Pocit a Emoce, v tom je rozdíl? Ano, a velký. Dokonce to ovlivňuje stav našeho zdraví.
Jak mohu já sama rozeznat emoci od pocitu a proč bych to měla vůbec dělat?Nejdříve si tyto dva pojmy vyjasníme.
EMOCE vyplývá z duševní aktivity. Zažívám ji ve chvíli, kdy se o sebe bojím, protože mě ovládlo některé z mých přesvědčení. To ve mě vyvolává strach, který mi brání, abych si plnila svá přání. Energie emočního těla, která by měla směřovat k jejich uskutečňování, je blokována. To znamená, že za každou emocí se ukrývá nějaká obava, obvykle z toho, že se mi nedostane dostatek lásky.
POCIT jsem schopna cítit. Mé emoční tělo se chvěje, pokud některý ze svých 5 smyslů zachytí nějaký vjem, cit, který na rozdíl od emoce neblokuje energii mého emočního těla. Je možné ho charakterizovat tak, že si dovoluji prožívat něco, aniž by mě trápily výčitky svědomí a strach.
Je tedy jasné, že do ne-moci se dostávám díky EMOCI, kterou prožívám vlivem nedostatku lásky, protože všechny negativní emoce jsou zdrojem nelásky. A je jedno, jestli je to nenávist, zloba, křivda, závist, odmítnutí nebo cokoli dalšího, co prožívám.
Jak tedy poznám, že jsem v emoci?
Můžu vnímat POCIT strachu, zármutku či bolesti nebo se potýkat s EMOCÍ strachu, zármutku, bolesti nebo něčeho jiného. Uvedu příklad.Pokud se trápím, ale vnímám svět kolem sebe a svůj zármutek chápu, zažívám POCIT utrpení. Tento pocit mi nějak neškodí, jelikož ho mé mentální, emoční a fyzické tělo zvládá. Jestliže mě ovšem ovládne mentální tělo a začne naříkat, jak je všechno nespravedlivé, a že ničemu nerozumí, změní se můj pocit v EMOCI – pláču, obviňuji se, obviňuji druhé, trestám se, trestám druhé, jsem ve vzteku, křičím, atd. Proč? Jak to? Protože se o sebe bojím. Začnu obviňovat někoho jiného nebo sebe sama. Tento postoj mi brání být šťastnou, brání mi, abych se dostatečně uvolnila a milovala sama sebe absolutně, bez podmínek. Proto mi emoce nikdy nemůže prospět. Nemůžu díky její přítomnosti vytvořit nic dobrého, přínosného. Díky ní se nemohu s nikým a na ničem domluvit. Často emoce vede k blokádě ve fyzickém těle, tedy k ne-moci.
K tomuto tématu, „uzdravování duše a těla“, jsem se dostala díky knihám LISE BOURBEAU. Pomáhají mi zbavit se toho, co už nepotřebuji, co mi neslouží, co mi nedělá hezký život, co mě blokuje nebo vrací zpět do minulosti. Pokud vás tohle téma zajímá, máte co říct, doplnit, napište mi, budu moc ráda. Přidám i nějaké odkazy, můžeme v tom pokračovat spolu.
PS, když kliknete na úvodní obrázek, otevře se panoramatická fotografie, kterou jsem udělala nedávno při společné prochajdě s Radkem. Bylo to jako v nebi. Tyhle každodenní procházky, od loňského podzimu, mi pomáhají udržet se od toho co nechci, a funguje to 🙂
Mějte se moc hezky,
Marky
