Nesuďte rychle, buďte na sebe hodní :-)

Ahoj, tady je Radek. Zdravím Vás. Dnes mám pro vás jednu takovou příhodu, která se mi stala asi před deseti lety. Šel jsem v Brně po uprostřed města po jedné méně rušné ulici. Už nevím, odkud jsem se vracel nebo co to bylo za důvod, který mě tam přivedl. A jak tak kráčím, tak jsem najednou před sebou uviděl takovou starší paní. Šla pomalu, tak se po mně dívala a. Já jsem jí nevěnoval ze začátku moc pozornosti, ale ona se pořád po mně dívala a když jsem přišel blíž, tak se podívala ještě upřeněji a říká Mladý muži, neměl byste pro mě 10 nebo 20 korun na léky? A i já musím říct, že jsem trošku, řekněme, ostražitý k těmto žádostem, protože většinou lidé, kteří žádají takto, tak nevypadají, že by nebyli schopni si obstarat nějakou tu desetikorunu během dne. Asi víte, co mám na mysli a. Ale samozřejmě, viděl jsem tu paní a ona mně vysvětlovala, že vlastně musí užívat spoustu drahých léků a že jí na ní nezbývá, že na ty léky jí nezbývá, nezbývá dostatek peněz z důchodu a ještě něco k tomu, vysvětlovala. A teď mně to šlo. Hlavou mi to šrotovalo a takový to první, takový takový ten první pocit, trošku jako nepříjemný, tak vlastně vystřídal a další takový pocit provinění. Jo, že jako že bych měl něco asi udělat, ale celkově jsem se u toho cítil velice divně. Prostě řekl bych, že moje tělo nebo moje nevědomí nebo duše nebo jak to budeme říkat, mi přes moje tělo signalizovalo, že je to taková taková zvláštní situace. Nicméně zvítězilo moje svědomí a já jsem vytáhl dokonce myslím mám takový pocit stovku. Měl jsem tenkrát jenom dvě u sebe, ale tu jednu jsem jí prostě dal.

Říkám si Ježišmarja, to musí být hrozný, když si člověk nemůže koupit ani léky, který potřebuje. Podotýkám, že to bylo před deseti lety, tedy ještě před SCDčkem. No a tak jsem potom tak nějak si říkal udělal jsem dobře a. Rozešel jsem se. Paní pokračovala. Poděkovala mě, pokračovala. Já jsem se rozešel dál. Pokračoval jsem ve své cestě taky a během asi deseti kroků jsem dostal opravdu solidní kopanec. Srdce prostě arytmii vynechá. Kdo z vás to zná, tak to ví, jak to vypadá. Je to samozřejmě u každého různé, ale většinou to vypadá tak, jako kdyby to srdce vynechalo a ten další tep je takový opravdu jako takové kopnutí. Tak to se mi stalo asi deset kroků potom, co jsem tu paní minul nebo opustil a říkám si no to je teda pěkný člověk udělá dobrej skutek a a takhle to dostane zpátky. No a v podstatě jsem na celou věc zapomněl. A. Po asi 14ti dnech. Možná, že to byly 3 týdny, nevím, ale nebyla to tak dlouhá doba, abych na ní zapomněl na tu paní. Tak jsem byl nakupovat v Globusu a já jsem s oblibou v Brně parkoval tam pod tou, v takovém tom krytém parkovišti. Takže jsem vcházel z té strany a jak jsem rázoval s tím svým vozíkem na ten nákup, tak vidím v té chodbě, v té části vidím tu paní. A ona se tak dívala dopředu. Vůbec se nedívala na mě. Myslím, že si mě vůbec nevšimla, že vůbec jako nevěděla, že jsme se potkali, že si mě nezapamatovala, rázovala si s plným vozíkem. A já si říkám to máte ale nákup. A tak jsem se pozastavil a už jsem se dívala za ní. Pardon, ona prošla v pohodě okolo mě. Ještě co se týká věku, řek bych, že jí bylo tak někde kolem sedmdesátky, ale zase na druhou stranu šla velice svižně, vzpřímeně. Nebyla, nějak ne, nevypadala, že by byla nějak zásadně postižená nebo nemocná. No a rázovala si s tím vozíkem a tak jsem si říkal, kam tam jde na to parkoviště. A tak jsem nechal svůj vozík stát a nakouknul jsem za ní ještě. No a hned na začátku začala skládat svoje svůj nákup z vozíku do celkem zánovního vozidla. Už nevím jaká to byla značka, ale bylo vidět, že to není žádná popelnice A v té chvíli jsem začal uvažovat. Říkám si páni, jako musím říct, že to byla na sto procent ona, protože měla už v té chvíli, kdy jsem ji potkal, poprvé, tak si uvědomuju, že měla velmi sympatickou tvář a i když mě prosila o ty peníze, prostě tak udělala takové oči. A tak se podívala na mě a jako fakt jí to šlo dobře. No a teď jsem vlastně viděl, jak nakládá ohromný nákup do auta. Nikdo tam s ní nebyl, byla tam sama, takže evidentně prostě musela potom nasednout do toho auta a odjet, že jo.

Ale co tím vším chci říct? Že? Zdání klame. Některé věci se na první pohled mohou jevit úplně jinak, než nakonec jsou. Někteří lidé se nám mohou jevit na první pohled, než co se z nich nakonec vyklube. Určitě to sami znáte a některé situace můžeme ze začátku zhodnotit nějak a po nějakém čase se mohou jevit i úplně opačně. Vzpomněl jsem si na to na tuto příhodu poměrně nedávno. Řekněme, že v současné době se k nám hrnou informace. Ale jo, říkejme jim informace a těžko se v tom člověk může vyznat. A myslím si, že. Než zaujmeme nějaké stanovisko, než že jednoduše než se přidáme na nějakou stranu, než přijmeme. Nějaké rozhodnutí. Bylo by dobře si. Zjistit co nejvíce informací. Vždy máme možnost se informovat. Už jsem vám dřív říkal, že je dobře využívat těch zařízení, které se nám dneska dostávají do ruky, jako jsou chytré v závorce lstivé mobily ve svůj prospěch, že? Vždycky se dá informace ověřit alespoň z více zdrojů. A když. Potkáme člověka nebo situaci tak nesoudit příliš rychle. A na druhou stranu, což v podstatě asi vyplývá z téhle příhody když náhodou uděláme nějaký soud a nebo zaujmeme nějaké stanovisko a po nějakém čase se ukáže, že věci jsou jinak. Nesuďme zase sebe příliš kriticky nebo příliš ostře. Já vím, že. Mě zřejmě tenkrát něco upozorňovalo, že ta situace není úplně v pořádku nebo že je na ní něco divného, ale v té chvíli jsem to neuměl rozklíčovat, neuměl jsem vlastně uvidět, co se děje. Ale později jsem dostal tu informaci, dostal jsem ten klíč a. Samozřejmě lidé jsou různé, jak se říká. Jak říkal Jan Werich. A může se prostě objevit úplně cokoliv. Kdokoliv. Vidíme to konečně v poslední době, že se sice dějí věci, které jsme si neuměli ani v těch nejživější snech představit. Takže co bych chtěl, aby bylo poselstvím tohoto dnešního videa, je, abyste nesoudili příliš rychle. Abyste se snažili. Zjišťovat informace, zeptejte se, Zkuste si ověřit informace. Nesuďte ani lidi příliš rychle, ani sebe. Nesuďte příliš rychle. A spíš používejte takový ten odstup. Dívejte se na věci pokud možno očima lásky. A buďte hodní hlavně na sebe, protože jedině tak se může člověk uzdravit. Mlsejte. Nesuďte příliš rychle. Buďte na sebe hodní a buďte zdrávi.