Radek

Jsem ročník 1965. Do svých 44 let jsem žil takovým způsobem, že jsem se seznámil s panickými atakami, srdečními arytmiemi, depresemi, kolísavým tlakem, závratěmi, ulcerozní kolitidou, divertikulitidou, hemoroidy, neustálými průjmy, kožními problémy a myslel jsem si, že to doktor a jeho prášek vyřeší...
Bohužel, nevyřešil...
Začal jsem tedy pátrat, proč je prášek tak neúspěšný a jak by se to dalo řešit jinak. Trvalo to. A těch "neplatných" pokusů... Ale nakonec jsem našel a začaly se dít věci. No a já si s mojí ženou slíbil, že když to bude fungovat, tak to pošleme dál.
A tak tady to je :-)

"Důležité upozornění na začátek. Pokud jste založením oběť a jste zvyklí přijít do ordinace, naříkat na svůj neduh a nejraději obdržet recept na nový, zaručeně účinný lék, abyste nemuseli dělat nic jiného, než pokračovat v sebedestrukci, při potlačení jejích projevů, pak se raději nezdržujte pročítáním těchto stránek. Nejsou pro vás…"

Pokud ale chcete zpět své zdraví, chcete dlouho a spokojeně žít, mít správnou váhu, být vitální a užívat si spíše slunce východů než záchodu, pokračujte ve čtení. Trpíte-li totiž vy nebo někdo z vašich blízkých údajně "nevyléčitelnou" chorobou, jste zde správně. Vhodný způsob výživy a správné nasměrování vaší mysli dokáže vašemu tělu pomoci z jakékoli šlamastyky.

Ulcerozní kolitida (UC) – je například podle lékařů právě takovou nevyléčitelnou nemocí, kterou lze považovat za velkou nepříjemnost (vy sami, kteří tímto postižením trpíte, najdete jistě další pojmenování). Jenže… Lékař, který pacientovi tvrdí, že nemoc je nevyléčitelná, je přinejmenším velmi špatně informován. Pro mě dostala má UC v posledních letech nový význam. Když nad tím přemýšlím, nebojím se výrazů jako "druhá šance", "požehnání" a vůbec mi to nepřipadá jako klišé… Ale postupně :-)

Tuto diagnózu (UC) jsem obdržel mimo jiných v roce 1996 s tím, že se jedná o nevyléčitelnou záležitost a vzhledem k tomu, že je v kombinaci s divertikulitidou, nebyla mi doporučena ani žádná dieta, neboť jedno vyžaduje hodně vlákniny a druhé žádnou. Alibi je alibi. Začal jsem tedy konzumovat léky v různých dávkách, aby se zjistilo, co zabírá. Později mi jeden snaživý lékař v Praze nasadil kortikoidy, i když k tomu v té době asi nebyl žádný zvláštní důvod. Má UC vždy postihovala asi 15cm konce tlustého střeva, žádná věda, když zrovna není relaps. Kdo má zkušenost s kortikoidními léky, asi ví co následovalo. Zadržování vody, oteklá hlava, bolesti žaludku, zvýšení váhy, bolesti kloubů, zvyšování tlaku a další nepříjemné projevy. Po odmítnutí této léčby mi byl nasazen nekortikoidní lék, tlumící imunitní reakce, s jinými vedlejšími účinky, ale zase bez přímých účinků na můj stav. K tomu nesmím zapomenout na kontroly na kolonoskopii, další chuťovka. Je třeba říct, že naše těla získají po čase rezistenci na jakýkoli lék a léčení se stává neúčinným. Dávky se zvyšují, frekvence projevů taktéž. Člověk si začne uvědomovat, že není něco v pořádku, a někteří dokonce začnou hledat alternativní řešení. Zkoušel jsem hledat vícekrát, hodně, testoval kde co, ale úspěšný jsem byl až v létě 2012, kdy došlo, jak já říkám „k nasrání hlavního hrdiny“. V tomto momentu začíná mít každý příběh správný spád. A u mě to nebylo jinak.

O podnět se postarali hned dva lékaři. Jejich jména neuvedu, neboť souhlasím s myšlenkou, že čemu nevěnujeme pozornost, to samo posléze zanikne. Při silném relapsu mě jeden posílal za druhým a dočkal jsem se skutečné arogance. Vedlo to u mě ke dvěma poznáním. Ta studovaná osoba v bílém plášti se vám skutečně nesnaží pomoci. Je přece zaměstnancem jednoho z nejlukrativnějších odvětví na Zemi. Takže ve chvíli, kdy si člověk uvědomí, že jde pouze o kšeft (čest výjimkám), dostane tu správnou chuť vzít zodpovědnost za své zdraví do svých rukou. A to jsem udělal. Nevím už po kolikáté, ale začal jsem hledat způsob. Musím říct, že jsem vždy věřil ve schopnosti lidského těla a přírody, ale jako většina jsem byl pohodlný a zhypnotizovaný masovými programy. Ale teď jsem měl odhodlání a to je asi na cestě k uzdravení to nejdůležitější. Všimněte si, že už nemluvím o léčení, ale o uzdravení. Je totiž skutečně pravda, že lékaři léčí a příroda uzdravuje. A je to logické. Co by měl lékař z toho, kdyby řekl: „Dobrá, tak teď budete jíst tohle a toto naopak ne, přestanete si škodit a za tři měsíce máte pokoj.“ Kolik by tak asi vydělával? Kdežto, když vám začne předepisovat drahé léky, které nemoc potlačují, ale udržují aktivní, používá na vás pravidelně gumovou hadici a nechává vám dělat drahé rozbory, může se při troše štěstí s vaší UC dostat přes ty kortikoidy k biologické léčbě a nakonec k operativnímu odstranění tlustého střeva. A takový pacient už se vyplatí. A ruku na srdce, to pohodlíčko, když si člověk vezme pilulku a zase se může napráskat odpadem…
Přál jsem si najít řešení, přál jsem si skoncovat s patnácti pilulkami denně. Přál jsem si to, jako si kluk přeje nové kolo. Upřímně, čistě. A našel jsem.

Nenápadná stránka Elaine Gottschall s obsahem, který bych dnes nejraději vytesal do kamene a ten kámen postavil na památné místo. Tesat neumím, proto vznikly naše stránky, jako poděkování dámě, která měla odhodlání zachránit svou osmiletou dceru. Také hledala, až našla. Teprve sedmnáctý doktor se jí zeptal na prostou věc: „Co tomu děvčeti dáváte jíst?“ Žádný z předešlých lékařů se o to nezajímal. Předepsali pilulku a věc byla vyřízena. Ten první, koho to zajímalo byl Dr. Sidney V. Haas. Člověk, který svůj profesionální život zasvětil studiu vlivu výživy na lidský organismus. Člověk o jehož díle se moc nepíše, neboť se příliš nehodí do "hry".
Tady skončil příběh o nemoci a začal ten o uzdravování. Začali jsme studovat další zdroje a od roku 2013 jsme postupně budovali projekt Uzdravte se jídlem. Od roku 2015 se mu věnujeme naplno každý den.
Má žena Marky už pro naše příznivce připravila přes 500 receptů. Naše bezplatná vysílání od té doby vidělo téměř 400 000 lidí a skoro 7 000 z nich se přidalo do našeho "Průvodce uzdravováním", kterého jsme vytvořili, aby nikdo nemusel nic hledat a sám zkoumat slepé uličky.

Když svému úžasnému tělu začnete věřit, přestanete škodit a naopak ho podpoříte v jeho přirozenosti, nebudete muset vysedávat v čekárnách ordinací, naříkat na bolest a vzpomínat, jaké to bylo, když jste ještě mohli. Začít změnou toho, co do sebe každý den dáváte je skvělý start nové cesty, nového života. Jste li pevně rozhodnuti vzít svůj život do svých rukou, vítejte mezi námi :-)

Já sám tehdy asi po roce skončil se všemi prášky a už se k nim nikdy nevrátil. A mimochodem, až začnete vařit a ochutnávat dobroty podle receptů mojí Marky, zjistíte, že jste nemohli mít v životě větší kliku :-)