Jsme teď opravdu všichni na jedné lodi? Nebo je to jinak?
Jak vyváznout z bouře, do které jsme vpluli?
Za co nebo za koho máme skutečně zodpovědnost?

PŘEPIS VIDEA ZDE
Ahoj děcka. Dneska mám pro vás jednu procházkovou. Někde jsem četl, že v této době jsme všichni na jedné lodi. No ale nemůžu s tím souhlasit. A vlastně v tom co jsem četl, tak to bylo podobně napsáno, že nejsme všichni na jedné lodi, že jsme možná v jedné bouři, kdy ten zvuk toho potůčku tomu moc nesedí, že jsme možná v jedné bouři, ale rozhodně nejsme všichni na jedné lodi. Něčí loď se potopí, něčí loď dopluje a já s tím musím souhlasit. Tohle se mě líbilo, to přirovnání s těma loděma a já bych to možná ještě trošku rozvedl. Je fakt, že ne každý máme stejnou loď k dispozici, protože ne všichni se o svou loď staráme úplně stejně, někteří vůbec a jsme taky různě šikovní kapitáni a kormidelníci. Někteří v té bouři strachem zalezli do podpalubí a je jim jedno co dělají plachty a a jak s nima loď kymácí. Prostě sedí v tom podpalubí, dívají se na televizi a sledují čísla a doufají, že prostě někdo na tu jejich loď vyleze a chytí to kormidlo a něco udělá prostě. No a někteří zkasali plachty, stoupli si pevně za kormidlo a drží kurz a snaží se vyvést z té bouře, aby šťastně dopluli. Je to opravdu různé. Různí lidé mají různé lodě, různým způsobem plují. Různým způsobem kormidlí, různým způsobem se starají o své lodě a někteří doufají, že je někdo zachrání, nějaký záchranář a někteří se spoléhají na sebe.

Vědí, že žádný záchranář asi nepřiplave. No a v této souvislosti mě napadá ještě jedna taková poměrně nedávná situace, která pro mě nastala velmi zvláštní, protože loď, její stav a naše schopnost se vypořádat s bouří se liší opravdu u každého člověka a může to být i ten nejbližší člověk, ten nejmilejší člověk pro nás. A může to mít jinak než my. A minulý týden, předminulý týden se mi stala taková věc, že moji rodiče dospěli k názoru, že se nechají oba očkovat. Jak k tomu došli, je celkem nepodstatné. Ale shodli se na tom po roce koukání na televizi, protože oni jsou velcí televizní diváci, takže já se nedivím, že byli vystrašení. Už jsem mluvil o tom, že doma není člověk prorokem a tak už mí rodiče, ale víceméně spíš tatínek, mě považují sedm let, co se s Marky věnujeme tady tomu SCDčku, tak nás považují za mimozemšťany a za lidi vyšinuté. Prostě úplně mimo a nepodařilo se nám u nich docílit prakticky vůbec ničeho. A že by třeba se zamysleli nad tím, jak to mají a. Takže prostě jejich stav jejich jejich lodí je takový, jaký je. Nicméně stejně to pro mě bylo takové zvláštní, když mě požádali, abych je tam odvezl oba dva.

No a musel jsem se s tím nějak vypořádat. Ale potom, co jsem se jich zeptal, jestli chtějí slyšet ještě nějaký jiný názor, než to, co znají z televize a podobně, tak rezolutně odmítli. Řekli, že je nic jiného nezajímá. A to mě trošku uklidnilo, protože jsem si uvědomil, že opravdu. I když jsme, i když jsme rodina, i když jsme nejbližší příbuzní, i když jsme ve vztahu, v lásce, může se stát, že jsme opravdu každý na jiné lodi. Ne, může se stát. Je to tak opravdu každý na jiné lodi a každý musí rozhodnout sám za sebe. V dnešní době nelze nikoho přesvědčovat. Víte, že o tom máme video blogu? Přesvědčování nelze a kdo to nevíte, koukněte na to do vašeho blogu. Je to dobrý video. Myslím, že nelze opravdu nikoho k ničemu nutit. Nelze opravdu nikoho přesvědčovat o ničem a zvlášť teď a v této době, protože by se vám to mohlo vrátit jako bumerang z různých důvodů, ať už to dopadne jakkoliv.

A proto si myslím, že opravdu se musí rozhodnout každý sám za sebe i přes ty těsné rodinné vazby.

A každý má totiž dneska možnost zjistit si informace, které potřebuje aby se rozhodnout mohl. A buď si je zjistí, buď si je porovná, anebo se prostě nechá přesvědčit někým nebo něčím, o čem si myslí, že to má dostatečnou autoritu, něco něčím, o čem si myslí, že je pravda. Tak ostatně jednáme všichni, ať už se rozhodujeme tak nebo tak. Takže je to spíš zamyšlení nad tím, že skutečně zodpovědnost máme pouze sami za sebe, za stav svého vlastního vědomí.

A to je potřeba pamatovat vždy a za všech okolností. A je to zajímavé. Myslím si, že to nesouvisí s věkem, i když rodiče i rodiče už jsou oba přes osmdesát.
Říkal jsem si no jo, to mají jinak. Prostě tahle generace. Ale není to pravda. Nedávno jsem dostal mail od jednoho z vás, od jednoho z příznivců SCDčka, od pána, který byl taky přes osmdesát a viděl to úplně jinak než moji rodiče. Prostě bylo evidentní, že ten člověk se o sebe stará. Prostě že jeho loď je v perfektním stavu, že nemá strach z bouřky. A jeho názory mně byly velice sympatické, protože je to skutečně jenom na nás, jak se zařídíme, jak se zachováme a jak kdy plujeme z bouře, ve které jsme možná všichni a každý na své lodi.

Starejte se o svou loď, držte se pevně kormidla a nebojte se. A samozřejmě mlsejte buďte zdrávi! Hoj, já valím dál! Čau.

Všechna práva vyhrazena. Žádná fotografie, text, ani část textu tohoto příspěvku nesmí být kopírována nebo komerčně využívána bez písemného souhlasu administrátorů Marky SCD recepty

fb-share-icon
Tweet
fb-share-icon
Vydal(a) S 21 komenáři