Mě to dává smysl… Nejdříve musím dát do pořádku sám sebe a teprve pak mohu začít pomáhat ostatním.
Trochu jiný pohled na sobectví… Co na to říkáte?

PŘEPIS VIDEA ZDE

Ahoj, tady je Radek. Dnešní téma je – Jestliže sám nemáš, nemůžeš dávat.

Dlouho jsem tomu úplně nerozuměl, ale dneska už vím jak je to myšleno. Je to jen jiný pohled na sobectví. Nějakou dobu náš učili, že sobectví je špatné, že v první řadě člověk musím žít v tom, že je potřeba pomáhat a starat se nejprve o své bližní a o své okolí. Člověk ale nemůže pomáhat, nemůže rozdávat, ani radost ani rady pokud sám nemá, pokud sám nemá informace, sám nemá radost, není šťastný nebo nemá chuť někomu pomáhat. Sobectví je podle mě a podle mnoha dalších špatně chápáno. Navíc slovo sobectví vzniklo ze slov sebe cti. Nejdříve tedy bychom měli ctít sami sebe a sobě dopřát, a teprve až když máme sami, můžeme rozdávat.

Často uvádím příklad, který mám rád, je z letadla. Jestliže při letu klesne množství vzduchu a vypadnou takové ty dýchací přístroje a vy budete mít na klíně své malé dítě, komu nasadíte dýchací masku jako první? Hodně lidí odpoví, že samozřejmě dítěti, ale je to přesně naopak. V první řadě musíte zachránit sebe, aby jste se mohli postarat o dítě. Pokud to uděláte opačně, může se stát, že se první udusíte, na dítě s maskou spadnete a udusíte si potomka. 

Pokud se zatouláme do oblasti financí, zmíním zde mého oblíbeného autora z dřívější doby, pana Roberta Kiyosakyho a jeho knihu Bohatý táta, chudý táta. Jeho tatínek, jeho rádce, říkal “prvně zaplať sobě a teprve potom všem ostatním”. To taky na první pohled vypadá zvláštně, ale dává to smysl. Pokud rozdám všechny své peníze, které mám zaplatit a nezbude mi nic, nemohu žádným způsobem pokračovat ve svém byznyse, ve svém životě. První prostě musí mít člověk sám, aby mohl rozdávat. Zvláště ženy mají tendenci samy sebe vynechávat. Myslí víc na ty děti, na svého muže, na rodiče, na kamarádky, a pak se může velice snadno stát, že si uženou nějakou nemoc nebo že ztratí chuť do života, ztratí životní elán, jsou unavené, vyčerpané, nemají sílu, když by samy potřebovaly péči, nabít energii.

A proto je potřeba myslet v první řadě na sebe. Je důležité, aby člověk, kterého uvidíte ráno v zrcadle jako prvního byl pro vás ten nejmilejší a nejdůležitější člověk na světě. A pokud se vám toto podaří, tak okolo vás začne všechno fungovat. Energie, kterou vydáte se vám se vrátí. Jestliže přicházíte se smutným nebo naštvaným obličejem, rozdáváte negativní emoce, tak co se vám vrátí? Zřejmě asi žádný úsměv, žádný úspěch, žádný užitek. Vrátí se vám něco podobného, na podobné frekvenci. Naopak, když rozdáváte radost, když záříte, když máte z čeho poradit, když máte sami dost a můžete rozdávat, tak se vám to bohatě vrátí, několikanásobně. Když přijdete například s úsměvem na úřad, tak pořídíte lépe než když dorazíte nabručení a budete nadávat. Je v tom logika, sami to určitě taky vidíte, ale někdy si to málo uvědomujeme, málo se podle toho chováme. Jestliže tedy sám nemám, nemůžu rozdávat. Promyslete to, zkuste se podle toho zařídit, vyzkoušejte to. Změna určitě přijde a ta změna bude veliká.


Všechna práva vyhrazena. Žádná fotografie, text, ani část textu tohoto příspěvku nesmí být kopírována nebo komerčně využívána bez písemného souhlasu administrátorů Marky SCD recepty