Na uzdravení nečekejte – běžte mu naproti

Ahoj, tady je Radek.
K dnešnímu příspěvku mě inspirovala opět jedna z nedávných konzultací. Mluvil jsem s dámou, která mi říkala, že vůbec nepostupuje ve svém uzdravování, že má minimální výsledky, minimální zlepšení, a tak mě zajímalo jak je to možné. Snažil jsem se z ní vytáhnout jak SCD pro sebe využívá, jak ho praktikuje, jak se vyživuje, a také to, jakým způsobem přemýšlí sama o sobě a o svém uzdravování, jak je nastavená. Zjistil jsem v podstatě velmi rychle kde je chyba, a zároveň mi to připomnělo jednu moji zkušenost z doby hodně, hodně dávné.
Dnešní příspěvek jsem nazval „Na uzdravení nečekejte, běžte mu naproti”. Jak to myslím. Měl jsem kdysi udělat pro jednoho kamaráda jistou práci. A těsně před tím než jsem se do ní měl pustit, než mělo dojít k samotnému provedení (ta práce vyžadovala určitou přípravu, příprava proběhla v pořádku), jsem dostal zánět ledvin nebo ledvinových cest, močových cest a hodně to bolelo. Samozřejmě jsem si tenkrát běžel pro prášek. Ta zodpovědnost, ta myšlenka, že mě čeká v určitém termínu nějaká práce, mě dost znepokojovala. No, a já jsem se uzdravoval tím způsobem, že jsem ležel v posteli, bral jsem poctivě prášky a celou dobu jsem přemýšlel nad tím, že se musím uzdravit do určitého termínu. To mě hodně trápilo. Ve strašných nervech jsem ležel a pořád přemýšlel nad tím, jestli se stihnu uzdravit, jestli to všechno zvládnu udělat. Prakticky jsem nemyslel na nic jiného, než na tu nemoc a jak mě můj stav štve. Vůbec jsem se nezlepšoval, nebo velice pomalu. Deprimovalo mě to čím dál tím víc, byl jsem s nervama v kýblu jak se říká. Dostal jsem se do takového stavu, kdy uzdravování nemůže fungovat.
Uzdravování totiž funguje tehdy, když se dokážeme naladit na pohodu, na radost, na lásku. V tu chvíli nezaměřujeme pozornost na nemoc, na problém, na to co nám je, na to co jsme zase vytvořili na záchodě například. Tou vytvořenou pohodou si určujeme jiný směr. Je to směr dobrého naladění i přes to všechno co se nám děje, nastavíme své tělo na uzdravení. A třešinkou na dortu je, když si dokážeme představovat jaké to bude, až budeme zase úplně v pohodě, když si místo přemýšlení nad nemocí raději uděláme radost hezkými myšlenkami a představami. A jak sami víte, dá se to udělat různým způsobem. Každému dělá radost něco jiného. Pokud jsme schopni a ochotni, můžeme dělat cokoliv co nám dělá radost. Můžeme se koukat na komedie na YouTube například, můžeme jakýmkoliv způsobem odvrátit svou mysl od pozorování vlastní nemoci, od pozorování toho, co si nepřejeme. Prostě tohle je klíčový moment. To co říkám jsem já sám tenkrát neudělal. Byl jsem soustředěný na to, že mám jít něco dělat, že ještě nejsem v pořádku, že ještě pořád trvá můj stav, moje bolesti, že jsem nemožnej. To se fakt nedá říct jinak, než že mě to hodně nasíralo. Motal jsme se jak kočka v pračce, nedokázal jsem se dostat ze špatné nálady.
No, a přiblížil se den D, kamarád pro mě přijel, naložil mě jak Lazara a odvezl na místo konání akce. Tam jsem se prostě nějakým způsobem z posledních sil sebral a tu práci jsem vykonal.
A stala se zajímavá věc. Dopadlo to relativně dobře. Při té práci jsem musel svoji pozornost obrátit úplně jinam, než na to jak strašně mi je, jak mě to moc bolí. Všechno to ze mě spadlo. Následná radost z toho, že to dopadlo dobře, že je hotovo, že je to za mnou, ty emoce, ty pocity úplně otočily mým zdravotním stavem. Na tom místě, tam, kde se vše odehrávalo jsem naprosto nevědomě donutil svoji pozornost namířit na probíhající akci, jak se říká na to „Tady a Teď”, úplně jsem se do toho položil. V čase odjezdu jsem se cítil jako úplně jiný člověk. Nechápal jsem to, nic mě nebolelo, věděl, že uvnitř se něco odehrává, že tam něco je, ale mohl jsem se normálně pohybovat, prostě, byl jsem skoro zdráv.
Tohle je jasný příklad toho, že když člověk svoji pozornost dokáže obrátit jinam než na nemoc a vše kolem ní, přestane studovat informace z internetu, číst různé obory, diskuze o jeho stavu, o té jeho nemoci, přestane se tím ještě více děsit a dokáže se místo toho obrátit k nějakému jinému materiálu, ke studování něčeho prospěšného, zcela jiného, zajímavého, dělat si radost, tak se ten stav nebo to uzdravování extrémně urychlí. Zážitek hovoří jasně, byla to otázka hodin. Jakmile ze mě spadla ta starost, ta zodpovědnost, ten stres, který jsem si vytvořil já sám, nikdo mě do toho nenutil, tak se najednou odehrálo extrémní zlepšení. Já sám jsem si vytvořil celou tuhle bariéru, to omezení, přes které jsem se nemohl dostat v tom mém negativním nastavení.
A děláme si to všichni, protože všechny překážky, všechny bariéry, všechna ta omezení neexistují tam někde venku. Stavíme si je uvnitř tady v té boudě co máme nahoře. Lidé tomu často nevěří, naopak se snaží vidět svoje překážky venku, snadněji si dokážou ospravedlnit třeba to, že pro sebe nechtějí udělat nějakou změnu, nebo že se nechtějí zaměřit jinam, protože i to zaměření jinam je určitá změna, nekomfort, určitá neznámá. A člověk se vždycky nejvíc bojí té změny. Podle mě je velmi důležité tohle pochopit a připustit, přijmout, že skutečně ta bariéra, ta překážka je pouze v naší hlavě. Pochopit, že jsme přijali a smotali dohromady různé okolnosti, zkušenosti, kolikrát ne těch našich osobních, ale jak se říká z druhé ruky. Někde něco zaslechneme, někde se něco povídá, a v naší hlavě vzniká jakási prapodivná zkušenost, která většinou ani neexistuje. Vytvoříme si obraz překážky a tu přebíráme za vlastní. Sami sobě nedovolíme, abychom se posunuli z bodu A do bodu B.
Dáma, se kterou jsem mluvil při konzultaci, kterou jsem na začátku zmiňoval, dostala ode mě přesně tuto nálož, tento nálev a doufám, že bude schopna si z toho něco vzít, že bude ochotná své zaměření, svou mysl přesměrovat jinam. Skutečně, to jsou spojené nádoby. Jestliže se začneme jinak vyživovat, tak většina SCDéčkařů, máme takovou zkušenost, začne i jinak přemýšlet. To dává smysl. Jestliže začnu svému tělu dělat dobře zevnitř, okamžitě následuje to, že si začnu dělat dobře i zvenku. Odstraním „energetické pijavice”, nemusím samozřejmě, ale můžu. Odstraním ty ze svého okolí, kteří mi energii vysávají, nechodím do míst, kde energii ztrácím. Ať už jsou to lidé, činnosti, je to jedno. Ale hlavně! Musím začít přemýšlet i o tom, že jedna z těch pijavic jsem já sám. Já sám si způsobuji svým myšlením a svým zaměřením svoje problémy, já sám si vytvářím svoje překážky.
Á, dívám se, že se nám video začíná nějak natahovat, tak skončím, stejně už jsem vám všechno řekl. Přátelé na své uzdravení nečekejte, nebuďte natažení v posteli a smutní z toho všeho. Přestaňte koukat do stropu a obracet oči v sloup, že vás zase někde louplo, že je vám zase blbě, že se nemůžete uzdravit, že vám to nefunguje. Běžte zdraví naproti.
Vstaňte z postele, a nebo pokud to ještě nejde, tak si pusťte nějakou komedošku, koukejte na něco co vám udělá radost, co vás zabaví, koukejte na videa se zvířátky, čtěte knížky, poslouchejte vtipy, krásný písničky, zavolejte kamarádovi, sledujte zajímavé inspirativní rozhovory, dělejte co vám udělá radost. A nebo se pusťte, pokud už můžete, do nějaké zábavné činnosti, naplňující práce, která vás uspokojuje. Prostě svou pozornost zaměřte z bodu A/ z nemoci, do bodu B/ do uzdravování, bez toho to totiž nejde. A nebo opravdu hodně pomalu.
No, a mlsejte a buďte zdrávi.