Máte rádi citáty?
Zamýšlíte se nad jejich významem? Nebo je berete jako hotovou pravdu?
Zkoumáte informace, nebo slepě (pohodlně) věříte autoritám?

PŘEPIS VIDEA ZDE
Zdravím Vás přátelé. Tímto příspěvkem bych chtěl navázat na předešlý o mentální imunitě a možná i na ten příspěvek ještě dřívější, který měl název Kdo to tady řídí a proč bych zrovna chtěl navázat na ty dva příspěvky? Je to proto, že jsem nedávno slyšel jeden citát od Marka Twaina, a sice, že je snazší lidi oklamat, než je přesvědčit, že byli oklamáni. Jde o to, že. Nám v tom, abychom poznali pravdu nebo viděli realitu takovou, jaká je, anebo byli schopni se zorientovat v informacích, které k nám přichází, brání několik věcí a mimo jiné i naše vlastní ego. Ten citát vlastně připomněl, že pokud se podaří někomu nás oklamat, tak i když si to třeba uvědomíme, i když pochopíme, že jsme byli oklamáni, tak potom si to přiznat a přiznat si sami sobě, že že jsme naletěli, je celkem nesnadná věc. Proč? No protože nám v tom brání právě to naše ego a brání nám, abychom si přiznali, že jsme nedávali pozor nebo že jsme nebyli ochotni si zjistit dostatek informací. Protože to je taky jedna z věcí, která nám brání se kolikrát orientovat, protože jsme pohodlní, jsme pohodlní a nechce se nám ty informace získávat, třídit, nějakým způsobem vyhodnocovat. Zvykli jsme si spíš, že to udělá někdo za nás. Není to věc nová. Je to v nás zakořeněno velmi dlouho. Spíš by se dalo říct, že je to v nás pěstováno možná i posledních dva tisíce let, že je v nás pěstováno to, že nám musí skutečnost někdo předžvýkat, správně vyložit, abychom byli schopni se v tom zorientovat, protože my tomu vlastně nerozumíme. Někdy se za to dokonce schováváme, řekneme no tomu já nerozumím, to prostě to neřeš.

A nejde to takhle dělat. Samozřejmě, protože pak jsme snadno oklamatelní. Spoléháme na různé autority, na různé modly. Můžeme mít dokonce modlu i doma v podobě takového takové té bedýnky nebo té placky, ve které nám říkají, co máme dělat, co si máme myslet, jak se máme tvářit atd. No a když opravdu jsme dostatečně pohodlní a nechce se nám, tak prostě tu autoritu poslechneme. Vytvořit autoritu je velice snadné a třeba i já mohu být považován za autoritu na základě obsahu, který máme na stránkách, na základě zkušeností nebo na základě příběhu, který předestíráme. Tak mohu být považován za autoritu a klidně bych si mohl ty věci vymyslet. Klidně bych mohl lhát, když bych měl nějaké úmysly. Když bych chtěl něčeho dosáhnout a bylo by to možné. Proto je potřeba uplatňovat to pravidlo důvěřuj, ale prověřuj. Pokud já vám něco tvrdím, neměli byste to brát slepě jako fakt, ale alespoň si to ověřit ještě alespoň z jednoho zdroje a podívat se. Porovnat to s tím, co vykládá někdo jiný. A možná se člověk potom dozví velice zajímavé věci. No a? Většina z nás, přiznejme si to, to nedělá. Samozřejmě je jednodušší věřit něčemu říci ano, tak tohle je určitě pravda. Věříte autoritě, ať už je to člověk, přístroj, cokoli. Je to snazší cesta, samozřejmě. Ale potom, jak říká Mark Twain, protože od něho je ten citát je. Snazší lidi oklamat, než je přesvědčit o tom, že byli oklamáni. Mám jeden příklad i vlastního života a který vám možná ještě líp vysvětlí, jak to myslím, nebo jak je možná myšlen tento citát.

Jde o to, že před X lety jsem se nechal přesvědčit do projektu, který byl v režii Multi Level. To znamená, že se jednalo o síťový projekt. Síťové projekty jsou běžné, mají vždycky nějaký produkt a jde tam o to, že vlastně když já ten produkt někomu nabízím, tak mu ho nabízím s tím, že se stane členem té sítě a vlastně bude dělat to samé. Bude rekrutovat další členy sítě, kterým bude nabízet ten produkt. Je to vlastně produkt svázaný tady s tím systémem síťování, což samo o sobě není špatně. Samozřejmě to je zajímavá myšlenka, ale záleží velice na tom produktu. No a kolikrát ty produkty opravdu nemají moc valnou úroveň. Spíš tam jde o to síťování, protože vlastně to síťování vždycky je podmíněno nějakým vkladem finančním. Takže. A mnoho z těchto projektů žije nebo vlastně vydělává. Ti členové té sítě vydělávají právě spíš tady na těch vkladech, než na tom produktu samotném. No a pokud se necháme uvrtat do nějakého takového projektu a on nemá kvalitní produkt a my zjistíme, že jsme se nechali trošinku oklamat, tak vlastně se může stát a stává se dost často a pocítil jsem to i na sobě. Proto to říkám, že abych v tom nebyl sám. To je taková ta reakce toho ega, abych v tom nebyl sám. Tak už proto se snažím do toho projektu získávat další lidi. Samozřejmě i proto, abych se mně vrátila ta finanční částka, nějaká, kterou jsem do toho vložil. Ale co tím chci říct, je to, že to funguje takto. Někdy, když lidi udělají chybu, tak pak mají někdy touhu z ega stáhnout sebou další lidi. Přimět nebo přesvědčit další, aby udělali stejnou chybu. Ego se pak necítí osamoceno a udělá se mu trošku líp. Takže proto je i těžké přesvědčit někoho, že byl oklamán. On to sice tuší, pokud to přímo neví, ale ego mu prostě nedovoluje zareagovat. Upřímně. Zareagovat adekvátně. Vystoupit z toho omylu nebo z toho klamu a podívat se na věc tak, jak skutečně je.

Nebo si zjistit další informace, aby se takhle mohl podívat. Citáty jsou zajímavá věc, ale opět je potřeba nad nimi přemýšlet. Tento se mi například líbil, protože v něm vidím hodně skutečnosti, hodně toho, co teď vnímáme okolo sebe. Ale pak jsem narazil nebo přišel ke mně. Nevím, jestli je to citát, jestli to není spíš rčení, kde se říká, kdo chvíli stál, stojí opodál. No a to jsem si říkal, to je to je takový zvláštní. Vlastně nám to říká, že pokud nejsme pořád in, jak se říká, jakmile nejsme pořád jakoby s tím proudem, tak můžeme o něco přijít. No, jenomže mi to připadlo právě zase řekněme pod dojmy dění. Mně to nepřipadá moc prospěšné to rčení, protože si myslím, že naopak je velmi, velmi dobře se občas zastavit a trošku se porozhlédnout a získat odstup a podívat se, jestli náhodou neběžím úplně špatným směrem s těmi ostatními. A tak jsem si to rčení trošku upravil a doufám, že si vzpomenu. Kdo chvíli stál, stojí opodál, v klidu zameditoval s tupým davem  nezhynout, svobodně se odhodlal. A teď mně to dává smysl. Teď jsem s tím spokojen. Je to trošku delší na zapamatování. Sám s tím mám problémy kolikrát, ale myslím si, že takhle to jakoby teď funguje. Alespoň pro mě. A když už jsme u těch citátů, tak bych se vrátil ještě k jednomu od Marka Twaina. Raději ho přečtu. Nejprve nutno změnit sebe. Pak zpravidla nebývá nutno měnit poměry. A to si myslím, že na dnešní dobu úplně perfektně sedí. Přátelé, nebudu to dál natahovat. Zkuste zapřemýšlet o tom, co přijímáte, kudy to přijímáte a jestli náhodou. Vám nebrání něco v tom, zrevidovat to, co jste přijali. Protože jestliže by nás někdo chtěl obelhat, jestliže by nás někdo chtěl oklamat, tak bychom měli být otevření tomu. Ten klam odhalit. A to se nám podaří jedině když přestaneme být pohodlní a když začneme si informace ověřovat, zjišťovat. Když se začneme koukat okolo sebe trošku s tím odstupem. Takže ono vůbec není na škodu stát chvíli opodál, v klidu zameditovat, podívat se, co se děje a pak si z toho udělat pro sebe závěr. Přátelé, tady je Radek. Mlsejte, buďte otevření a buďte zdrávi.

Všechna práva vyhrazena. Žádná fotografie, text, ani část textu tohoto příspěvku nesmí být kopírována nebo komerčně využívána bez písemného souhlasu administrátorů Marky SCD recepty

fb-share-icon
Tweet
fb-share-icon
Vydal(a) S 4 komenáři