Zatímco kód DNA zůstává stejný, jakmile je buňka aktivována novým způsobem, novou informací, může vytvářet tisíce variací stejného genu. Můžeme našim genům signalizovat, aby přepsaly naši budoucnost…

PŘEPIS VIDEA ZDE
Ahoj tady je Radek.
Dnes mám pro vás pokračování příspěvku „o dědičnosti”, který jste už zřejmě viděli nebo slyšeli. A proč o ní budu mluvit? Protože jsem se dostal k novějším informacím, tahle oblast mě hodně zajímá, něco nového jsem si zase přečetl a rád se s vámi o to podělím. Čerpal jsem z knihy autora jménem Dr. Joe Dispenza. Má název „Zbavte se zvyku být sami sebou”.
A proč chci mluvit o dědičnosti? 
Stále odněkud slýcháme „já mám nějakou nemoc, je to dědičný, máme to v rodině”.
Vy už víte, my jsme si to už minule vysvětlili, že to není pravda. Víme, že dědičné jsou návyky a programy, které dědíme ve své rodině, ve svém okolí. Jak to myslím? Jestliže se moji rodiče chovali nějak a něco jim z toho narostlo, dostali se do stavu nemoci, a já se chovám stejně jako moji rodiče, tak je velmi pravděpodobné, že mě potká stejný „osud“. Otázka zní, jestli mě ten osud musí potkat a nebo nemusí, o tom budeme mluvit. Týká se to vědecké oblasti, které se říká epigenetika. Epigenetika je studium změn genu bez změny sekvence DNA. Co to znamená?
Chci trošičku naťuknout téma, že je dobré vědět, co signalizujeme genům, aby vyjádřili svou podstatu, řekněme aby se „zapojili, zapnuli”, i když to není zas až tak přesný výraz. Vědci nám neustále říkali, že geny určují to jestli onemocníme nebo neonemocníme. Říkali nám to dost dlouho, říkali nám to dost hlasitě. A pak najednou před nějakými lety úplně potichoučku řekli, že to není pravda. Řekli, že to co určuje náš zdravotní stav nejsou geny, ale prostředí ve kterém žijeme. Prostředí je tím hlavním činitelem, který ovlivňuje náš zdravotní stav. No a dokonce je to až tak, že méně než 5% nemocí je způsobené poruchou jednoho genu. Zbývajících 95 % souvisí s životním stylem, s chronickým stresem, s toxickými faktory prostředí. To je to, o čem se bavíme pořád dokola – jakým způsobem žijeme, jak ovlivňuje svůj život, své své tělo, a všechno kolem.
Dokonce nedávno mě napadla taková věc, že když se nad tím člověk zamyslí, tak sotva se narodíme, jakmile nám to začne trošičku pálit, tak usilujeme o to, abychom co nejdřív zemřeli a úplně tím nejstrašnější způsobem.
Úmyslně jsem to samozřejmě přehnal, ale zkuste se nad tím zamyslet. 
Když se vrátíme k tomu, že 95% našich nemocí souvisí s životním stylem, s chronickým stresem, s toxickými faktory z prostředí, tak co nám z toho vyplývá? Úplně nejlepší příklad jsou jednobuněčná dvojčata. Mají stejnou genetickou výbavu, že jo? Jsou z jedné buňky, musí to tak být. No, málokdy se stane, že by ta dvojčata žila úplně stejný život, úplně stejně na všechno reagovala, úplně stejně onemocněla, a úplně stejně zemřela na stejnou chorobu, je to tak? To se v podstatě nestává. Jak je tedy možné, že jeden člověk se stejnou genetickou výbavou zemře ve čtyřiceti na infarkt a ten druhý ho přežije třeba o třicet let, je úplně v pohodě? Zřejmě to bude jiný životní styl, jiné přemýšlení o životě, malá náchylnost na stres, no a další podobné věci. Dokonce existují případy u psychiatrických pacientů, kteří mají disociativní poruchu, že ve chvíli, kdy je ten člověk tou jednou osobou, tak má různé alergie, trpí různými neduhy, a v momentě kdy je tou druhou osobností, tak vůbec tyhle alergie nemá, nemá ty potíže, když je na druhé straně řekněme, v druhém těle.
Některé lékaře to dohání až k zoufalství, protože se jim to těžko chápe. Jak se dívat na to, jak funguje naše genová výbava?
Představme si, že to bude řekněme projekt našeho domu. Dostanete nějaký plán, nějaký projekt, a ten bude základem. Víte kolik ten dům bude mít místností, jaký má půdorys, ale v podstatě můžete na domě spoustu věcí měnit. Můžete měnit fasádu, můžete měnit barvu, můžete měnit vnitřní uspořádání. Takovýmhle nějakým způsobem bychom si mohli představit fungování výbavy. Jste nějakým způsobem vybaveni, ale tím jak se budete chovat, jakým způsobem budete ovlivňovat buňky ve svém těle, tak takovým způsobem se může měnit všechno ve vašem těle. Trošku to přiblížím. Když budeme moci kontrolovat naše vnitřní prostředí, protože řekněme, že naše venkovní prostředí nebo to co se děje okolo nás nedokážeme mnohdy až tak kontrolovat, ale dokážeme kontrolovat naše vnitřní prostředí. To jak reagujeme na stres, to jakým způsobem se vyživujeme, tak tím můžeme měnit fungování naší genetické výbavy.
Teď budu raději citovat. Změnou našich myšlenek, pocitů, emocionálních reakcí a chování, prospěšnou výživou, nižší hladinou stresu, vyšleme k našim buňkám nové signály a tyto buňky vyjádří nové proteiny, aniž by změnily náš genetický projekt, náš genetický základ. Dá se říct, že zatímco kód DNA zůstává stejný, tak jakmile je buňka aktivována novým způsobem, novou informací, může vyjádřit tisíce variací stejného genu. Našim genům můžeme signalizovat, aby přepsaly naši budoucnost.
Takže, až zase od někoho uslyšíte „já to mám dědičný” a nebo budete nad svou vlastní nemocí přemýšlet, že to máte po někom z rodiny, zkuste si probrat tyto okolnosti. Podívejte se na tuto knížku, zkuste tyto informace zabudovat do přemýšlení o své nemoci. Možná zjistíte, že se dá ovlivnit víc než jste si do této chvíle mysleli. Možná zjistíte, že se to dá změnit úplně, alespoň Joe Dispenza, jehož knížku vám tady doporučuji, si to myslí. A není sám, myslí si to celá řada dalších vědců. Mimo jiné se v této knížce dozvíte trochu málo o kvantové fyzice což vůbec není na škodu. Dnes už je v podstatě vědecky dokázáno, že to co se nám děje, tak se nám neděje aniž bychom to my sami nechtěli.
No a uvidíme se někdy při dalším videu. 
Mlsejte a buďte zdrávi!

Všechna práva vyhrazena. Žádná fotografie, text, ani část textu tohoto příspěvku nesmí být kopírována nebo komerčně využívána bez písemného souhlasu administrátorů Marky SCD recepty