Tady nejde o masochizmus, ani o nic podobného :-) Jen to vypadá, že máme špatný pohled na to, co se opravdu v našem těle odehrává a díky tomu se trápíme zbytečně dlouho… Podívejte se, jak to myslím, možná vám to dá smysl, pomůže změnit pohled na vnímání bolesti a nepříjemných stavů a urychlí uzdravování :-)

PŘEPIS VIDEA ZDE
Ahoj tady Radek.
Dnes vás zdravím z krásného místečka v lese, z posedu, a rád bych vám řekl o jednom postoji který zaujímáme ke svým potížím nebo bolestem, a který se dá změnit.
Vede mě k tomu skutečnost, že se poměrně často při konzultacích setkávám s odpovědí na můj návrh „zapojit do svého uzdravování více pozitivních myšlenek, více radosti, více klidu a spokojenosti”, něco ve smyslu „no jo, ale jak to mám udělat, když mám bolesti, když mě to tak bolí, když je to tak nepříjemné, když se cítím opravdu špatně, jak mám myslet pozitivně, jak se mám cítit radostně, když prožívám takový hodně nepříjemný stav?”
Jasně! Vypadá to, že se na to nedá nic moc říct, ale existuje na to velice dobrá odpověď. Taková ta lidská přirozenost (program) bývá, že bolest vnímáme, nebo to když se cítíme velice nepříjemně, jako negativní stav. Západní medicína nás v tom utvrzuje, protože považuje stavy jako je například zánět, horečka a podobné záležitosti za špatné, negativní, nevhodné, za nemoc. Jenomže, ono to tak není. Například zánět není nemoc, je to snaha těla, nebo opatření našeho těla proto, aby opravilo to, co je v těle špatně, co tam nepatří. Dám vám příklad.
Když si zadřete třísku do palce nebo někam jinam, a nepodaří se vám ji vytáhnout, co se stane? To místo se zanítí, vznikne zánět, a ten trvá tak dlouho, dokud se cizí těleso nepodaří dostat ven, říkáme tomu, že to vyhnisá. A jakmile je cizí těleso pryč, zánět skončí, proces se zastaví, tělo se uzdraví, zahojí. Toto se odehrává kdekoli v našem těle, vždy při podobné situaci. Jestliže se v našem těle, uvnitř, na povrchu, vyskytne situace, která je potřeba řešit, opravit, uzdravit, spustí se zánět. Velmi jednoduše lze pochopit, co zánět znamená. Zánět není nemoc, zánět je práce našeho těla na uzdravení. 
Uzdravování většinou nepociťujeme jako příjemnou věc, je to tak? Týká se to jak zánětu, tak horečky, třeba i nádorů a dalších opatření těla, které tělo vytváří proto, aby se nerovnováha, nějaká špatná situace v těle napravila. 
Když vnímáme něco jako nepříjemné, ať už je to jak říkám zánět, nějaká bolest, horečka, tak jsme se naučili se tohoto pocitu co nejrychleji zbavit. Jak? Bereme nejrůznější prášky, jakmile se objeví teplota, okamžitě se ji snažíme všemožným způsobem „srazit”, jakmile se objeví zánět spěcháme k lékaři. Lékař se nám ať už antibiotiky nebo kortikoidy nebo čímkoliv snaží zánět zastavit. Co se odehraje?
Pokud zastavíme zánět, který má za úkol v těle něco opravit, tak se stane jediná věc. Zánět nebo ten problém se stane chronickým. Proč? Tělo má za úkol nebo se vždy snaží, aby celá situace proběhla, aby proběhlo uzdravování, oprava. A když zánět zastavíme umělým způsobem, tak jakmile ta látka ať už z důvodu že nám dojde nebo že si na to tělo zvykne, získá rezistenci, tak jakmile přestane látka, která zánět zastavila působit, tak zánět pokračuje dál, tělo dá pokyn dokončit proces, zachránit tělo. Tím procesem tělo onu záležitost opraví, získáme i obranné látky. Tělo to nedělá jako omyl, tělo nebojuje samo proti sobě. Myslím si, že po dvou milionech let vývoje nebo kolik to může být, vlastně to ani nevíme, to tělo není blbé. Ta evoluce v nás nastavila spoustu mechanismů, které opravdu fungují, jenom my jim bohužel nerozumíme. Možná by bylo dobré začít uvažovat o bolesti, o těch nepříjemných stavech jinak. 
A to mě dostává zpět k otázce, k tématu. Jak mám nastavit svoje myšlení na více radosti, na více spokojenosti, když zrovna pociťuji bolest, když se právě necítím dobře?
Toto je možná způsob, vodítko jak bychom se nad tím nepříjemným stavem mohli zamyslet a změnit svoje nastavení myšlení. Jestliže jsem doteď považoval bolest nebo nepříjemný stav za něco opravdu špatného, něco co mě bere náladu, co mě skličuje, něco co mi způsobuje smutek, a tyto pocity nepřispívají k uzdravování, tak při pohledu ze strany, kterou jsem právě teď naznačil, bychom mohli o těchto stavech začít uvažovat jinak. 
Mohli bychom o nich začít uvažovat tak, že ve chvíli, kdy se takto cítíme, kdy cítíme nějaké zhoršení, ve chvíli relapsu a my tomu říkáme zhoršení, ve skutečnosti nemusí jít o zhoršení, ale může to být známka toho, že naše tělo získalo tolik energie a síly, aby mohlo pokračovat v opravě, kterou v těle cítíme. Mohli bychom říct, že ve chvíli, kdy se necítíme úplně dobře, kdy cítíme nějaký tlak, nějakou bolest, nebo jsme si vědomi nějakého zánětu, tak bychom mohli cítit víc než smutek, rozladění a špatnou náladu, spíš vděčnost a možná dokonce i tu radost nad tím, že naše tělo funguje tak jak má, že má schopnost spustit ozdravné mechanizmy, že je silné to zvládnout a dostat nás zpět do normálu. No a potom bychom mohli tu náladu v sobě změnit, čímž by se celý proces uzdravování urychlil. Nemusíme se bavit o tom, že negativní myšlenky, špatná nálada, atd., ten proces zpomalují že jo, a naopak ta dobrá nálada, ta radost z toho že fungujeme, to že funguje úplně všechno, tak proces uzdravování urychlují. Je to pro skeptiky záležitost tvorby hormonů, tvorby chemických látek, které začínají v našem mozku, no a pro ty, kteří nejsou tak skeptičtí, pro ty, kteří už začínají tušit, že za tím vším co nás obklopuje je nějaká vyšší inteligence, tak tomu můžeme říkat i zázrak. A nebo si na to můžeme zvyknout, a můžeme z toho mít prostě jen nekonečnou radost.
Zkusme to shrnout. Jestliže si uvědomíme, že zánět nebo horečka není nemoc, že je to proces našeho těla, kterým se snaží dát vše do pořádku, vyhnat z postiženého místa něco co tam nepatří (horečkou, zvýšením teploty těla), vyhnat třeba virus, který se zlikviduje právě vysokou teplotou. Jestliže začneme o těchto věcech uvažovat tímto způsobem, nemusíme z toho mít špatnou náladu, nemusíme být smutní, nemusíme podléhat beznaději, ale naopak můžeme začít mít radost z toho, že naše tělo funguje, že má dostatek energie na to, aby tyto způsoby dokázalo použít, a můžeme tomu uzdravování prospět, zrychlit ho radostí, dobrou náladou a klidem. Nezapomínejme, že je velice dobrý nápad pozorovat přírodu. Jestliže nás něco podobného postihne, tak bychom mohli reagovat třeba jako náš pes, protože pokud je mu špatně tak si nevezme prášek aby to necítil, aby to zastavil, nezačne běhat, skákat a bláznit, naopak, lehne si a dá tělu maximální prostor, aby tělo mohlo udělat svoji práci. My lidé, (všechno víme, všechno známe, všude jsme byli), to máme bohužel jinak. Máme spoustu povinností, že jo, máme spoustu placení, spoustu dalších záležitostí, a abychom to mohli všechno zvládnout, abychom tomu dostáli, vezmeme si růžový prášek místo toho, abychom si zalezli a nechali tělo v klidu pracovat, nechali proběhnout ten proces opravy, nápravy, uzdravení. Místo klidu jdeme něco dělat, tělo ještě více vysilujeme, více šťavíme. No a pak se divíme. Divíme s,e když takovýmto způsobem s tělem zacházíme, někdy i delší dobu a spadneme do nějakých ještě větších problémů.
Mějte radost, když zjistíte, že vaše tělo funguje A když to zjistíte, dejte mu prostor pro to, aby mohlo nerušeně provést svou práci, aby mohlo pokračovat v douzdravení.
Poledne, zvony.
Napište nám co si myslíte, reagujte, my se rádi řídíme vaším názorem, mějte se krásně, radujte se z toho, že vaše tělo funguje, mlsejte a buďte zdrávi.

Všechna práva vyhrazena. Žádná fotografie, text, ani část textu tohoto příspěvku nesmí být kopírována nebo komerčně využívána bez písemného souhlasu administrátorů Marky SCD recepty