“Neudělat rozhodnutí je vlastně rozhodnutí zůstat stát na místě”. Už ani nevím kdo to řekl, nebo kde jsem to slyšel, ale tohle video je právě o tom. Čím se řídit, aby člověk pro sebe rozhodl úplně nejlíp?

PŘEPIS VIDEA ZDE
Ahoj děcka, tady je Radek a Marky.
Radek
Dneska máme pro vás příspěvek o strachu, o strachu z rozhodnutí. Někde jsem četl, dokonce jsem si to i zapsal, že „neudělat rozhodnutí je vlastně rozhodnutí zůstat stát na místě”. A proč o tom mluvím? Trošku to navazuje na předešlá videa.
Představte si, že na naši stránku, do naší databáze přichází a denně se registruje zhruba 100 lidí. Je to i zajímavé číslo, aspoň se nám to bude dobře počítat. 
100 nových lidí. Jít do SCDéčka znamená opravdu se do něj ihned pustit a začít se uzdravovat. Z těch 100 lidí se rozhodne zhruba 5 až 7 %. To znamená 5 až 7 lidí, ten zbytek zatím nezačíná. Odpovídá to dlouhodobým statistikám při různých pozorování, ale tak to prostě je.
Předpokládáme, že těch 100 lidí, kteří se u nás zaregistrují, jsou lidé s nějakými zdravotními potížemi. Jsou to většinou lidé, kteří pro sebe hledají nějaké řešení, nějaké jiné než jsou léky, než si nechat něco uříznout a podobně. Přesto s SCDéčkem začíná pouze 5 % lidí. A je to právě o tom rozhodování.
Neudělat rozhodnutí je v podstatě taky rozhodnutí. Je to rozhodnutí nic neměnit. Někdy se to může vyplatit jak říkala před chvilkou Marky, když jsme se o tom bavili. Ale jestliže jsem v situaci, kdy mi něco je, akutně to potřebuju řešit, tak to asi nebude úplně nejlepší rozhodnutí nic neudělat.

Marky
Mohla bych do toho vstoupit? Já si uvědomuju jednu věc, že záleží na tom v jakém duševním rozpoložení jsem, co mě bolí, jak moc a jak dlouho. Vzpomínám si na situace, kdy mně bylo hodně špatně nebo mě něco velmi dlouhou dobu bolelo, a já byla dost zoufalá. A v tom zoufalství, v tom pocitu nastavení jsem našla pro mě totální blbosti, které mě svedly úplně na jinou cestu, celkově mě oddálily od procesu uzdravení. Pamatuju si, jak jsi dělal video o tom jak se dostat do klidu, o tom pocitu, o tom jak se uklidnit i když mě něco bolí, jak se nastavit na pocit radosti.
Mám tu zkušenost, že když jsem se uklidnila, řekla jsem si, „ok, bolí to, taky jsem si to nějakým způsobem zavinila sama, tedy si za to i můžu, ale, co nechci je se za to trestat, chci najít pro sebe to nejvhodnější řešení, takový, který by mi pomohlo dostat se z toho ven”. A vždycky to přišlo, vždycky se pro mě objevilo to nejlepší řešení. Teď mám zrovna husí kůži, jsem asi nějak na sebe napojená. Prostě, našla jsem úplně tu nejjednodušší cestu, do které bych to nikdy neřekla. Prostě „ Joooo, no jasně, tohle je to správný, cítím to stejně!” Hned jsem po tom šla, vcítila jsem, že to co jsem objevila bylo pro mě to nejlepší, to prostě cítíte. Zkrátka, udělala jsem jen to, že jsem, se uklidnila, i když jsem nebyla v nejlepší kondici, na chvilku jsem se zastavila, a pak jsme se rozhodla „Jo, udělám to, jdu do toho!”

Radek
Ta nejjednodušší cesta bývá většinou ta správná, že? Přestat do sebe dávat chemii a odpad, ono to tělo najednou bude mnohem radši a bude mnohem líp fungovat. Vy, kteří jste viděli náš video-kurz a dokoukali jste ho do konce, možná jste viděli i 5. video, tak víte, že tam mluvím o rozhodování.
Dá se k tomu použít opět taková ta jednoduchá věc, a sice břicho. Dneska se hodně mluví o tom, že myšlení není jenom v hlavě, ale v celém těle, buňky spolu neustále komunikují, a v podstatě pokaždé ta „první dobrá”, která je cítit v tom břiše, je ta správná pro nás samotné. Buď cítím příjemný pocit, a situace nebo to co se na nás chystá, je nám příjemné, a nebo je to naopak pocit nepříjemný, kdy nás v tom břiše pálí, máme takový ten nepříjemný pocit okolo žaludku, a na tom se dá stavět. To není žádná ezoterika. Vidím Radka, vidím Marky, něco vykládají, podávají nějaké informace, a buď mně to dává smysl, cítím příjemný pocit, nemám s tím žádný problém, a nebo je to prostě nějaký divný, ti lidi se mě nelíbí, a tohle bych měl udělat, a tohle bych měl jíst, a tohle bych naopak bych jíst neměl, v tom případě tohle není pro vás. Myslím, že se tomu dá věřit.

Marky
Já třeba reaguju husí kůží. Jakmile si něco myslím, začnu o tom mluvit a naskáče mi husí kůže nadšením, z dobrýho pocitu (někdo si může říct, že to co říkám je blbost), tak po tom jdu, dává mě to smysl. Mám s tím velmi dobrý zkušenosti. Doteď se mi nikdy nevyplatilo, když jsem si rozmluvila svou první myšlenku, svůj první nápad, svou první dobrou. Pokaždé, když jsem sama sebe zvyklala a dostatečně se odradila, tak bylo všechno špatně.
Litovala jsem, že jsem nedala na svůj první pocit. Vím, že to co říkám je pro mě to nejlepší. Samozřejmě, že každý má svoji pravdu a svůj vlastní život. Někdo má jiný signály než já, jak říkal Radek, někdo má motýly, někdo má jako já husí kůži, každý z nás víme velice dobře jak reaguje naše tělo, co nám dělá, co k nám vysílá. Pokud jsme tedy k sobě pozorní.

Radek
Takže, co to chce? Co je třeba, aby člověk udělal rozhodnutí, a aby to rozhodnutí bylo pro něj správné? Já si myslím, že to chce dávat pozor, být pozorný k tomu jak mluví vaše tělo.

Marky
Ne jak mluví moje pusa, ale moje tělo.

Radek
Však ano. Nebo případně co se odehrává za dialog nebo monolog. Těžko říct, ono je těžké nějak to postihnout, ale mám na mysli to co se odehrává v hlavě, jak mluví to ego.
Chce to zjistit informace, podívat se o čem ta věc je pro kterou se chci rozhodnout, a potom nechat jen promluvit své, tělo a být pozorný natolik, abych slyšel nebo abych vnímal co se uvnitř odehrává.

Marky
Je mi to nepříjemný? Nejdu do toho! Je mi to příjemný? Zkusím to! (do našeho hovoru zaštěkal pes) No anooo, teď mi to potvrdil i malej buldoček, možná si v hlavě říká „ta Marky neříká úplný blbosti”…

Radek
No, neříká…nenene… O tom to je. Samozřejmě, někdy, jak říkala Marky neudělat rozhodnutí je taky správně, zůstat tam kde jsem…

Marky
Ale, já to myslela tak, že to nerozhodnutí se může být dostání se do stavu klidu, aby se myšlenky zklidnily, to je podle mě ten stav neudělat rozhodnutí, získat prostor, ale jak říkáš ty…

Radek
No, ono záleží, že jo. Pokud jsem na tom tak blbě, že to tělo volá o pomoc z posledních sil, tak nechat to tak, neudělat rozhodnutí…

Marky
Já nemyslím neudělat rozhodnutí, když jsem ve stavu kdy je mi zle. Mám na mysli neudělat ukvapený rozhodnutí v tlaku, kývnout na cokoliv co se kolem namane. Uvědomuju si, že když jsem tělo dostala do takového stavu, tak jsem pitomá že jo, ale všechno je dobře.

Radek
Já bych nepoužil zrovna tohle slovo, použil bych slovo, které jsem vymyslel pro tyto případy…

Marky
Inforezistentní?

Radek
Ano, inforezistentní. Protože co je to jiného, když sami sebe uvedeme do takového stavu, než nedostatek informací? Nedostatek informací o sobě, o tom co je pro mě dobře, co mi prospívá, a co mi naopak dělá zle. Je to v podstatě jenom o tomhle. Zjistit si tyto jednoduché věci a potom se podle nich zařídit. Tak, tady to přerušíme, je tady čím dál víc mokro, možná vám ještě za chvilku něco řekneme.

Ještě jsem se chtěl vrátit k těm 5 %.
Samozřejmě to je v té 1. fázi. Jsou to lidé, kteří se dokážou rozhodnout rychle, a nebo kteří už jsou v podstatě rozhodnutí, že pro sebe chtějí něco udělat, vidí, že našli něco s čím by mohli začít. Ostatní se rozhodují později. Pozorují nás, dostávají od nás novinky, pozorně studují naše stránky a přidávají se později.
Záleží i na tom jak moc je jim špatně, protože čím je člověku hůř tím má lepší motiv něco začít dělat, k něčemu se rozhodnout. Proč to říkám? Říkám to proto, že je úplně jedno kdy se člověk rozhodne nebo, jinak, nic není špatně. Ani když se rozhodnu hned na začátku, ani když se rozhodnu třeba za 1 a půl toku, je to úplně jedno. Důležité je, abychom se řídili právě tím vnitřním naváděcím systémem, duší chcete-li. Je důležité, abychom poslouchali své tělo, protože ono nám právě prostřednictvím různých signálů dává najevo co je pro něho nejlepší, co by chtělo a co se mu vůbec nelíbí. Dá nám to najevo právě i tou nemocí. Když dlouhodobě děláme něco špatně tak si prostě vyrobíme nějakou nemoc a ta nemoc je ten signál, že tělo to takhle nechce, že chce nějakou změnu, že chce abychom se rozhodli pro něco jiného.
No a to je všechno. Buďte pozorní, poslouchejte svoje tělo, dává vám dobré signály a rozhodujte se podle těch signálů. No a mlsejte a buďte zdrávi.

Ahoj tady je Radek a Marky, čau.


Všechna práva vyhrazena. Žádná fotografie, text, ani část textu tohoto příspěvku nesmí být kopírována nebo komerčně využívána bez písemného souhlasu administrátorů Marky SCD recepty