním bohům za pomoc a uzdravení. Rané křesťanské, zejména katolické církve, nazvaly tyto pohanské obřady hříchem a zahájily jejich mohutné potlačování. Nicméně pozůstatky těchto slunečních obřadů jsou stále zřejmé, obzvlášť každý týden v neděli – „sunday“, doslova den slunce.
Italské přísloví říká: „Dove il sole, non entra il dottore“, to znamená „Kam chodí slunce, tam nechodí lékař“.
P.S.: Chci jen doplnit, že tento článek neslouží jako návod, je to článek k zamyšlení. Je třeba každou informaci, která k nám přichází, brát jako jednu z možností a řídit se svým srdcem. Možná se článek o slunci stane námětem na zajímavou diskuzi :)
Každý článek lze v nezkrácené a neupravené podobě šířit nekomerčním způsobem, pokud bude připojeno jméno autora s aktivním odkazem na tyto stránky www.uzdravtesejidlem.cz a všemi dalšími uvedenými aktivními zdroji, včetně celé této poznámky.
Milá Marky,
přečetla jsem si Váš super článek. Vždy jsem sluníčko milovala a byla jsem pěkně opálená.
Opalovala jsem se vžcy při práci na zahrádce. Převlékla jsem se do plavek a pracovala jsem na
zahrádce. Máme také bazén,tak když mě bylo teplo schladila jsem se v bazénu a lehla si na
10-15 min.na deku,aby se mě opálily nohy. A zase jsem pokračovala v práci. Co jsem prodělala
infekci bakterie chlamydie,tak jsem na sluníčko nemohla. Hned jsem se osypala a nejhorší
bylo,že vyrážka nepříjemně svědila. Bylo mě lékaři řečeno,že mám solární alergii a že na
sluníčko nemohu,že mě ani neuchrání přístřeší na zahradě. Prostě se s tím musím smířit.
Názor lékařů. Co jsem začala se stravou SCD ,tak jdu na sluníčko 15-20 min. Ani se
nepatlám krémy co mě naordinovali lékaři. Musím si vzít tmavé brýle,protože mě sluníčko
řeže do oči a oči mě slzí. Zatím jsem se neosypala nehrotím to a pomalu si na sluníčko
zvykám. Vysadila jsem také určité léky co mě lékaři naordinovali. Tak uvidíme jak ta naše
medicína nás léčí.
Srdečně zdravím Jitka.
Alergie na slunce není, taky mám u nás v bolgu o tom článek, jukněte :)
Na sluníčko se dá zvykat, i já to dělám, i když mám pokožku v pohodě, opaluju se do zlatova, jako kuře :D
Stačí pár minut dopoledne, odpoledne a prodlužovat. I kdyby to mělo být pak celkem půl hodiny denně, po celém těle, vystačí to na dávku vitamínu D přirozenou cestou :)
Zdravím všechny, já bych taky ohledně kůže a opalování ráda něco napsala,ale bylo by toho….jeje. Moje kůžičku je jemná a přůhledná jak propisovací papír, mám pocit, že je to čím dál horší.
Možná to nebylo to pravé a ořechové, ale před pár lety jsem velmi po kapkách začala využívat službu solária. Hodně pomohlo mé kůži si trošku naviknout na sluneční zářeni. Letos jsem si ho kvuli „kovíku“nedopřála a hned se slunila. No a dnes se odvážím i k moři. Kůže ma paměť a už je opalováni pro mě snažší. Dříve mi ani na mysl nepřišlo jet k moři ,a ted si ho dopřáváme každý rok.
Moře jako takove mi dela dobře na kůži. Sluníčko chci, miluji ho často a ráda si ho dopřávám, ale opravdu po kapkach, musím si ho hodně dávkovat. Před delším pobytem na slunci se mazat musím. No .🤔😊
Díky za hezký článek, se kterým plně souzním, protože za mých mladých let byla dostupná pouze nivea, a proto jsem se snad nikdy ničím nemazala a přesto jsem byla na konci léta jako cikánka. Přitom mám velmi citlivou pleť, kdy první slunění skončí barvou opařeného prasete, a to i přesto, že se neválím na sluníčku ani u vody. Tělo si postupně zvykne na všechno, takže od 3. – 5. koupání jsem skvěle grilované kuře hlavně při práci s kosou na loukách nebo pletí zahrádky. Často si lidé myslí, že jsme přijeli od moře, a přitom jsme se celé léto plácali po vlastech českých nebo jen tak na dvorečku. Škoda jen, že dříve se léto snoubilo i s hubnutím, a to i bez velkých změn, a dnes se mi váha ani nehne pokud ne vzhůru.
Blani, děkujem za psaní, mě se taky každej v březnu a pak ještě v listopadu ptá, kde že jsem to byla na dovolené, a moje odpověď je vždy stejná,“jsem na zahradě, pracuju a nebo se opaluju“, to je vše, a prej, že mám barvu krásnou jak od moře :) To velice potěší :)
S tím hubnutím, by to chtělo zamyslet se, pokud jste na SCD, jak jste na tom s výdajem energie a příjmem jídla, aby to bylo poměrově více pohybu v energii a o něco méně energie z jídla. Tady bývá hodně zakopanej pes. I já si to teď hlídám neb mi váha nějakou dobu stála, ale já přesně vím proč ;) Takže zařadím více pohybu, jím do 18. hodiny a pak mi to jde krásně dolů, i když ženy říkají že to hubnutí jde po čtyřicítce blbě, tak mě to jde dobře i po 45! :)
Marky
Není melanin (barvivo v kůži, který způsobuje hnědnutí pokožky) a melatonin (spánkový hormon) něco trochu odlišného? Nebo to spolu nějak souvisí?
Ano, melanin je pigment, díky němuž pokožka hnědne, vlastně vytváří ochranu, a melatonin je hormon, který je významný pro náš spánek a odpočinek. Víte to správně. Asi nějaký šotek, díky. A ano, souvisí všechno se vším.
Marky opět tvůj článek plně vystihuje vše. Vzpomínám si na své mládí, když jsem klukům, s takovým zvláštním potěšením, sloupávaly ze spálených zad kůži. Br teď mi při vzpomínce běží mráz po zádech. Musím ti dát za pravdu, že není potřeba žádné chemie a ucpávat si tím kůži, která stále volá po odhalení aby mohla dýchat a radovat se ze slunečních paprsků. Myslím, že bohatě stačí se přes rok potírat olejíčkem s vanilkou nebo levandulí, doma vyrobených, a kůžička si radostně mlaská:-). Hanka
Marky, jak to děláte, že jste tak krásně opálená „všude“. :)
Po vašem článku jsem se přestala sluníčka tolik bát. Skoro jsem v létě nevycházela bez opalovacího krému, mám citlivou kůži.
Děkuji. Žaneta
„Všude“, ano úplně všude :D to je pravda. Miluju slunce. I Radek. Když jedeme na dovolenou, pokaždé zjišťujeme, tedy kromě jídla, dostupnost nuda pláží, bez toho na dovolenou nejedeme. Nedokážeme si představit strávit den na slunci v mokrých plavkách. I když mám asi patery, k bazénu ;) A když vidím muže v bermudách, je mi do breku. Ne, je mi to jedno, ať si každý dělá jak dokáže, ale ti si zavaří!!! Ale to je jiné téma.
Pokaždé když se na slunce vydám, vlastně pod něj, těším se a cítím jak mi dělá dobře. Nechodím na slunce se strachem, obalená tunou opalovacího přípravku s tím nejvyšším faktorem. Já dokonce ani žádný nepoužívám, je to chemie, která se zažere do těla a zabrání tak, aby si tělo dokázalo vytvořit vlastní ochranu. Používám olej po opalování, čistě přírodní. Víte, byla vytvořena velká bublina aby dostatečně vystrašila lidi, aby si kupovali ochranné přípravky. Všechno je to byznys, vytváření tlaku, strachu, poptávky. Kdyby se lidé zamysleli, uviděli by to. Většina jedná v obavách, ze strachu, že by mohli onemocnět, a to není dobře. Tím se naopak připravují o vitamín D, sluníčkový vitamín, díky kterému dobře funguje imunita, člověk je víc v pohodě, lidé co se rádi opalují déle drží v psychické pohodě přes celou zimu až do jarních měsíců. Aby člověk dostal dostatečnou dávku déčka, stačí 15-20 minut denně, celotělově, ne jen vystrčit obličej ;) Samozřejmě, člověk musí přistupovat ke sluníčku individuálně, ze začátku velmi opatrně. Ne se namazat krémem a vlézt na plné slunko, na několik hodin, a nemět se kam schovat. Pěkně postupně, den za dnem nechat tělo zvyknout si. Je to člověk od člověka, první den 10 minut, pak 15, pak 20, atd. Ale těch věcí a faktorů je více. Co je nutné a bez toho opalování nejde uskutečnit, je při pobytu na slunci hodně pít, ale opravdu hodně. Když se opaluju, vypiju na 3 hodinové sluneční relaxaci asi 1 a půl až 2 litry vody, ta je opravdu velmi důležité. Hm, a to je asi vše, co dodat :D Mějte se a nebojte, se :)
PS, a kdo se rád maže, doporučila bych kosmetiku pana Hádka, dá se tam něco vybrat ;)
Jako vždy, je třeba používat zdravý selský rozum. Hezky napsáno, jste oba šikovní. Přeji zdraví a plno nápadů,ať z toho taky něco máme Jsem potrefená zdravým jídlem už dlouho,ale pořád se je čemu učit.Jen tak dál. Zdraví bývalá “ ůča z mateřinky“.
No jasně „selský“ rozum :) My tomu doma říkáme „kravinořez“…prostě než mě začne někdo děsit, udělám si filtraci, vyhledám informace, a pak se uvidí..i když ono je dobré taky si informace umět vyhledávat, protože není nad dobře placenou reklamu, že? ;)
Zdraví taky bývalá úča z mateřinky :D
Děkujeme!
Milá Markétko,
moc ti děkuji za tento článek, u kterého jsem měla hned několik „AHA“ momentů. Třikrát „hurá“ sluníčku a jeho „kouzelné moci“ :-)
Ahoj Kristínko, když jsem tyto informace kdysi dávno čerpala, koukala jsem a měla asi stejné „AHA“ pocity jako ty:) To, jaké informace nám podávají média, a to, jak to se sluníčkem „může“ být a „JE“, je naštěstí dosti viditelné :) díky za komentář, dnes to proberem ;)