Je maso pro člověka opravdu škodlivé? Co když jsou to jen domněnky?
Mám se cítit provinile, když ho jím? Neškodí náhodou pocit viny víc, než cokoli jiného?

Jak to máte vy?

Odkaz na článek Margit Slimákové: Maso – je prospěšné jej omezovat?

PŘEPIS VIDEA ZDE
Ahoj děcka, tady je Radek. Dnes bude řeč o mase a o tom, jestli je opravdu tak škodlivé pro nás, anebo není. A co z toho pro sebe vyvodit? Což bude asi úplně to nejdůležitější, k čemuž se dopracujeme na závěr tohoto příspěvku. Inspirací pro mě tentokrát byl příspěvek na stránkách Margit Slimákové v jejím blogu, kde se pozastavuje právě nad tím, jak je to s masem.
Ve světle nedávného doporučení komise EAT Lancet, která vydala zprávu s názvem Velká potravinová transformace, v níž doporučuje zásadní omezení masa ve stravě. Na tuto zprávu reagovali další odborníci, kteří naopak smysluplnost toho omezování konzumace masa vlastně zase vyvrací a je docela zajímavé se na to podívat.

Odkaz na článek v blogu Margit Slimákové budete mít tady pod tím videem, takže na to můžete sami kouknout. Je to opravdu zajímavé čtení, protože ona tam vlastně přidává překlad té reakce odborného zamyšlení k tomuto tématu profesora Frederica Leroye. A právě protože jsem ho četl a dává mi to docela smysl, tak jsem si říkal, že bychom se na to mohli podívat i my. Ne, že bych úplně přehodnotil svůj postoj k masu, svůj vlastní postoj k masu.

Vy, kteří nás sledujete, tak víte, že jsme s Marky maso nejedli prakticky vůbec. Už na SCD téměř tři roky a pak jsme ho zase začali přidávat ve větším, menším množství, podle toho, jak to cítíme a jak nám to naše tělo říká. A Marky má trošku zdrženlivější postoj k tomu masu než já, dá se říci, protože v ní zase hraje roli opravdu láska ke zvířatům a ona si špatně dokáže představit, že vlastně konzumuje ty svoje mazlíčky.

Takže záleží na tom, jak to každý z nás cítí. To samozřejmě je neoddiskutovatelný prvek v celé této problematice. A i právě profesor Frederik Leroy na toto naráží, ale v tomto zamyšlení odborném, tak se soustředil pouze na tu výživovou stránku, protože jak sám tvrdí stránka etická a stránka vztahu vlastně ke zvířatům, tak by vyžadovala samostatné zamyšlení nebo samostatnou studii.

A nechtěl to vlastně míchat dohromady. Já bych to taky nemíchal dohromady, spíš bych se zaměřil ještě na jednu oblast, která z toho vyvstává. A to je sice strach a pocit provinění, jak to myslím. Myslím to tak, že. Vzhledem k tomu, jaké vlastně panují názory na to, jak v našem těle maso působí, tak se vytvořila celá řada strachů, předsudků a spousta lidí dokáže jíst maso s tím, že skutečně cítí pocit provinění po tom, co ho snědla.
Prostě jde o to, že člověk si vytvoří další tlak v sobě, který je pravděpodobně úplně zbytečný, protože profesor Leroy se vlastně zabývá tím, jak jsme se zřejmě asi vyvíjeli, jak dlouho jsme jakou složku v naší potravě konzumovali a jak jsme se mohli adaptovat na tyto složky potravy. A ono to v podstatě dává smysl i ve spojení s SCDčkem, protože když si uvědomíme, které potraviny jsou pro SCD vhodné a které ne, tak to v podstatě přesně kopíruje naše domněnky o našem vývoji.
A vzhledem k nějakým archeologickým nálezům, dá se říct, že se bavíme o nějakých třech milionech let zhruba. Někdo tvrdí, že už je to zase víc, že se zase našly další nějaké nálezy, které dokládají ještě ještě starší přítomnost člověka na této planetě nádherné. Tak řekněme, že se budeme bavit o těch třech milionech let tak nejdéle. Samozřejmě jsme zvyklí, nebo jsme se adaptovali asi na to, co jsme posbírali někde, kde nám to rostlo, kde se to prostě vyskytuje.

Začali jsme se stěhovat i do míst, kde podnebí je třeba tak jak u nás, že se střídá teplé období a zima, tak jsme byli nuceni právě v té zimě vymyslet něco dalšího. Samozřejmě, protože nic neposbíráme, nic neutrhneme v zimě a začali jsme konzumovat maso. To znamená, že jsme se dokázali přizpůsobit na konzumaci masa, protože jsme ho konzumovali možná i několik milionů let už zpátky.

Samozřejmě, že to přineslo i nějaké mínusy. Podle prof. Leroye jsme třeba ztratili schopnost vlastními střevními bakteriemi vytvářet vitamín B12. Potom, řekněme bychom mohli přidat výpěstky obilí. A disacharidy, polysacharidy větší množství, protože že jo, do té doby, než jsme začali se zabývat nějakým tím zemědělstvím, tak ten ten podíl těch disacharidů a polysacharidů byl skutečně minimální.
Nejkratší dobu bych řekl, že konzumujeme mléčné výrobky nejrůznější, protože i když samozřejmě člověk choval zvířata, tak ale jak víme, většina lidí není schopná konzumovat mléko, které není upraveno, které není pasterizováno a které není vysoce zahřáto. To a ještě kobaltově ozářeno apod. Nevím, co se s tím všechno dneska dělá. Tak bez těchto úprav většina lidí není schopna vlastně konzumovat mléko jiného druhu, ať už je to kráva, ať už je to koza, protože vlastně s tím má trošku střevní problémy, neudrží to v sobě trávení, že jo, neprobíhá tak, jak by mělo atd.
Takže když tohle všechno srovnáme s tím SCDčkem, tak to v podstatě sedí. A proč o tom mluvím? Znovu se vrátím vlastně k tomu strachu a k tomu pocitu provinění. Nejde mi o to obhajovat konzumaci masa. Vůbec ne. Jak říkám, tohle je věc každého. Každý si to musí v sobě rozhodnout, ať už ze stránky těch etických důvodů, nebo ze stránky toho, co mu říká tělo, jestli na to má chuť nebo nemá chuť, jestli to vyžaduje nebo nevyžaduje.
Spíš mi jde o to, abychom z toho masa a v podstatě z jakékoliv jiné potraviny, kterou v rámci SCD budeme jíst, kterou budeme používat tak, abychom sejmuli z těch potravin nějaké nálepky. Dnes máme spoustu negativních zpráv například o potravinách, které se prodávají v supermarketu a určitě nejsou všechny vypěstované v bio kvalitě.

Určitě jsou různým způsobem vyráběny, průmyslově zpracovávány atd. Ale je důležité, abych si dokázal vybrat, což vás učíme právě tady v SCDčku. A je důležité, když už si vyberu a když už se třeba nacházím například v období. Kdy skutečně se k čerstvé zelenině nemůžu dostat? A kdy ten supermarket je v podstatě jediným řešením, abych si to dokázal v sobě srovnat natolik, abych nejedl mrkev s pocitem provinění, že je taková nebo maková, protože to je vlastně to nejhorší, co pro sebe můžeme udělat.

To, co si o sobě, o věcech, o potravinách, o lidech, o světě okolo nás myslíme, to nás zásadně ovlivňuje, protože to v nás vytváří buď příjemný pocit, nebo tlak. Nepříjemný pocit. Prostě pocit provinění. Třeba. A ten je v podstatě nejvíc škodlivý pro naše zdraví, pro náš život. To je asi to, k čemu jsem se chtěl dopracovat v tomto příspěvku.
Jak říkám, nešlo mi o obhajování konzumace masa ani o zatracování konzumace masa nebo čehokoliv. Jde mi o to, abychom si věci v sobě srovnali, abychom nic nedělali a nepodnikali s nějakým pocitem provinění nebo s tím, že prostě děláme něco špatně.
To je asi to nejdůležitější nebo nejlepší, co pro sebe můžeme udělat, protože to nám vlastně vždycky nejvíc škodí.
Přestože počátkem roku 2019 vydala Komise EAT Lancet zprávu s názvem Velká potravinová transformace, v níž doporučuje zásadní omezení masa ve stravě, přesto si, prosím vás, zachovejme vlastní selský rozum, pozorujme vlastní tělo, reagujme na jeho signály a dělejme si to tak, jak to cítím my pro nás dobře, protože koneckonců víme, jak to s těmi odbornými doporučeními vypadá. Posledních padesát let nám bylo doporučováno, abychom jedli margarín, že budeme mít zdravé srdce. Mnoho infarktů je čím dál víc, protože margarín je v podstatě umělá hmota bez jedné molekuly, jak se říká. Takže pojďme se skutečně držet našeho selského rozumu a dělat pro sebe podle našeho pocitu, podle první dobré, kterou máme každý k dispozici. Pojďme pro sebe dělat to nejlepší, co cítíme. No a to je asi všechno. Odkaz na článek přidávám pod video, jak jsem říkal.
No a co říct? Mlsejte, mlsejte klidně i to maso, pokud to cítíte dobře. No a buďte zdrávi.

Všechna práva vyhrazena. Žádná fotografie, text, ani část textu tohoto příspěvku nesmí být kopírována nebo komerčně využívána bez písemného souhlasu administrátorů Marky SCD recepty

fb-share-icon
Tweet
fb-share-icon
Vydal(a) S 15 komenáři