Jaký máte názor na…

Radek: Ahoj tady Radek.

Marky: Ahoj, tady Marky, Zdravíme Vás.

Radek: Zdravíme Vás přátelé, máme dneska takové povídání o různých přípravcích, prostředcích, přístrojích, které se čas od času objeví. A vy se nás ptáte, jestli je to dobrá věc a jaký na to máme názor. Řeč je samozřejmě o prostředcích, které by měly napomáhat uzdravování. No a my se tím samozřejmě zabýváme. Nenecháváme to jenom plavat. Ale už jsem někde zmínil, že náš názor je trošičku, řekněme jiný, než si mnohdy představujete. Protože nám se líbí to, co říká Markus Rothkranz, který říká, že není důležité s čím začít, co si vzít a co začít používat, ale mnohem důležitější je si uvědomit, s čím naopak přestat. Protože ta situace je taková, že naše nemoci si vytváříme sami naším životním stylem. A vlastně ta nemoc je volání o pomoc našeho těla a volání po tom, že by naše tělo chtělo nějakou změnu.

Marky: No, já teďka do toho trošku vstoupím, protože tys mi to tak pěkně nabrnknul. Zrovna dnešní den. Myslím, že je desátý den Louise Hay. A zrovna o tomhle se tam hovoří. O tom, jak ty nemoci vznikají a co nám přicházejí říct. A zrovna já jsem teda nedoposlechla úplně celý video, ale zrovna jsem skončila, kde říká Louise nebo představitelka jednoho z videí. Jméno si teď nepamatuju, tak říká, že když nás začne něco bolet, tak to tělo volá po té nápravě a říká Hele, hola, tady toto neděláš dobře. Tady nějak nepřemýšlíš dobře, tady máš, tady, tady něco změň, udělej. Tak my samozřejmě jdeme a vezmeme si tu berličku, třeba nějakou tu pilulku v tomto případě. A ona tam právě říká takový hezký, že to je jako když si s náma kamarád povídá a chce nám říct něco strašně důležitýho a mimo. My ho utne, mrkneme. Nebo prostě buď ticho. Ty teď na mě nemluv, jo? Že? Že to je rozprava našeho těla a naší duše. Já jsem se možná trošku vzdálila, ale to k tomu prostě patří. My se dneska tady o tom nebudeme bavit. O těch berličkách, o tom, jak si pomáhat a jak si co už je pomoc zbytečná. Protože tím hledáním těch berliček to tam taky říká ta paní, že hledáme berličky nebo používáme berličky, ale úkolem naším je přijít na to, proč se to děje. No ten důvod a ne zastavit to, ale pochopit to, proč to k nám přichází a co děláme špatně.

Radek: Já bych ještě řek, proč vlastně hledáme ty berličky. Protože jsme byli tak naučeni. No, vlastně od začátku jsme vždycky tak učení, že prostě když nám něco je, tak si vezmeme prášek, Jo? A ještě navíc vlastně jsme naučeni vnímat své tělo ne jako celek, komplet celé tělo, které neustále nějakým způsobem všechno uvnitř spolupracuje a dokonce i ta duše. Samozřejmě my jsme naučeni, že prostě koleno, játra, ledviny, ruka, noha, všechno je zvlášť, na všechno máme specialistu a toho specialistu většinou zajímá skutečně jenom ten jeden orgán a vůbec ho nezajímá, jestli náhodou nepracuje v součinnosti s něčím dalším. A je ta medicína skutečně tak roz oborovaná, když to mám říct tak divně, že jsme si zvykli právě řešit i my ty naše problémy. Takže když nás něco bolí, tak vůbec nejdeme do těch souvislostí, což je právě ta chyba.

Marky: Proč nás bolí hlava, co nás upozorňuje tělo, na co nás upozorňuje tělo.

Radek: Velice se například dámy diví, které trpí migrénami, když jim řeknu, že si mají udělat klystýr a je po migréně. To jim prostě vůbec nejde na rozum. Nechtělas?

Marky: No já tam mám takovejch myšlenek a teď přemýšlíme, jak je skloubit dohromady a ale v souvislosti s tím, protože my jsme se s Radkem bavili, co co budeme v neděli povídat a napadlo nás to, protože mě píšou lidi a posílají odkazy. Marky, co ty na to? A co co? Co k tomu, co k tomu, co by za to řekla nebo.

Radek: Co nám přišlo poslední teďka.

Marky: No a teď nám přišel takový příspěvek z nějaký z nějaké demonstrace, kde pán ale mluví o frekvenční terapii. Určitě jste o tom už slyšeli. Je to jak? Nazvali bychom to taky berličkou. Ale samozřejmě my neříkáme, že to nefunguje, protože.

Radek: To je důležité. My bychom chtěli říct. Já to jen řeknu, že ať už se to týká frekvenční terapie a nějaké jiné diety, prostě nebo čehokoliv, co je nějaké nějaký výživový doplněk nebo já nevím. My netvrdíme, že to nefunguje, protože všechno nějakým způsobem funguje a dokonce jsme slyšeli o dietě, která je poměrně velice extrémní. Tam se pijí hektolitry mléka a konzumuje se tam hromada cukru. Ale i tahle dieta má schopnost něco v tom těle spustit, nějaký proces, nějaký mechanismus, který nakonec vede ke zlepšení. Jenomže to, co chceme říct a co je důležité, je to, že. Žádná berlička, žádná dieta, žádný přístroj vás neuzdraví tak, že by prostě bylo nějaké kouzlo a vy jste mohli dál žít v tom systému nebo v tom životním stylu, v jakém jste. Prostě dál provádět ty nesmysly, které vás dovedly do toho stavu. A prostě vyléčilo by vás to. Byli byste najednou zdraví, protože i ten pán vlastně říkala, že i ten pán, který mluvil o té frekvenční terapii, tak mimo jiné zmínil.

Marky: No právě, to je to, proč já vždycky říkám, že to je taková cesta jako oklikou. Samozřejmě, já nejsem svatá a občas se mi stane, že si prostě berličku na hlavu použiju, protože to bych teďka lhala.

Radek: Berličku na hlavu? To spíš na nohu ne?

Marky: Berličku, jako ten problém pilulky, že jsem to řekla.

Radek: Jo, líbí se mě to.

Marky: Takže nejsem. Nejsem v tomhle v tomhle úplně svatá, protože taky mám nějaký nějaký bolení, ale jde o to, že ten prášek to vypne. Ta krabička, která v sobě má nějakou nějaké frekvence, tak to taky na chviličku jako zastaví.

Radek: Tak nemusí to jen zastavit, může to posunout správným směrem.

Marky: Ale nevyřeší to. Nevyřeší ten důvod, proč se to děje. Proč ten spouštěč, kterej to vyvolává a u každýho to samozřejmě je jinak. Ale to je právě to, že když mě začne bolet hlava nebo nebo se něco začne dít, tak místo toho, abych řekla, co jsem to včera dělala nebo s kým jsem se to potkala, v jaké práci.

Radek: Kdo mě rozhodil.

Marky: Mě rozhodil, abych přemýšlela o tom, že toto já vlastně můžu okamžitě vyřešit. Přestanou se kámošit s tou sousedkou, která mě neustále prostě zaplavuje nějakýma nesmyslama a a háže na mě svůj odpad, že? A tím pádem se to vyřeší jako jak lusknutím prstu.

Radek: No k tomu bych ještě chtěl říct, že i vy, kteří nás sledujete a viděli jste třeba nějaký z posledních mega kurzů, tak víte, že ani my netvrdíme, že SCDčko je samo spásné, že vás vždycky tam čekají kapitoly nebo webináře, kde se opravdu podrobně zabýváme tím, jaké další kroky je potřeba provést nebo přijmout do života, jaké další věci je potřeba udělat prostě aby to zdraví skutečně vydrželo nebo aby se ta cesta vlastně ubírala co nejlepším a co nejrychlejším směrem.

Marky: A že to jídlo je začátek. Je to začátek, počátek všeho. Protože pak se začneme bavit o tom, o té hlavě, kdy Radek říká o tom sejmutí toho hadru z hlavy.

Radek: Já dokonce říkám, že SCDčko je vlastně takovej chyták. Trošku, protože když vám někdo řekne všechno, je to v hlavě, udělej to hlavou, že jo. Tak jako to je sice bezvadná rada, ale jak, že jo? K tomu musí člověk nějak postupně dojít. A my jsme si zjistili, že to SCDčko má právě tu moc. Ukázat vám, že když člověk něco změní ve svůj prospěch, tu výživu, tak se skutečně začnou odehrávat změny zásadní k lepšímu, samozřejmě. No a to každému každému pomůže a nakopne ho to. No a pak už. A jako řek bych, že téměř samy o sobě přichází ty další změny, ale bez nich to prostě nejde. A stejně je to i s těma přístrojema a nebo s tou frekvenční terapií nebo s nějakou nějakým jiným způsobem, který něco zlepší, někam vás posune, ale prostě sám o sobě vás neuzdraví.

Marky: Tam to tam šlo třeba konkrétně o tom o parazitech v těle. A i ten pán, co se mi, což se mi moc líbilo, tak zdůraznil, že tam nejde o to, abychom vyzabíjeli všechny bakterie parazity v těle, protože to nejde. To bychom zabili sami sebe. My musíme ty parazity, ty bakterie dostat do rovnováhy tak jako svoje tělo. Tak ty broučky, co ta, co nám tam slouží? Bez nich bychom se neposunovali. Bez nich bychom nemohli žít a dostat do rovnováhy i svou vlastní hlavu. To jak myslíme. A on tam právě hezky ten pán říká, že kromě toho všeho je nutný, že si jo, že si zapnete nějakou frekvenci. Tak kromě toho je nutný dobře jíst, kvalitně. Hýbat se, meditovat, pít čistou vodu, dýchat čerstvej vzduch a tak dále a tak dále, vybírat si kvalitní suroviny a to tam najednou jo, teď každej slyší něco jinýho a někdo tam slyší jenom krabička. Ale já jsem tam slyšela to nejdůležitější, co on řekl, protože on se jich ptal těch lidí co je nejdůležitějšího, abyste se uzdravili a lidi no jako zdraví a to a všechno jako dobrý a on říká ne nejdůležitější je láska. Prostě to tam zaznělo úplně nádherně prostě mě to to mě to skočilo přes tu krabičku, protože tam to všechno začíná. A kdyby bylo té lásky hodně, kdybychom si uměli udržet v každé, v každém okamžiku, v každé chvilce, tak ta láska bude námi vibrovat, že? A už nebudeme potřebovat ani jako krabičku nebo berličku v podobě nějaké pilulky atd. Atd. Ale samozřejmě, protože se tady nějakým způsobem vyvíjíme a něco se novýho učíme, tak každej si tu berličku nějakou použije, ale každý si můžeme dojít k tomu poznání, že je potřeba několik těch věcí a že to je několik věcí dohromady, který ovlivňují to, jak se cítíme, jak myslíme, co děláme a že když tohle si uvědomíme, že začíná to tou láskou k sobě, o tom říká i nebo mluví nebo o tom je celý kurz Louise Hay, tak když tohle dáme všechno dohromady, tak že to prostě bude fungovat. Jo, ale zase je to o tom, jak jsme se bavili. Někdo prostě bude potřebovat tu krabičku. Protože není schopen jít ještě nakoupit potraviny, vyhodit ty ten ten hnus co tam má v té ledničce. No já to tak musím říct, protože když se podívám do těch ledniček, tak tam je prostě odpad a tím odpadem se lidé živí, bohužel. Takže někteří ještě pořád budou potřebovat krabičky a některým už bude stačit jenom prostě zamyslet se nad tím, kdo mě vlastně třeba naštval nebo kdo mně ublížil nebo kým jsem si já nechala ublížit, kým jsem se já nechala naštvat. Takže pročistím hlavu. Najednou se mi uleví, že.

Radek: Chtělas něco přečíst?

Marky: Chtěla jsem něco přečíst, protože možná to je taková legrace, že kdybych to přečetla na začátku, tak by jsme se už nemuseli o něčem bavit. A taky jsme si chtěli s Radkem pokecat. Prostě s váma se všema a možná nám dáte za pravdu. Nebo taky ne. Tak se uvidí. Dole máme pod videem hezký komentáře, tak nám můžete napsat, co si o tom myslíte, co tady povídáme. A já jsem vybrala knížku, protože mám teď nakoupených několik od Lise Bourbeau a jedna z nich je taková spíš otázky a odpovědi Lisy. A jedna z nich je právě krásná, kterou jsem si zrovna dneska. Ty náhody tam prostě nějak fungujou a otevřela na straně 40. Jmenuje se tak kniha Zodpovědnost, závazky a vina. Je tam dokonce otázka, co je to vina? A co je to pocit viny? To je úžasný, co se taky dozvíte, jak je v tom rozdíl.

Radek: Ale než začneš číst odkazy na nebo názvy a autorku těch knížek takového tria základního, o kterém si myslíme, že by tam člověk mohl začít, tak vám dáme je pod video, abyste to nemuseli lovit z našeho projevu.

Marky: Tak otázka zní když onemocním, mohu tvrdit, že zodpovídám za svou chorobu nebo že jsem jí zavinil? Nemoc je přímým důsledkem toho, co se odehrává ve vašem nitru. Má vám pomoci k tomu, aby se zvýšila úroveň vašeho vědomí. Svou chorobu jste nezavinil, jelikož jste si vědomě nechtěl uškodit. Zodpovídáte však plně za to, jak na svou nemoc zareagujete. Naše zodpovědnost spočívá v tom, že využijeme vše, co nás obklopuje a co se nám děje k tomu, abychom zdokonalili své vědomí. To nám pomůže k tomu, abychom se sami zlepšili. To znamená, abychom se přiblížili ke svému vnitřnímu Bohu. Že jsem měla pravdu?

Radek: Já jsem to nevěděl. Marky mně to nechtěla přečíst dopředu. Mi říkala, ať si to taky poslechnu až s váma, je to přesně ono. Já si myslím, že už to nemusíme dál natahovat. Takhle to prostě funguje. Takže ať vám nabídne kdokoliv cokoliv. Pokud to ucítíte, jako že je to pro vás dobře, běžte do toho. Ale nezapomeňte, že je to jenom začátek cesty.

Marky: Někdy si člověk potřebuje opravdu ulevit, pomoci, nějak pomoci, prostě a ulevit si, aby pak třeba to mohl líp zpracovat. To vůbec není problém. Doktor třeba Hnízdil to taky dělá, že nabídne pacientovi nějakou tu medicínu, nějaký ten medikament, ale pak pracují dál s hlavou Jo, to je, to je to, že. Že to je. Jak bych to řekla. To je ten princip nebo to, ta cesta. 

Radek: Já bych to zase uzavřel Markusem. Protože to je vlastně shrnutí dokonalý úplně. Je potřeba si uvědomit, ne s čím začít a co si vzít, ale s čím přestat. Když budete číst právě Lise Bourbeau ona se zabývá vnitřními zraněními převážně, tak tam můžete začít. Můžete začít tu cestu hledání toho, kde to člověk pokazil nebo kde třeba naskočil na špatnou kolej nevědomě, jak to říkala Marky, jak to četla. Tak tam můžete začít začít hledat. A já si myslím, že je to vynikající pomůcka pro hledání, protože často sami u sebe nejsme schopni rozeznat nějaký zničující program, protože ho máme tak zažitý, že prostě ho považujeme za sebe. Za svou přirozenost a nedokážeme ho odhalit. Často nám může pomoci partner, protože partner většinou vidí, co děláme špatně, pokud nás zná. Ale jak říkám, ta knížka nám dvěma třeba hodně otevřela oči.

Marky: A doporučujeme dál. Uzdrav svá vnitřní zranění se jmenuje.

Radek: Bude to pod videem, nebojte se. Takže to je naše doporučení, kde začít tou cestou, která následuje po SCDčku, po nějakém výživovým doplňku, po nějaké té frekvenční terapii, po čemkoliv, co vás nastartuje, co vás rozjede. Přátelé, já myslím, že to stačí pro dnešek. Popřejeme vám. Mlsejte

Marky: a buďte zdrávi. A doufám, že jsme těm, co nám psali, co si o tom myslíme, takže jsou spokojeni s odpovědí.

Radek: Jo, byla vyčerpávájící. Mějte se krásně.

Marky: Ahoj.