Jak je to s tím přijímáním? Přijetí sebe sama, nějaké nemoci, problému, reality. Rád vám řeknu, jak to v této chvíli chápu pro sebe a co mi dává smysl.
Vzhledem k tomu, že tento příspěvek navazuje na dva předešlé, doporučuji všem, kteří tyto neznají, nejdříve se na ně podívat, a pak se teprve vrátit sem :-)

První zde: Jak přijímat sebe sama
Druhý zde: Nejlepší cesta k osvícení a uzdravování

Jestli ale příspěvky znáte nebo chcete bez přípravy skočit rovnou na toto video, pak vám prozradím, že je o slovíčku “muset”… Vlastně spíš o obsahu tohoto slova, o jeho dopadu, o možnostech záměny a o volbě, kterou není možno člověku vzít.

PŘEPIS VIDEA ZDE
Ahoj, tady Radek. Dnešním příspěvkem bych chtěl navázat. Jak jsem minule avizoval na jedno starší video + na příspěvek, který jsem posílal minule na rozhovor profesora Raka a Adély Banášové – Vinceové.

Proč bych ty dvěci chtěl spojit? Začnu tím starším příspěvkem a je to příspěvek, který měl název Jak přijímat sebe sama. A tenkrát jsem ho vytvořil hned po tom, co mi tak nějak přišla taková malá afirmace, která zní Vše, co jsem, přijímám s láskou a bez podmínek. Musím říct, že to v určité době velice pomohlo, protože jsem se přestal dívat na některé svoje potíže, které jsem v době řešil jako na potíže. Přestal jsem vlastně sám sebe tak nějak týrat myšlenkami. Jé, už je to zase tady, zase se něco zhoršilo, nebo tohle mně ještě dělá problém? Tady je ta afirmace. Vše, co jsem, přijímám s láskou a bez podmínek, posunula právě v tomto směru o něco dál k pochopení.

A zřejmě to asi nefungovalo jenom , protože jsem od doby. Začali jsme od doby dostávat čas od času e-maily, které reagovaly právě tady na toto video a na tuto afirmaci. A lidé tam reagovali prakticky podobně jako , že jim to pomohlo překonat takovéto zaměření na tu obtíž, nebo na to, že je něco zhoršené, na tu nemoc atd.
Víte, že o tom mluvím dost často v příspěvcích? Že je potřeba, aby se člověk uzdravil, je potřeba opravdu svou mysl obrátit jinam než na tu nemoc, než na neustálé zkoumání toho, co jsem zrovna vytvořil na toaletě, nebo toho, jak ta nemoc funguje, odkud přišla a přemýšlením, proč zrovna to mám. A zkoumáním nálezů lékařských a neustálým kontrolováním.Tudy cesta opravdu nevede. A jak říkám, jenom vařená mrkev člověka asi neuzdraví. Je potřeba skutečně začít přemýšlet trošku jiným způsobem.

Ale samozřejmě, vyskytlo se pár lidí, kteří říkali, že jim to nepomáhá. Taková afirmace. A tam jsem právě narazil na zajímavou věc. Nebo spíš na to, jakým způsobem lidi různé věci chápou. Každý samozřejmě podle sebe, že jo, to je jasný. Každý podle svých nějakých dosažených informací, podle svého vlastního pohledu na svět a na sebe. Každý si přebírá všechno prostě po svém. A stalo se, že. Mi někdo říká, že pochopil tuto afirmaci tak, že musí přijímat všechno zlé, co se mu děje a když to přijme, tak že mu bude potom lépe. Ale to je právě chyba. Vysvětlím to. Teď bych rád se zmínil o tom příspěvku minulém a jestli jste si všimli a jestli jste ho viděli, tak téměř na konci právě padla z úst Adély tato otázka, jestli musíme nebo že musíme všechno přijímat. A i když to tam prof. Rak zmínil úplně jen krátce, protože to byl samotný závěr, tak říkal pozor, tady to je trošku jinak. Nemusíme, nemusíme nic. Takže když vyjdeme z toho, co tam zaznělo z úst prof. Raka, což se mně velice líbilo, protože on tam řekl něco v tom smyslu, že bychom měli svou realitu, kterou si tvoříme, přijímat s tou největší láskou a radostí, protože vlastně nic jiného stejně nemáme.

Ale je to realita, kterou si tvoříme. To znamená, že to není o tom, že něco musíme.
Ta afirmace, kterou na které jsem vlastně postavil svůj nějaký další pokrok, tak nevycházela z toho, že bych musel přijímat všechno, co se okolo děje, nebo všechno, co si tvořím špatně, takže bych to musel neustále dál přijímat. Je to spíš o přijetí toho, co jsem vytvořil do teď, co jsem vytvořil třeba dodneška a s čím nejsem úplně sladěn, protože i to je moje součást.

Všechno, co máme, kde se dneska nacházíme, tak je díky našim předešlým rozhodnutím, díky naším předešlým souhlasům anebo nesouhlasům. Takže je potřeba ten stav, který ke kterému jsme se dopracovali nebo domohli. Což je zajímavé slovo. K tomu se ještě vrátím. Tak ten stav, kterému jsme se domohli, je potřeba přijmout, abych se s ním vyrovnal.

Nebudu muset potom strašně dlouho řešit a rozklíčovávat, kde je nějaký můj problém a co je co, co, co za tím vlastně vězí. Ale budu moct prostě přijmout to, že jsem občas chyboval, že jsem prostě nepřijal úplně nejlepší rozhodnutí a že prostě cesta zavedla tam, kde jsem teď. Ale právě proto, že můžu se rozhodnout, jak se na všechno budu dívat, jak na to, co jsem vytvořil, se budu dívat.
To je právě, jak říkal prof. Rak, vlastně jediná nebo jediná svobodná volba, to že si vyberu, jak se na realitu dívám, tak si můžu vybrat. Takže zase když si můžu vybrat, tak se k něčemu domůžu, jo? Takže to, k čemu jsme se domohli, máme na základě toho, co jsme si umožnili.
Umožnit moci, domoci se něčeho. Vůbec jsem se nikdy dřív nepozastavoval nad významem některých slov, ale něčeho se domohl. Se říká domohl se bohatství, domohl se nevím čeho, tak právě toto, že si to umožnil. Řekl si můžu, můžu to mít, můžu mít peníze, můžu mít zdraví, můžu mít cokoliv prakticky. Když si to umožním a naopak nemusím.
Nemusím přijímat něco, s čím nesouhlasím. Něco, co ke mně přichází. Nemusím tomu ani věnovat pozornost, abych to zesiloval, protože jak víme, tam, kam směřujeme naši pozornost, tam to vždycky roste, to chceme nebo nechceme. Takže jak říkám vyhoďte televizi, smažte seznam z oblíbených apod., protože to jsou spousty informací, které nepotřebujeme vůbec znát. Dokonce jsem slyšel prima vtip, Chcete li se zbavit korony, zbavte se televize.

Můžeme se potom domoci něčeho lepšího než to, co máme třeba teď, nebo to, co jsme vytvořili doteď? Když to tedy shrnu mně osobně, protože toto video je zase řekněme o nějakém poznání nebo pochopení nebo pocitu pochopení z něčeho. Takže když to shrnu pro sebe a pro vás, vychází mi z toho, že. To přijetí se týká, jak jsem říkal před chvilkou, toho, co jsem vytvořil, toho, co jsem si. Navařil a třeba se mi to úplně nelíbí a v tom nechci dál pokračovat. Tak to přijmu, přijmu svou chybu, přijmu. A přijmu tu chybu snadno, protože. Neexistuje člověk na světě, který by v každé chvíli nedělal to nejlepší, čeho je v chvíli schopen. Prostě tak to máme. Takže se na sebe nebudu zlobit. Tím pádem si ani nemusím nic odpouštět, protože není co. Dělal jsem to nejlepší, čeho jsem byl schopen. A bohužel to nebylo úplně to nejlepší pro , ale v chvíli jsem nebyl schopen to rozklíčovat. Takže přijmu ten svůj současný stav. Ale jak říká Jiří Ledvinka, zadám si něco jiného, zadám si to, co chci. Můžete tomu říkat přání, zadání, prosba, jak se vám bude líbit. Zadám si, že pro svůj další život odteď chci něco jiného. A. Tím způsobem se budu dívat i na tu svou realitu. On tam profesor Rak zmiňuje, že když vám někdo v tramvaji šlápne na nohu. Samozřejmě, když je to takováhle banalita, tak není problém se na to podívat s úsměvem.

Ale tohle by mělo fungovat prakticky všude, protože nám to umožní jednu další důležitou věc. Pokud hned nepropadneme nějaké emoci po takové události, třeba když vám někdo šlápne na tu nohu nebo cokoliv, co v chvíli považujete za nepříjemnost, tak když zůstaneme v klidu a zvolíme si právě tady ten klidný pohled, dáme tam, jak občas říkám, těch 10 vteřin místo toho výbuchu emocí, tak máme možnost zase, jak zmiňoval prof. Rak. Zjistit, co nám ta situace říct. A platí to nejenom o nějaké takové situaci, jako je ta v tramvaji, ale i o tom, když nás někde píchne, loupne nebo prostě zabolí. Tak si můžeme říct aha! Místo toho, abychom hned začali kňučet ježíšmarjá, co to zase je? A jsem takovej chudáček apod., tak si můžeme říct aha, pozor, tělo pracuje.

Protože kdo sledujete naše příspěvky, tak víte asi jaký mám názor na záněty a vůbec na ty pochody v těle. Zánět není nemoc, zánět je způsob, jakým tělo právě nějaký problém opravuje. Takže pokud se někde něco takového objeví, nemusím hned v panice běžet někam k doktorovi nebo prostě začít panikařit, v panice panikařit. Ale můžu tam dát těch 10 vteřin a říct si aha, pozor, to tělo asi mi chce něco říct. Asi to, co jsem snědl před chvilkou, nebylo úplně to nejlepší. Nebo možná způsob života, který teď vedu. Stres v zaměstnání? Nevím. Všechny možné tlaky, hypotéka, složenky, špatný vztah, špatná práce. Dejte si tam svoje. Každý máme samozřejmě svoje. Tak asi nesvědčí. Tomu mému zdraví a celkovému pocitu vlastního života. Takže asi je potřeba udělat nějakou změnu.

No a než abych běžel pro nějaký prášek a tím přestřihl tu kontrolku blikající, která mně signalizuje nějaký problém.
A vlastně dál si toho problému jakože nevšímal, tak mám možnost se opravdu v klidu pozastavit, podívat se na svůj život a zaujmout k tomu nějaké stanovisko. Vymyslet nějaké řešení, nebo přinejmenším pokud je to situace, která se netýká , ale je řekněme vnějšího charakteru. I když kdo poslouchal profesora Raka, tak se to těžko říká dneska. Ale dobře, řekněme, že je to něco, co mám pocit, že je vně moci, na co nemám dosah. Takové věci samozřejmě existují.

Tak je ta má svobodná volba mi umožňuje zaujmout k tomu postoj. Buď se můžu naštvat, můžu se vytočit, můžu se vystresovat a samozřejmě si ublížit, že jo? Protože o tom se nemusíme bavit. Co to spustí v mém těle? Anebo můžu tam zase dát těch 10 vteřin? A říct si aha, ono se to vlastně netýká. A když budeme hodně kritičtí a hodně půjdeme do sebe a budeme zkoumat, co se nás vlastně týká nebo co se nás netýká, tak zjistíme, že těch věcí, co se nás opravdu týkají, ale opravdu dotýkají, nějakým způsobem ovlivňují opravdu náš život, tak je možná tak dvacet procent z toho, co jsme si doteď mysleli.

A to je super. Tohle zjištění je perfektní, protože jednak uvolní kapacitu na to, abych si mohl přát něco úplně jiného, lepšího pro sebe a samozřejmě to člověka hodně uklidní. Hodně to uklidní a zase jak jsme přidávali v některém z předešlých příspěvků, Bruce Lipton, ten celkem jasně říká, že ten klid je zásadní. Stres prakticky vypíná imunitu.

Strach, stres a takové to nastavení na ten boj a útěk prostě vypínají imunitu. A imunitu potřebujeme mít v současné době opravdu v pořádku, protože i když si nemyslím, že nám hrozí takové nebezpečí, jak je prezentováno. Prostě imunita. Je dobrá, když funguje.
A proč bychom se nemohli postarat o to, aby fungovala, když známe způsoby? Začít se vyživovat v souladu s vlastním tělem. Začít si rovnat právě ty věci okolo, Aby nestresovaly. Abych na sebe sám nevytvářel tlak. Ani takový ten vnitřní. Já už to musím rychle stihnout. Prostě. A když se kolikrát zastavíme, zamyslíme. To je můj případ. Tak si vlastně uvědomím. Ale vždyť nic nehoní, tam přece nemusím být přesně v tolik a tolik. přece to nemusím mít hotovo do tehdy a do tehdy. Vždyť vždyť je to jedno! Vždyť jde spíš o kvalitu než o kvantitu. Nebo o rychlost, že jo? A co je zrovna třeba případ i tohohle příspěvku? Normálně příspěvky dáváme v neděli.
Tento v neděli nepřišel prostě. Musel jsem si počkat, to ke mně přijde.

Takže. Nevytvářejme ani ten vnitřní tlak. Neopodstatněný kolikrát. No a když víme, že když se začneme vyživovat kvalitně, přestaneme na sebe vytvářet jakýkoliv tlak a naopak si začneme dělat radost. Zaměříme se na lásku především k sobě, protože když nemám, tak nemůžu ani rozdávat, že jo. Dopřejeme především sobě a vytvoříme pro sebe opravdu spokojený a radostný život. Tak se nemůže stát nic jiného, než že nás všechny problémy opustí. Všechny neduhy. Protože přestane existovat důvod, aby u nás byly. No a navíc takoví lidé šťastní a veselý nemají potřebu trápit ostatní. A pokud by se nám povedlo tuhle nákazu rozšířit co nejvíc mezi lidi, tak myslím, že by nebylo potřeba nic dalšího řešit. A to je myslím asi všechno. Asi přišlo všechno, co jsem chtěl dnes říct. Přátelé. to vždycky říkám, kdo jste ještě nebyli na našich stránkách a díváte se na tohle video někde jinde, třeba na youtubu nebo nevím kde. Běžte na , je to. Uzdravte se jídlem.cz. Podívejte se na příspěvky, které na které odkazuji i pod tímto videem, vám to dohromady smysl, víte, o čem jsem dneska mluvil. No a zařiďte se. Pokud v tom nacházíte smysl, tak se podle toho zařiďte.

Samozřejmě, že to nepůjde takhle. Nepůjde to hned, nepůjde to zítra. Mám s tím hlubokou zkušenost, ale pokud na tom začnete pracovat a postupně krok za krokem ty věci okolo sebe rovnat. Opravovat, napravovat. Přijmete to, co nebylo úplně perfektní a začnete měnit svůj pohled a svůj postoj k tomu, co následuje. Ve svůj prospěch. Tak to nemůže dopadnout špatně. Mlsejte a buďte zdrávi.


Všechna práva vyhrazena. Žádná fotografie, text, ani část textu tohoto příspěvku nesmí být kopírována nebo komerčně využívána bez písemného souhlasu administrátorů Marky SCD recepty