Když „brbláte“, stěžujete si, nadáváte, kritizujete, jak dlouho vám trvá, než to zastavíte a uvědomíte si, že je to k ničemu?
A když zažíváte něco krásného, když je vám opravdu dobře, když se prostě cítíte skvěle, dokážete z toho vytěžit maximum? A víte jak na to?
P.S. Za 1 týden od zveřejnění příspěvku „Vyráchejte se v tom“ jsme obdrželi kromě komentářů pod videem také spoustu e-mailů. Vzhledem k tomu, že vaše e-maily bereme jako soukromou, osobní korespondenci, nezveřejňujeme je samozřejmě, ctíme vaše soukromí. Ale i za ně moc děkujeme, protože vaše postřehy, zkušenosti, váš osobní růst je hodný obdivu, jen tak dále, jste úžasní. Kdo by však chtěl poodkrýt trošku svého soukromí veřejně jako já, podělte se o svoji zkušenost v komentářích, neváhejte :)

PŘEPIS VIDEA ZDE

Dnešní příspěvek s názvem „VYRÁCHEJTE SE V TOM” mě napadl při odpovědi na komentář pod jedním z článků na našich stránkách uzdravtesejidlem.cz
Víte, když si čtu vaše komentáře, tak je mi moc hezky. Píšete jak vám SCD funguje, jak se uzdravujete, jak se vám mění život, jak jste sundali přebytečná kila a obnovujete si šatník, jak jste naopak svá kila nabrali na vaši vysněnou váhu, jak chodíte na procházky, jak si užíváte čas s vnoučaty, jak si pochutnáváte, atd, atd.
Ale, někdy jsou vaše komentáře nebo e-maily napsány tak krásně, že mě až dojmou, dokonce i nějaká ta slza mi ukápne, zvlášť když to začnu číst Radkovi nahlas. No co? Jsem žena, svoje emoce si užívám i navenek, není proč se stydět :)
A Radek se na mě usmívá a říká mi „Ty moje malá Žuchlo, nebul!”, a já se přes ty slzy usmívám s ním. Ten pocit, tu radost, kterou máme, si spolu užíváme.
A protože to spolu sdílíme, tak ty emoce se drží mezi námi, prodlužují se, někdy trvají i několik minut. To se pak v těle dějí věci!

Nedávno se ke mě od mého kamaráda Petra dostala informace, že existuje kniha s radami a návody jak si přestat stěžovat, s 21 denní výzvou…téma „Nestěžování ” mě zaujalo, protože cítím, jak se mě samé dotýká. Uvědomila jsem si jak moc si dokážeme stěžovat, každý den, každou hodinu, dokonce každou minutu si umíme vytvořit několik důvodů, proč si stýskat, zanadávat, proč brblat. „To se mi teda dneska vůbec nehodí, touto dobou jsem chtěla být úplně jinde!”, „Mohlo to být hezčí a větší nebo menší”, „Cccc, potvora jedna, pustím jí sednout a ani nepoděkuje!”, „Zase jsem potkala toho protivnýho souseda, co hulí a smrdí kvůli němu celej barák”, „Už zase pršííííí, to zas bude bahna na zahradě!”, „Už zase přišla složenka za vodu, kde na to mám brát?!”, „Proč ty děcka dneska tak řvou, to nemůže být aspoň chvíli ticho?”, „Doprčic, zase si vedle mě sedli 2 blbečci s popcornem, bože, ať ho rychle sežerou, to se musí stát zrovna mě?!”

Někdy dokážeme být v takovém proudu stěžování si i delší dobu, pět minut, deset, hodinu, a někdy nám to vydrží celý den. Když si tohle neuvědomujeme, můžeme se v tom pěkně zacyklit, vytvořit si návyk, a tenhle neduh se nám může stát povahovým rysem. Dokonce si v tom můžeme začít libovat, začne nám to připadat úplně normální – „Prostě jen tak kecáme, neeee?” Ano, je to trošku katastrofický scénář, ale takoví lidé opravdu existují, jsou v tom sice nevědomě, ale až po uši. Určitě si umíte vybavit některé své dny kdy vám to nejde zrovna od ruky, nebo si dokážete vzpomenout na některého ze svých kolegů v práci, na nějaký pokec u kafíčka s kámoškou. Možná si říkáte, „tak tohle se mě teda netýká”. Tak schválně! Zkuste jeden den sledovat, jak jste na tom ;) Já sama jsem si udělala zkoušku, a v 5 minutách 3 stížnosti!!! :D

Všimli jste si, že jakmile si začneme stěžovat a pokračujeme v tom, že je to jako začarované? Nemůžeme to dostat z hlavy ven? Drží se nás to jak blecha v kožiše?
Jak to neukončíme hned ze startu, má to tendenci pokračovat, nabaluje se to. Jak to? Je to zákon přitažlivosti. Stačí, když vám ta stížnosti zůstane v hlavě, nemůžete na ni zapomenout, a pak si ji vezmete sebou ještě na to kafíčko s kámoškou. Ale tím, že to dokola probíráte si neulevíte, možná na takhle malou chvlililinečku, ale pak vás to zase dostane. Proč? Umocňuje se to, je to zákon akce a reakce. Čím víc se v tom bahně  šťáráme, tím víc to bahno máme na sobě, tím víc to bahno stříká do všech stran, na kamarádku, na děti, na manžela, prostě se to rozjede. Zastavte to hned jak ucítíte, že si začínáte stěžovat. Proto se říká „buďte bdělí”, to znamená, hlídejte si myšlenky, hlídejte si emoce, protože emoce jako jediné nám pomáhají určit jak jsme na tom. Chcete se přece cítit dobře, ne? :) A proč? Protože cítit se dobře je přirozené a normální, to ostatní je na nic, nic to nepřináší, neuzdravuje to!!!! Snažte se být bdělí v každé situaci. Jakmile přijde nějaká stížnost, a ta přijde, všimněte si jí, okamžitě ji zastavte,  a rozeberte. Často si uvědomíte, že nic není tak horký, aby se to nevyřešilo, že to není zas až tak strašný, aby jste se museli hroutit. Dostaňte se do klidu, jedině pak může přijít řešení, inspirace. Prostě počkejte, až přestane pršet, to slunko zase vyjde nad mraky :)

Když půjdete s někým na vínko a dotyčný na vás začne hrnout všechny ty stížnosti, zprávy ze světa, katastrofy, nepodporujte to. To není ignoranství nebo nesolidarita, nebo že by jste strkali hlavu do písku. NAOPAK! Tím, že to nebudete podporovat, děláte dobře nejen sobě, ale i tomu druhému, který si stěžuje, protože nepřispíváte k dalšímu šíření něčeho co nemusí být pravda, znáte jak je to s těmi zprávami ze světa? :)
Ale pozor, já vám tady neradím, aby jste nechali kámoše na holičkách, to ne. Stačí, když kamaráda vyslechnete. Dál to neprobírejte, nepitvejte se v tom. Mohlo by to proběhnout asi takto: „No jo, to není od ní pěkné, že se takhle zachovala…kamarádovi dáte najevo, že jste při něm, to stačí. „Ale měl bych pro tebe nápad, jak z toho ven, co kdybys….” a navrhněte řešení. Ovšem, když to proběhne klasicky, a vy hodiny probíráte jak je ten svět nespravedlivej, jaká je ta manželka mrcha, jak ten manžel doma nic neudělá, tak sami ze sebe děláte odpadkovej koš, začnete na tom být stejně jako kamarád nebo kamarádka. Absolutně nulovej výsledek. Odcházíte vyčerpaní, nesete si to domů.

A teď bych si dovolila nabídnout vám způsob jak se zbavit alespoň trochu toho stěžování, jak posílit tu druhou stranu, jak to srovnat :)
My tomu říkáme OCEŇOVÁNÍ a hned následné vyráchání se v tom. Je to jednoduché.
Tak tedy, když například dostanete krásný dopis jako já, nebo když vás sluníčko zahřeje a pohladí po tváři, když vykvetou první jarní kytky, když z ničeho nic začnete volně dýchat a hrát třeba hokej, když venku na plot sedne pták a nádherně zazpívá, když se na vás někdo usměje, když vám někdo řekne „sluší ti to”, když něco dobrého uvaříte a všem chutná, a nebo když po 20 letech stoupnete na lyže, rozjedete se a všechno kolem letí a vy se s větrem ve vlasech zajíkáte blahem, tak v té chvíli, když se vám tady (ukážu na srdce) rozlije ten nádhernej pocit, podržte ho! Nechejte ho v sobě rozeznít, co nejdéle to dokážete, zastavte se, nic nedělejte, jen buďte, buďte tou chvílí, VYRÁCHEJTE SE V TOM!

Čím déle se v tom rácháte, tím více dostanete zpět, zákon přitažlivosti se o to postará. Začnou se nabalovat další a další hezké pocity, víc slunečních paprsků, víc poděkování, víc lidí co se na vás budou usmívat, víc dobrých lidí potkáte na své cestě. Když se to naučíte praktikovat, používat (a sami vidíte, že na tom není nic složitého), vaše buňky spustí v těle samoopravný, uzdravující proces. Vy sami těmi hezkými pocity dáte buňkám signál, že jste připraveni to zdraví přijmout. Je to jako kouzlo, které vás dostane zpět do rovnováhy. I kdyby jste našli jediný moment ve vašem nespokojeném dni, kdy vás něco bolí nebo trápí, stojí to za to, protože důležité je jak ten hezký pocit prožijete, jak dlouho ho v sobě udržíte, jak se v něm vyrácháte :) Tajemství  spočívá v INTENZITĚ daného prožitku. Navíc tyto emoce nemusíte sdílet sami, řekněte dobrému příteli jak je vám hezky, rozvíjejte tu radost, podělte se o ni, pochlubte se se svými plány, sdílejte své okamžiky, umocňujte je, podporujte to dobré, funguje to jako modlitba, účinek se zmnohonásobí.

A nečekejte na podněty zvenčí, hledejte sami v sobě, vzpomínejte na to hezké co jste zažili, oceňujte to co jste dokázali. I kdyby to měl být jeden jediný příběh, přehrávejte si ho v hlavě pořád dokola, usmívejte se, plačte, ráchejte se v něm. Mozek nevidí co se děje venku, v hlavě není okýnko, mozek reaguje na vaše pocity a vydává buňkám signál, spouští chemické procesy v těle, vypustí endorfín a serotonin, a už to jede, už to fičí.
Jste to vy, kteří to ovládáte a řídíte. Všechny ty vaše krásný emoce jsou z vaší dílny, vše se děje uvnitř vás, nic se neděje venku, všechna ta láska, štěstí, radost, blaženost, všechno vychází z vašeho srdce.

Pokud vás toto téma zaujalo, nebo ho už praktikujte, napište nám, podělte se s ostatními o váš způsob jak oceňujete a jak si to užíváte, jak se rácháte. A pokud nás sledujete někde jinde než na našich stránkách, skočte na ně, www.uzdravtesejidlem.cz

Mlsejte a buďte zdrávi :)

Všechna práva vyhrazena. Žádná fotografie, text, ani část textu tohoto příspěvku nesmí být kopírována nebo komerčně využívána bez písemného souhlasu administrátorů Marky SCD recepty