Když “brbláte”, stěžujete si, nadáváte, kritizujete, jak dlouho vám trvá, než to zastavíte a uvědomíte si, že je to k ničemu?
A když zažíváte něco krásného, když je vám opravdu dobře, když se prostě cítíte skvěle, dokážete z toho vytěžit maximum? A víte jak na to?
P.S. Za 1 týden od zveřejnění příspěvku “Vyráchejte se v tom” jsme obdrželi kromě komentářů pod videem také spoustu e-mailů. Vzhledem k tomu, že vaše e-maily bereme jako soukromou, osobní korespondenci, nezveřejňujeme je samozřejmě, ctíme vaše soukromí. Ale i za ně moc děkujeme, protože vaše postřehy, zkušenosti, váš osobní růst je hodný obdivu, jen tak dále, jste úžasní. Kdo by však chtěl poodkrýt trošku svého soukromí veřejně jako já, podělte se o svoji zkušenost v komentářích, neváhejte 🙂
Dnešní příspěvek s názvem „VYRÁCHEJTE SE V TOM” mě napadl při odpovědi na komentář pod jedním z článků na našich stránkách uzdravtesejidlem.cz
Víte, když si čtu vaše komentáře, tak je mi moc hezky. Píšete jak vám SCD funguje, jak se uzdravujete, jak se vám mění život, jak jste sundali přebytečná kila a obnovujete si šatník, jak jste naopak svá kila nabrali na vaši vysněnou váhu, jak chodíte na procházky, jak si užíváte čas s vnoučaty, jak si pochutnáváte, atd, atd.
Ale, někdy jsou vaše komentáře nebo e-maily napsány tak krásně, že mě až dojmou, dokonce i nějaká ta slza mi ukápne, zvlášť když to začnu číst Radkovi nahlas. No co? Jsem žena, svoje emoce si užívám i navenek, není proč se stydět 🙂
A Radek se na mě usmívá a říká mi „Ty moje malá Žuchlo, nebul!”, a já se přes ty slzy usmívám s ním. Ten pocit, tu radost, kterou máme, si spolu užíváme.
A protože to spolu sdílíme, tak ty emoce se drží mezi námi, prodlužují se, někdy trvají i několik minut. To se pak v těle dějí věci!
Nedávno se ke mě od mého kamaráda Petra dostala informace, že existuje kniha s radami a návody jak si přestat stěžovat, s 21 denní výzvou…téma „Nestěžování ” mě zaujalo, protože cítím, jak se mě samé dotýká. Uvědomila jsem si jak moc si dokážeme stěžovat, každý den, každou hodinu, dokonce každou minutu si umíme vytvořit několik důvodů, proč si stýskat, zanadávat, proč brblat. „To se mi teda dneska vůbec nehodí, touto dobou jsem chtěla být úplně jinde!”, „Mohlo to být hezčí a větší nebo menší”, „Cccc, potvora jedna, pustím jí sednout a ani nepoděkuje!”, „Zase jsem potkala toho protivnýho souseda, co hulí a smrdí kvůli němu celej barák”, „Už zase pršííííí, to zas bude bahna na zahradě!”, „Už zase přišla složenka za vodu, kde na to mám brát?!”, „Proč ty děcka dneska tak řvou, to nemůže být aspoň chvíli ticho?”, „Doprčic, zase si vedle mě sedli 2 blbečci s popcornem, bože, ať ho rychle sežerou, to se musí stát zrovna mě?!”
Někdy dokážeme být v takovém proudu stěžování si i delší dobu, pět minut, deset, hodinu, a někdy nám to vydrží celý den. Když si tohle neuvědomujeme, můžeme se v tom pěkně zacyklit, vytvořit si návyk, a tenhle neduh se nám může stát povahovým rysem. Dokonce si v tom můžeme začít libovat, začne nám to připadat úplně normální – „Prostě jen tak kecáme, neeee?” Ano, je to trošku katastrofický scénář, ale takoví lidé opravdu existují, jsou v tom sice nevědomě, ale až po uši. Určitě si umíte vybavit některé své dny kdy vám to nejde zrovna od ruky, nebo si dokážete vzpomenout na některého ze svých kolegů v práci, na nějaký pokec u kafíčka s kámoškou. Možná si říkáte, „tak tohle se mě teda netýká”. Tak schválně! Zkuste jeden den sledovat, jak jste na tom 😉 Já sama jsem si udělala zkoušku, a v 5 minutách 3 stížnosti!!! 😀
Všimli jste si, že jakmile si začneme stěžovat a pokračujeme v tom, že je to jako začarované? Nemůžeme to dostat z hlavy ven? Drží se nás to jak blecha v kožiše?
Jak to neukončíme hned ze startu, má to tendenci pokračovat, nabaluje se to. Jak to? Je to zákon přitažlivosti. Stačí, když vám ta stížnosti zůstane v hlavě, nemůžete na ni zapomenout, a pak si ji vezmete sebou ještě na to kafíčko s kámoškou. Ale tím, že to dokola probíráte si neulevíte, možná na takhle malou chvlililinečku, ale pak vás to zase dostane. Proč? Umocňuje se to, je to zákon akce a reakce. Čím víc se v tom bahně šťáráme, tím víc to bahno máme na sobě, tím víc to bahno stříká do všech stran, na kamarádku, na děti, na manžela, prostě se to rozjede. Zastavte to hned jak ucítíte, že si začínáte stěžovat. Proto se říká „buďte bdělí”, to znamená, hlídejte si myšlenky, hlídejte si emoce, protože emoce jako jediné nám pomáhají určit jak jsme na tom. Chcete se přece cítit dobře, ne? 🙂 A proč? Protože cítit se dobře je přirozené a normální, to ostatní je na nic, nic to nepřináší, neuzdravuje to!!!! Snažte se být bdělí v každé situaci. Jakmile přijde nějaká stížnost, a ta přijde, všimněte si jí, okamžitě ji zastavte, a rozeberte. Často si uvědomíte, že nic není tak horký, aby se to nevyřešilo, že to není zas až tak strašný, aby jste se museli hroutit. Dostaňte se do klidu, jedině pak může přijít řešení, inspirace. Prostě počkejte, až přestane pršet, to slunko zase vyjde nad mraky 🙂
Když půjdete s někým na vínko a dotyčný na vás začne hrnout všechny ty stížnosti, zprávy ze světa, katastrofy, nepodporujte to. To není ignoranství nebo nesolidarita, nebo že by jste strkali hlavu do písku. NAOPAK! Tím, že to nebudete podporovat, děláte dobře nejen sobě, ale i tomu druhému, který si stěžuje, protože nepřispíváte k dalšímu šíření něčeho co nemusí být pravda, znáte jak je to s těmi zprávami ze světa? 🙂
Ale pozor, já vám tady neradím, aby jste nechali kámoše na holičkách, to ne. Stačí, když kamaráda vyslechnete. Dál to neprobírejte, nepitvejte se v tom. Mohlo by to proběhnout asi takto: „No jo, to není od ní pěkné, že se takhle zachovala…kamarádovi dáte najevo, že jste při něm, to stačí. „Ale měl bych pro tebe nápad, jak z toho ven, co kdybys….” a navrhněte řešení. Ovšem, když to proběhne klasicky, a vy hodiny probíráte jak je ten svět nespravedlivej, jaká je ta manželka mrcha, jak ten manžel doma nic neudělá, tak sami ze sebe děláte odpadkovej koš, začnete na tom být stejně jako kamarád nebo kamarádka. Absolutně nulovej výsledek. Odcházíte vyčerpaní, nesete si to domů.
A teď bych si dovolila nabídnout vám způsob jak se zbavit alespoň trochu toho stěžování, jak posílit tu druhou stranu, jak to srovnat 🙂
My tomu říkáme OCEŇOVÁNÍ a hned následné vyráchání se v tom. Je to jednoduché.
Tak tedy, když například dostanete krásný dopis jako já, nebo když vás sluníčko zahřeje a pohladí po tváři, když vykvetou první jarní kytky, když z ničeho nic začnete volně dýchat a hrát třeba hokej, když venku na plot sedne pták a nádherně zazpívá, když se na vás někdo usměje, když vám někdo řekne „sluší ti to”, když něco dobrého uvaříte a všem chutná, a nebo když po 20 letech stoupnete na lyže, rozjedete se a všechno kolem letí a vy se s větrem ve vlasech zajíkáte blahem, tak v té chvíli, když se vám tady (ukážu na srdce) rozlije ten nádhernej pocit, podržte ho! Nechejte ho v sobě rozeznít, co nejdéle to dokážete, zastavte se, nic nedělejte, jen buďte, buďte tou chvílí, VYRÁCHEJTE SE V TOM!
Čím déle se v tom rácháte, tím více dostanete zpět, zákon přitažlivosti se o to postará. Začnou se nabalovat další a další hezké pocity, víc slunečních paprsků, víc poděkování, víc lidí co se na vás budou usmívat, víc dobrých lidí potkáte na své cestě. Když se to naučíte praktikovat, používat (a sami vidíte, že na tom není nic složitého), vaše buňky spustí v těle samoopravný, uzdravující proces. Vy sami těmi hezkými pocity dáte buňkám signál, že jste připraveni to zdraví přijmout. Je to jako kouzlo, které vás dostane zpět do rovnováhy. I kdyby jste našli jediný moment ve vašem nespokojeném dni, kdy vás něco bolí nebo trápí, stojí to za to, protože důležité je jak ten hezký pocit prožijete, jak dlouho ho v sobě udržíte, jak se v něm vyrácháte 🙂 Tajemství spočívá v INTENZITĚ daného prožitku. Navíc tyto emoce nemusíte sdílet sami, řekněte dobrému příteli jak je vám hezky, rozvíjejte tu radost, podělte se o ni, pochlubte se se svými plány, sdílejte své okamžiky, umocňujte je, podporujte to dobré, funguje to jako modlitba, účinek se zmnohonásobí.
A nečekejte na podněty zvenčí, hledejte sami v sobě, vzpomínejte na to hezké co jste zažili, oceňujte to co jste dokázali. I kdyby to měl být jeden jediný příběh, přehrávejte si ho v hlavě pořád dokola, usmívejte se, plačte, ráchejte se v něm. Mozek nevidí co se děje venku, v hlavě není okýnko, mozek reaguje na vaše pocity a vydává buňkám signál, spouští chemické procesy v těle, vypustí endorfín a serotonin, a už to jede, už to fičí.
Jste to vy, kteří to ovládáte a řídíte. Všechny ty vaše krásný emoce jsou z vaší dílny, vše se děje uvnitř vás, nic se neděje venku, všechna ta láska, štěstí, radost, blaženost, všechno vychází z vašeho srdce.
Pokud vás toto téma zaujalo, nebo ho už praktikujte, napište nám, podělte se s ostatními o váš způsob jak oceňujete a jak si to užíváte, jak se rácháte. A pokud nás sledujete někde jinde než na našich stránkách, skočte na ně, www.uzdravtesejidlem.cz
Mlsejte a buďte zdrávi 🙂
KLIKNĚTE ZDE A PODPOŘTE NÁS
JEDNORÁZOVĚ
MĚSÍČNĚ
300 200 100 500 1000 300 200 100 500 1000 MLSEJTE S NÁMI A BUĎTE ZDRÁVI 🙂
Všechna práva vyhrazena. Žádná fotografie, text, ani část textu tohoto příspěvku nesmí být kopírována nebo komerčně využívána bez písemného souhlasu administrátorů Marky SCD recepty
Dobrý den, je to přesně, ale úplně přesně, jak říkáte. Na všechno lze reagovat dvojím způsobem a mně se daří více ten druhý a proto jsem zdravá a spokojená. Teď jsme dělali několik venkovních akcí a počasí nám nepřálo. A když jsem prohlásila, radujte se, že prší, voda je třeba, radujte se, že není vedro, nebude tolik omdlelých a nemusíme jim poskytovat první pomoc, tak se na mě dívali jak na blázna a že to s těmi pozitivy přeháním. Ale většinou je tím pozitivnem nakazím, jak píše paní přede mnou.
Děláte to moc hezky, i kdyby se k vám přidal jen jeden člověk, je to prima 🙂 Stačí k sobě přitáhnout jednoho a má to daleko větší energii než ostatní brblající.Takhle reaguje jedna moje kamarádka, na FB píše samé hezké věci, oceňuje události ve svém životě, i dobré i špatné, každý den děkuje, ona si uvědomuje velice dobře, jak to všechno dohromady funguje, jak to je. Někteří kamarádi jí říkají sluníčkářka, ale to si dovolím oponovat. I když, vlastně ani nevím tak úplně kdo to sluníčkář je. Jen vidívám nebo slýchávám toto slovo ne v úplně hezkém spojení, do pusy si je berou ti, co už jedou v programu “svět stojí za prd, je nespravedlivej”, svým způsobem to chápu. Vím ale, že ta moje kamarádka ví přesně co dělá a není v tom žádná naivita nebo pomatenost, je to totální přítomnost a bdělost v každém okamžiku jak to jen dokáže. Takže milá Marcelo, kažte kažte, pořád ty lidi kažte! 🙂
PS, už jsem si zvykla na slova ” fuj to je zima, už ať je teplo” a hned na to “fuj to je ale vedro, strašný počasí”…lidi neví co chtějí, jsou stále nespokojení, no a pak dostávají v životě ještě víc a víc nespokojenosti 🙂 a nechápou, že si za to za všechno můžou sami 😀
Miluji Vaše blogy , odpočívám u nich a čerpám radost , která z nich sála
Děkuji ☺️
I my děkujeme a máme radost 🙂
Ahoj Marky, krásně řečeno a musím říct, že v tomto pro mě “težším období” velice přínosné.Nevím, zda sem vůbec můj komentář patří, ale nedá mi to ho nevyjádřit. V uvozovkách píši těžším, protože si spíše říkám, zda to neni výhra.Rozešel se semnou přítel a jako důvod uvedl, že mu vadí moje SCD.Je to pro mě nepochopitelné, protože když si uvědomím, jak on si stále stěžoval, že ho něco bolí a cpal do sebe tuny léků jako já ovoce a zeleninu, nevím, kdo je na tom vlastně lépe.Já se svým uzdravováním na SCD, ale bez partnera, protože né každý je tolerantní a nechápe jak SCD funguje a nebo on se svým brbláním, že ho stále něco bolí a že si musí vzít tu pilulku, která mu pomuže.
Balni? Možná to bude znít drsně, ale budu zcela upřímná a řeknu co mám na jazyku.
Vašemu bývalému partnerovi bych s velkou láskou “v duchu” poděkovala, protože uvolnil místo pro toho správného partnera. Netvrdím, že váš bývalý je špatný člověk, to ani není pravda, jen není ten vhodný pro vás, pro vaše vnitřní nastavení, nemáte stejnou úroveň myšlení.
Váš bývalý partner to pro sebe nedokázal udělat, zvolil snadnější, pohodlnější pilulkovou variantu, ale to je v pořádku. Myslím, že uvnitř moc dobře ví, co je pro něj nejlepší. No, a tím, že to nedává, mu není příjemné. Proč by měl říct “já to nedokážu”, když může říct “to SCD je blbost??” Mohl by zkusit cokoliv jiného, jiný styl výživy, (SCD není jediná záchrana na této planetě), ale pořád je to o tom, že by do toho musel investovat, svoje rozhodnutí, svoji trpělivost, nějakou tu prácičku, snahu, vůli, radost, pohyb, atd. No, a protože jste na jiné úrovni myšlení, tak i vy jste se stala terčem, protože vy to dokážete a on ne. Ale to není špatně, jen váš bývalý partner potřebuje ještě zažít nějakou tu zkušenost, kontrast, aby pochopil. Všechno je v pořádku 🙂
Takže bych zvolala: ” Hurá, můj nový živote! Přines mi to nejlepší, protože já si to zasloužím! Jsem Tady a Teď, a jsem připravená si to všechno vzít a užít!!! Život je krásnej a je to jízda!” :))) Gratuluju Blani
Marky,děkuji,je potřeba si uvědomovat sve pocity a hlavně vyhledávat to,co nam přináší klid, radost a spokojenost. Je mnoho lidí,kterým říkám upiři-vysavaji energii druhým lidem- vymluvi se,předaji na vás své problémy a vy jste zniceni. Vyhýbat se temto lidem!!! Moc zdravim?.Ivana
Máte pravdu Ivi. I když, upíři jsou velmi užiteční:) Víte jak to myslím? Právě kvůli tomu, abychom si uvědomili, co se nám nelíbí, co nechceme zažívat. Díky jejich chování si dokážeme říct: “Tak tohle ne, tebe ve své blízkosti nechci, necítím se s tebou dobře”. “Chci se potkávat s jinými lidmi, kteří mě svojí přítomností nabíjí, kteří pomohou, chci vidět hezká místa, chci se cítit dobře, atd.”
Takoví upírci jsou sice potvory, ale oni umí drnknout na tu pravou strunku, tam, kde máme slabé místečko, které je třeba srovnat.Takže když jsme bdělí, pomohou nám se srovnat, když nejsme, vycucávajíííííí a pěkně si u toho mlaskají 🙂
I já vás moc zdravím, moc děkuji!
Ahoj marky moc rada jsem si vyslechla tvou bohosluzbu jsem monentalne sama doma a vklidu je to velice prijemne te poslouchat mam kolem sebe andelicky i certiky tak. V tom take nekdy litam ale vetsinou se znazim vyslechnou a prejdu na neco jineho preji Vam take krasne dny
Alčo, zdravím tě, bohoslužba? až takhle to na tebe zapůsobilo? :))) Vidíš, i bez chrámu se dá přednášet 😀
Ahoj Marky,
jsi prostě úžasná! myslím, že to všichni v sobě máme, ale jaksi nějak potlačené. Ty jsi nám to tak nááádeherně připomněla- a hned je hezčí den 🙂 Tak se ráchejte, jdu se ráchat taky ať je ten svět lepší a lepší a uzdravuje se nejen vaším úžasným jídlem.
hodně štěstí, lásky přeje Ivana
Děkujeme, a vše krásné i tobě! 🙂
Ahoj Marky.
Je to úžasný video, celou dobu jsem se usmívala, krásně jsi to říkala. Cítívám ten krásný pocit i z maličkostí, rozehřeje se to uvnitř a roste to ve mě i když krátce ale ale je to úžasný , nedá se to slovy popsat, ale ty se do svého vyprávění dokážeš vžít a prožít ho. Jak jsi z kraje vyprávěla o těch negativních věcech a krásně jsi brblala, tak z takovým člověkem já žiji. Hned od rána, jen co vstane tak spustí, ale má to svoje brblání proloženo i vulgárními slovy. Chci jen potvrdit Tvá slova, je to jako chřipka která se nepřenáší dotykem, ale vzduchem, je to jako virus. Hodně to dokáže ovlivnit a pokud žiješ s takovým člověkem tak tě to strhává na jeho cestu, chce to sílu vymanit se z jeho vlivu. To dokáže jen pozitivní myšlení a Ty jsi to nádherně popsala. A doslova jsi to emočně prožívala . Děkuji Ti, je to potřeba slyšet častěji, jsem ráda že to tvoje nádherný brblání mám doma u sebe, už teď vím že si jej budu často pouštět.
Děkuji moc, jste s Radkem moc úžasní . Nejen co se týče stravy a zdraví, ale podpoříte i psichicky a dnes je to neocenitelná pomoc. Máte dar, dar od Boha, umíte ho využít a nenecháváte si ho pro sebe. Takové lidi miluji a ze srdce si jich vážím .
Hodně úspěchů osobních i radostí z vaší práce.
Díky že jste tu, Jana
Jani, tak to je přesně ta situace, o které ve videu mluvím, čtu si všechny ty reakce tady pod videem a zase jsem dojatá, ani to nemusím číst Radkovi nahlas 😀 Jojo, jsem praštěná holka, co prožívá každý moment. Umím si intenzivně užít to krásné, ale bohužel někdy dokážu prožít i ten ošklivý moment, proto jsem o tom mluvila 😉 Takže, to škaredý nechat kolem sebe projít, vůbec si toho nevšímat, ať si to sebere někdo jiný, netýká se nás to…zaměřovat se na hezké, to je oč tu běží 🙂 Děkuju!
A co s tím tvým brblou doma? Já myslím, že víš přesně co dělat 😉
Marky, krasnej prispevek! Racham se v tom, uzivam si to! Obcas se i potutelne usmivam ??? Je to super! Vsem doporucuju! ???
Jani, protože tě (trošku) znám, tak vím, že ty si život užívat umíš, a že tvoje prožitky jsou hodně intenzivní, beru tě jako modlu 🙂
Ahojda Marky, tak ty jsi těch 21 dní dostala do úplné dokonalosti. Prostě jsi nám to vysvětlila a poradila úplně skvěle. Můj známý se do toho pustil a píše jak to je těžké, jak se každý den přistihne, že si stěžuje a že by tomu nikdy nevěřil. Přitom si myslel, že to pro něj bude snadné. A já jdu s Tebou do toho, protože jsi skvělá a proto, že se nám změní dny na pohodovější. Prostě věřím že budeme po 21 dnech i zdravější a jiní, pohodáři. Děkuji. Miluše
Miluško, díky, zkusit se ta výzva dá, ale já bych začala skromněji, snadněji, tedy tím jak si užít to pěkné :)))) Ono se to pak postupně přehoupne a ta výzva nebude tak náročná ( je to má domněnka). Já sama jsem knihu zatím nečetla, mám ji v plánu, ale vím právě od kamaráda Petra, že jeho syn zvládl celý jeden týden si nestěžovat, myslím si, že je obrovský výkon, opravdu! 🙂
Pravdivé a krásne slová. Hneď by bolo viac lásky na svete. A verím, že bude. 🙂 a je. Bea. Veľa šťastia.
Bea, taky věřím, že bude, a čím dál víc. Čím dál víc lidí si uvědomuje, že lásku potřebují a hledají způsob jak na to. Začínají chápat, že štěstí je osobní záležitost. Já sama cítím, že když začnu u sebe, že to přenesu i na ostatní, že je nakazím :)))
Děkuju, i tobě hodně štěstí Bea 🙂