Třetí video o “přijetí”, další díl do skládačky uzdravování.
“Mír je umožněn naším přijetím, nikoli odmítáním a vylučováním.” David R. Hawkins

PŘEPIS VIDEA ZDE
Radek: Zdravím Vás přátelé, tady Radek. 
Marky: a Marky ahoj.
Radek: Ahoj. Máme pro vás pokračování. Už to bude trilogie o přijímání, o přijetí a začalo to takovou afirmací, která se ke mně dostala zvláštním způsobem. On vlastně není zvláštní. Prostě přišla mi taková afirmace, kterou spousta z vás použila s velkým úspěchem a s radostí. A to nesmírně popudilo. Radost taky. Samozřejmě, že vám to funguje. No a potom jsem se dostal k informacím, které zase vypustil do prostoru profesor Jan Rak. A tam se to týkalo taky toho přijímání, jestli musíme přijmout úplně vše. A spíš šlo o to, aby si člověk nevyložil to přijetí špatně, aby prostě nemyslel, že musí přijmout i něco špatného ve svém životě. To vůbec ne. A teď se nám dostala do ruky. Nebo před nějakým časem jsme začali číst knížky od Davida R. Hawkinse, který píše o úrovních vědomí. A nedávno Jarda Dušek natočil vlastně přesně tuhlenctu knížku tak natočil jako naše načetl vlastně, abyste to mohli poslouchat jako audioknihu. Jedná se konkrétně o
knížku z pera Hawkinse s názvem Vzestup po úrovních vědomí. A jedna z těch úrovní, která je na hodnotě podle podle stupnice Davida R. Hawkinse, je na hodnotě tři sta padesát. Tak se vyloženě jmenuje přijetí. A protože jsem, tak nějak mně tam padl zrak, zrovna nějak to k tomu přivedlo, tak jsem začal číst zrovna tuhle tu úroveň a myslím si, že popis úrovně by bylo dobré teď přečíst, abysme se v tom zorientovali. Ono nám to vlastně řekne něco dalšího zase v trilogii. A protože Marky umí daleko líp číst než , tak nám to přečte.

Marky: Jen se ale musím přiznat, že to teď vidím úplně poprvé. Ono to teď bude znít, že kecám, že? Ale jsem tu knížku, protože čte první Radek, tak se tak i vidím teď, takže se budu snažit, aby to bylo co nejhezčí. Ale bych chtěla ještě dodat, že tahleta kniha je byla vydána vydavatelstvím Pravda je, kterou máme toto vydavatelství moc rádi, takže to bych jenom k tomu chtěl mimochodem podotknout.

Radek: Mimochodem, to vydavatelství vlastně bude vydávat i nám knížku, o které byla řeč před pár týdny. Dělali jsme průzkum, takže to je to vydavatelství, které které se postará i s ním budeme spolupracovat. Ano.

Marky: Takže odkud čtu popis? Ten popis bysme přečetli. Popis úrovně přijetí. Na hladinách vědomí pod 350 je vidět, že převládá vnímání ovlivněné emocemi a tím, čemu člověk přikládá hodnotu. Na úrovních pod 200 jsou emoce hrubé, destruktivní a nepřátelské, tudíž snadno vyvolávají konflikty a sváry. Na úrovni 200 se emoce posunou do negativity k pozitivnějším pohledu na svět a na sebe a jsou tudíž více pro život než proti němu.

Na úrovni 310 jsou emoce i vůle převážně pozitivní, nicméně pořád v nich je přítomna impulzivnost. Na úrovni 350 se přijetím rušivé emoce nahradí klidem, takže jejich impulzy ustupují do pozadí a pocity již neurčují.

Na úrovni 350 je touha narcistického ega ovládat ostatní umlčena, neboť ustalo posuzování a jeho vrozený sklon šířit vlastní názory dále. Dualistické myšlení slábne, stejně jako odsudky založené na dualistickém vnímání dobra a zla. Volba zde znamená svobodu výběru, nikoli rozhodování mezi morálními protiklady. Ve světě běžná úroveň vědomí v podstatě znamená, že když se rozhodneme pro vanilkovou zmrzlinu, bereme zmrzlinu čokoládovou jako jejího soupeře, nepřítele jako vlastnost, kterou je třeba nenávidět.
Na úrovni 350 již máme svobodu vidět, že jde pouze o dvě možnosti a můžeme si jednu z příchutí vybrat, aniž bychom museli tu druhou démonizovat. Jsme svobodní od tlaku, který vzniká, když si různé možnosti příliš vážně známkujeme podle stupně toho, jak moc po nich toužíme nebo jak nás odpuzují. Na této úrovni je rozhodující, jak využíváme schopnost naučenou na úrovni předchozí, totiž ochotu. Úspěch úrovni 350 stojí na tom, jak jsme ochotni použít princip odpuštění a vyvážit jím moralizování a posuzování druhých. Pomstychtivost nahrazujeme milosrdenstvím a tím můžeme zažívat více vnitřní, ale i mezilidské harmonie a pohody. Když se setkáváme s chybou, bereme ji tak, že je třeba s soucítit, odpustit ji a napravit, nikoliv si nacházet rozumové důvody pro její trestání či odsuzování. Chceme-li se vzdát odsuzování, vystupuje do popředí pocit důležitosti ega, které samo sebe rádo vnímá jako spravedlivého a svrchovaného soudce. Není třeba toto ego popírat, pouze popírání nahradit realistickým pochopením, že nemůže díky své omezenosti jinak. Na úrovni přijetí necítíme nutnost zaujímat stanovisko k tomu, co vidíme, ani se necítíme tlačeni to nijak napravovat. Dokážeme vidět a přijmout omezenost lidského života a světa plného pokřivení, aniž ztrácíme rovnováhu a vyrovnanost. Přijetí přichází díky moudrosti a tomu, že se zbavíme vlastních stanovisek. Chápeme, že rozličné projevy života jsou v souladu s Boží vůlí, že stvoření je ve svých formách a ve svém vývoji rozmanité. Nezabředáme do přístupu typu buď anebo. Či duality černá nebo bílá. A dokážeme se vyhnout pokušení soudit druhé. Přijetí vidí, že určité vlastnosti jsou pro lidstvo přirozené a odrážejí individuální i skupinovou karmu druhu Homo sapiens.

Společnost je složena ze směsice jedinců na různých vývojových stupních a k dispozici je celé panorama možností a cest, jak se zde v jejím zrcadlovém bludišti pohybovat. Úroveň přijetí 350 je neškodná, protože se nepokouší soudit druhé, řídit je ani nad nimi dominovat. Nesnaží se zachraňovat svět či zatracovat některé z jeho mnohých projevů. Tím, že se vzdáme touhy měnit nebo řídit druhé, dostáváme současně svobodu, že nikdo nemůže ovládat nás, a to ani svými názory, ani svými hodnotami. Nepotřebujeme se nikomu líbit. Tím pádem jsme také svobodní od honby za společenským přijetím. Nejde však o pasivitu ani lhostejnost, které se projevují tím, že v rámci sebeobrany snižují ostatní.

Radek: Takže vidíte, že to přijetí, pokud vypadá takto, tak přináší ten klid. Zbavuje člověka vlastně toho neustálého rozporu, které v něm vytváří to ego a jeho snaha obrany a ochrany. To nás vede nejkratší cestou k uzdravení, protože naopak ty konflikty vnitřní, které v sobě chováme, které vznikají v tom dětství, prostě které potom si hýčkáme a ve škole přijdou další a spousty dalších lidí, kteří mají spoustu pochybných programů, tak ty konflikty a ten rozpor a to, co vlastně není v souladu s naší duší nebo s naším vědomím, tak vytváří to prostředí v našem těle, ve kterém vznikají ty problémy, ty nemoci, ty zátěže, prostě ty chyby, kterými nám právě zase to tělo dává najevo, že tohle nemáme v pořádku. Že jestliže se skutečně naučíme přijmout to, že lidé jsou ve světě na nejrůznějších úrovních, že prostě dělají nejrůznější věci, že se dějí, dějí nejrůznější věci ve světě jako takovém a dokážeme to vidět s odstupem, vlastně z větší šířky, tak začínáme docházet toho klidu a začíná se nám dařit uzdravovat. Kromě jídla samozřejmě. No a úplně dostala jedna věta, kterou jsem. A ačkoliv to moc často nedělám, tak jsem ji zveřejnil na svém facebookovém profilu. A Marky tam doplnila vlastně ještě něco, co tomu dalo korunu. Přečtu. Mír je umožněn naším přijetím, nikoli odmítáním a vylučováním. To je všechno. Ještě to zopakuju. Mír je umožněn naším přijetím, nikoli odmítáním a vylučováním.

Marky: A se taky učím přijímat, protože taky jsem na této cestě, abych se, abych si zbytečně nedělala nebo nevytvářela právě tady ty stavy. A je to spíš to přijetí v tom, že to přichází a to přijímám. Abych právě abych právě nebyla v konfliktu s tím a nevytvářela si ten problém, že.

Radek:myslím, že to perfektně dokresluje právě to, co chceš přečíst.

Marky: A to to bylo tak nádherný, protože. Je to super příklad. jsem to našla ve skupině my immunity. A je to od autora knih, učitele pana Ram Dasse. si myslím, že si něco. Pokud budete mít zájem, tak si o něm něco můžete přečíst. Pan psycholog a někdo to hezky přeložil o tom porovnávání a o tom hodnocení. Tady je to krásně přirovnáno na stromech v lese a myslím si, že to je tak krásně napsáno nebo krásně. Od toho autora od pana Ram Dasse řečeno, že to není třeba co dodávat.

Když jdete do lesa, vidíte všechny různé druhy a tvary stromů. Některé jsou ohnuté, některé jsou přímé, některé jsou vždy zelené a některé zas jiné. Díváte se na stromy a přijmete je takové, jaké jsou. Rozumíte tomu, proč takové jsou? Třeba nedostali dost světla nebo vody. A přijmete to a oceníte ten strom takový, jaký je a neprožíváte to emocionálně. To jenom s lidmi tuto schopnost ztrácíme a pořád říkáme Jsem taková, máš být takový. Nastoupí posuzovací mysl. Takže praktikuji vnímání lidí jako stromů, přijímám je a vážím si jich takoví, jací jsou. Tohle když jednou dokážu, tak budu hodně dobrá.

Radek: No a je to tak. Prostě když potkáte někoho. Kdo koho máte potřebu nějak označit, posoudit něco?

Marky: My to máme. V sobě, žejo?

Radek: No nebo vaše ego vlastně tu potřebu? Tak si zkuste uvědomit, že třeba jenom nedostal dost vody nebo světla a je to.

Marky: Nebo nedostala dost lásky. Protože si myslím, že to je všechno v lásce, kterou dostáváme buď málo nebo moc. I moc. I ten. I ten přehnaná. Ta všechna ta láska je, je, je škodlivá. Takže to prostě ta láska musí být právě ono. Totiž si dokážeme vysvětlovat různými způsoby, že jo, protože ta láska musí být naprosto čistá. A teď nemluvím z pozice, že bych něco věděla, ale právě že se to taky učím, to přijímání a to tu lásku vidět fakt úplně těma rovnejma očima, jenom prostě tomu, že se na to koukám a neříkám červená, bílá, zelená, modrá, ale jenom koukám a jenom prostě to pozoruju.

Radek: A možná to přehnané. Láska není úplně správný termín, protože jako skutečná láska asi nelze přehnat.

Marky: No no to taky pravda no.

Radek: Ale spíš taková taková ta přehnaná starostlivost, prostě nebo přehnaná oddanost. Ve všem vždycky musí být rovnováha. No ale abychom se příliš nezakecávali, abyste vydrželi se na to podívat do konce. Myslím si, že to je další článek, do toho seriálu mini seriálu o tom přijímání. Asi k tomu není co říct. Pokud přijmeme ty věci tak, jak jsou, nebudeme je hodnotit, nebudeme se s nimi dál zabývat. Vezmeme si to, co pro nás je dobře, tak se začneme zase uzdravovat. A celkem rychle.

Marky: No i když se o tom nechceš se rozpovídávat, tak toto téma jsme vůbec nerozpovídali. Jo, to si asi budeš muset zase nechat na někdy jindy. Asi na čtvrtou sérii.

Radek: Tak jo, proč ne. Jo, člověk může postupovat po těch úrovních vědomí jako po schodech. Takže na něco zase narazíme, přidáme další díl k tomu. Takže to je všechno. Mlsejte

Marky: a buďte zdrávi. Láska je,

Radek: kniha je, pravda je.

Marky: Pravda je ano.

Radek: Všechno je.

Marky: Pravda JE.


Všechna práva vyhrazena. Žádná fotografie, text, ani část textu tohoto příspěvku nesmí být kopírována nebo komerčně využívána bez písemného souhlasu administrátorů Marky SCD recepty