Lepší příklad Marky díky karbanu

Radek: A vyhraje ten, kdo se první zbaví karet. Asi budete třeba vědět, jak se to jmenuje. Tak nám dejte vědět. 

Marky: Přesně tak. Že nám se právě líbilo tady to přirovnání, protože já jsem prostě takovej soutěživější typ třeba než Radek a já ráda vyhrávám. A já jsem si uvědomila, jak Radek třeba i na tom grafu nebo při tom obchodování kdysi dávno, že když začnu moc chtít tu výhru a začnu být nervozní a začnu se bát, že ne, že bych mohla nevyhrát, tak se mně ve většině případů stane, že vyhraje moje maminka a já jsem to začala zkoušet trošku jinak a začala jsem ty karty hrát tak, že jsem si na začátku přála, že bych si, že bych chtěla moc vyhrát, ale v tu chvilku jsem to pustila a každou kartu, kterou jsem si vzala z toho balíčku a i když se mně zrovna nehodila mezi těch ostatních třeba 10, tak jsem ji přijala a říkám si dobře, tato karta sice nevypadá, jako že by mě mohla pomoct se těch všech karet zbavit, ale. Já nevím, co přijde za další hru. Za další, když se otočíme s tou maminkou. Další kolečko a další kolečko. A zjistila jsem, že vždycky se mi ty karty krásně setkají a sehrají dohromady a já je nádherně vyložím. Když to zase třeba moje mamka, tak u toho trošku nerví. Mamko, promiň, jestli se díváš a říká, zase jsem si vzala stejnou kartu, tak to je úplně blbá, ta mi tam vůbec nepatří a rozčiluje se. A já jsem právě začala pozorovat na tom, co se děje s náma a těma emocema při té naší hře a jak moc ovlivňují ten další. Zdánlivě ano, banální pitomou hru, ale já si na ní ověřuji to, jak moje emoce držím jakoby v rovnováze a v klidu. A že čím víc jsem v té hře v klidu a i když teda karty zrovna nic moc, tak pozoruju, že mi ta hra vychází a že daleko častěji vyhrávám než ta moje maminka. A uvědomila jsem si právě tu tu věc, že přijímám tu kartu, i když v té chvíli vypadá dost blbě, tak v souvislosti s tím jedním kolečkem. Ale v souvislosti s celou tou hrou, o které můžeme říct, že to je moje hra života, je ta karta naprosto dokonalá, protože já nevím, kdy doložím tu sedmičku nebo kdy doložím tu červenou. To červenýto třeba eso, jo, herci nebo káru? Já čekám na to, co mi prostě ten vesmír nebo ten taťka nebo pánbůh nebo jak to máme nebo tak jak mi to dohraje a já se začínám vždycky z té hry jakoby těšit a čekám co co se stane. Jako fakt, ta hra je pro mě a pokaždé je spíš taková jako takové dobrodružství, jenže to není takový to sakra!Ale ty jo, trojka, to tady ještě nemám. Hustý co bude? Co bude dál? Co bude dál? No takže v souvislosti s tím já se učím třeba nebo zkouším to praktikovat i v životě mým, že i když zrovna dneska se mi ty karty nesešli a potřebovala jsem dělat úplně jiný věci, tak je přijímám s tím, protože já nevím, kdy se mi zrovna ten dnešní den, co se takhle podle mě velmi blbě, hloupě, špatně v naštvání poskládal, když se mi bude hodit třeba za měsíc nebo už zítra.

Radek: Takže přátelé, jestli jste si dneska nebo včera nebo zítra si vytáhnete kartu, která se vám nebude líbit, tak si z toho nedělejte problém. Nedělejte si z toho stres, nenechte se vtáhnout do nějaké negativní emoce, protože za další dvě kolečka můžete zjistit, že ta karta nebyla špatná. Naopak ve straně. Perfektní. No, Hrajte karty mlsejte.