Pokud ale chcete zpět své zdraví, chcete dlouho a spokojeně žít, mít správnou váhu, být vitální a užívat si spíše slunce východů než záchodu, pokračujte ve čtení. Trpíte-li totiž crohnovou chorobou, ulcerozní kolitidou, divertikulitidou, celiakií, cystickou fibrózou, chronickými průjmy, kožními problémy, ale i poruchou soustředění, hyperaktivitou, dyslexií, dysgrafií, epilepsií či vůbec špatnou náladou, případně máte doma autistu, jste zde správně. Vhodný způsob výživy a správné nasměrování vaší mysli dokáže vašemu tělu pomoci z jakékoli šlamastyky.
Ulcerozní kolitida (UC) – podle lékařů nevyléčitelná nemoc, kterou lze považovat za velkou nepříjemnost (vy sami, kteří tímto postižením trpíte, najdete jistě další pojmenování). Jenže… Lékař, který pacientovi tvrdí, že nemoc je nevyléčitelná, je zločinec, který se považuje za Pána Boha. Pro mě dostala má UC v posledních letech nový význam. Když nad tím přemýšlím, nebojím se výrazů jako druhá šance, požehnání a vůbec mi to nepřipadá jako klišé… Ale postupně 🙂
V roce 1996 mi byla stanovena tato diagnóza (UC) s tím, že se jedná o nevyléčitelnou záležitost a vzhledem k tomu, že je v kombinaci s divertikulitidou, nebyla mi doporučena ani žádná dieta, neboť jedno vyžaduje hodně vlákniny a druhé žádnou. Alibi je alibi. Začal jsem tedy konzumovat léky v různých dávkách, aby se zjistilo, co zabírá. Později mi jeden snaživý lékař v Praze Na Homolce nasadil kortikoidy, i když k tomu asi nebyl žádný zvláštní důvod. Má UC vždy postihovala asi 15cm konce tlustého střeva, žádná věda, když zrovna není relaps. Kdo má zkušenost s kortikoidními léky, asi ví co následovalo. Zadržování vody, oteklá hlava, bolesti žaludku, zvýšení váhy, bolesti kloubů, zvyšování tlaku a další nepříjemné projevy. Po odmítnutí této léčby mi byl nasazen nekortikoidní lék, tlumící imunitní reakce, bez významných vedlejších, ale i přímých účinků. K tomu nesmím zapomenout na kontroly na kolonoskopii, další chuťovka. Je třeba říct, že naše těla získají po čase rezistenci na jakýkoli lék a léčení se stává málo účinným. Dávky se zvyšují, frekvence projevů taktéž. Člověk si začne uvědomovat, že není něco v pořádku, a někteří dokonce začnou hledat alternativní řešení. Zkoušel jsem hledat vícekrát, ale úspěšný jsem byl až v létě 2012, kdy došlo, jak já říkám „k nasrání hlavního hrdiny“. V tomto momentu začíná mít každý příběh správný spád. A u mě to nebylo jinak.
O podnět se postarali hned dva lékaři. Jejich jména neuvedu, neboť souhlasím s myšlenkou, že čemu nevěnujeme pozornost, to samo posléze zanikne. Při silném relapsu mě jeden posílal za druhým a dočkal jsem se skutečné arogance. Vedlo to u mě ke dvěma poznáním. Ta studovaná osoba v bílém plášti se vám skutečně nesnaží pomoci. Je přece zaměstnancem jednoho z nejlukrativnějších odvětví na planetě. Takže ve chvíli, kdy si člověk uvědomí, že jde pouze o kšeft (čest výjimkám), dostane tu správnou chuť vzít zodpovědnost za své zdraví do svých rukou. A to jsem udělal. Nevím už po kolikáté, ale začal jsem hledat způsob. Musím říct, že jsem vždy věřil ve schopnosti lidského těla a přírody, ale jako většina jsem byl pohodlný a zhypnotizovaný masovými programy. Ale teď jsem měl odhodlání a to je asi na cestě k uzdravení to nejdůležitější. Všimněte si, že už nemluvím o léčení, ale o uzdravení. Je totiž skutečně pravda, že lékaři léčí a příroda uzdravuje. A je to logické. Co by měl lékař z toho, kdyby řekl: „Dobrá, tak teď budete jíst tohle a toto naopak ne, přestanete si škodit a za tři měsíce máte pokoj.“ Kolik by tak asi vydělával? Kdežto, když vám začne předepisovat drahé léky, které nemoc potlačují, ale udržují aktivní, používá na vás pravidelně gumovou hadici a nechává vám dělat drahé rozbory, může se při troše štěstí s vaší UC dostat přes ty kortikoidy k biologické léčbě a nakonec k operativnímu odstranění tlustého střeva. A takový pacient už se vyplatí. A ruku na srdce, to pohodlíčko, když si člověk vezme pilulku a zase se může napráskat odpadem…
Přál jsem si najít řešení, přál jsem si skoncovat s patnácti pilulkami denně. Přál jsem si to, jako si kluk přeje nové kolo. Upřímně, čistě. A našel jsem.
Nenápadná stránka Elaine Gottschall s obsahem, který bych dnes nejraději vytesal do kamene a ten kámen postavil na památné místo. Tesat neumím, proto vznikly naše stránky, jako poděkování dámě, která měla odhodlání zachránit svou osmiletou dceru. Také hledala, až našla. Teprve sedmnáctý doktor se jí zeptal na prostou věc: „Co tomu děvčeti dáváte jíst?“ Žádný z předešlých lékařů se o to nezajímal. Předepsali pilulku a věc byla vyřízena. Ten první, koho to zajímalo byl Dr. Sidney V. Haas (1870-1964). Člověk, který svůj profesionální život zasvětil studiu vlivu výživy na lidský organismus. Člověk o jehož díle se moc nepíše, neboť se příliš nehodí do hry. Elaine Gottschall pokračovala v jeho úsilí a SCD dostala do povědomí svojí knihou Breaking The Vicious Cycle (Prolomení bludného kruhu). A tady vlastně příběh končí. Tedy končí příběh jedné „nevyléčitelné“ kolitidy a začíná příběh o uzdravování.
Když svému úžasnému tělu začnete věřit, přestanete škodit a naopak ho podpoříte v jeho přirozenosti, nebudete muset vysedávat v čekárnách ordinací, naříkat na bolest a vzpomínat, jaké to bylo, když jste ještě mohli. SCD je skvělý začátek této nové cesty, nového života. Jste li pevně rozhodnuti vzít svůj život do svých rukou, vítejte v klubu 🙂 Po roce s SCD jsem skončil se všemi prášky a už se k nim nevrátil. A mimochodem, až začnete vařit a ochutnávat dobroty podle receptů mojí Marky, zjistíte, že jste nemohli mít v životě větší kliku 🙂
Všechna práva vyhrazena. Žádná fotografie, text, ani část textu tohoto příspěvku nesmí být kopírována nebo komerčně využívána bez písemného souhlasu administrátorů Marky SCD recepty
