Jak to udělat, když už jsme si problém někoho pustili do svého nitra? Jak to napravit a naladit se zase na zdraví?
Marky vám řekne svou vlastní zkušenost v reakci na komentář paní Angeliky pod nedávným příspěvkem ” Jak na umožňování”.
Ahoj, tady je Marky.
Dnešní příspěvek jsem si pro vás připravila na základě komentářů pod videem Jak na umožňování, ve kterém vám Radek radil jak na to. Pod ním se seběhla debata a poslední komentář ve mě vyvolal chuť vám povyprávět mou vlastní zkušenost.
Komentář zněl takto: „Súhlasím s Vami, so všetkým čo ste povedali, je to rozhodne cesta úžasná ako s nadhľadom sa v svojej mysli postaviť k malým, či väčším problémom, ktoré prináša sám život pri spolužití s inými ľuďmi. Vaše slová znejú povzbudivo a usmerňujúco, ale súhlasím aj s komentárom Zuzky z 16.7.2017, ktorá zrejme má podobne ako ja svoje neblahé skúsenosti s človekom, ktorý neustále ubližuje a vôbec si nie je vedomý toho, že ako veľmi. Neustále odpúšťanie ani láska nepomohli k tomu, aby sa ten človek posunul k lepšiemu a aby sa zmiernil. Takže potvrdzujem, to čo hovoríte nikoho nemôžeme zmeniť ako to on sám nechce. Najlepšie čo sa dá s tým spraviť, je to, že si treba nájsť spôsob ako viac s takou osobou nebyť v styku. Teda dištanc je najlepším riešením a to tiež tvrdím z vlastnej skúsenosti”.
Řeším něco podobného ve své rodině. Došlo to tak daleko a nezbylo mi nic jiného než se od člověka, kterému jsem nikdy nic neudělala a kterého jsem měla opravdu velmi ráda úplně odstřihnout. Neměla jsem sílu snášet opakované útoky, e-maily, sms zprávy, telefonáty, vše jsem si musela postupně zablokovat a zastavit to.
Zjistila jsem, že to nebyla jen nějaká nedorozumění, ale že to bylo něco víc, o čem jsem neměla tušení. Mohla jsem se pouze domnívat co by to tak mohlo být. Strašně ráda bych chtěla, aby to bylo jako dřív, ale nemůžu druhého nutit, aby se začal chovat jinak. Nemůžu nikoho nutit, aby mi upřímně řekl co se děje, co mu vadí, co ho trápí, abychom to mohli společně vyřešit. Nejde nikoho nutit k jeho vlastní změně, navíc když není vůle. Díky Radkovi jsme si uvědomila spoustu věcí, které mě pomohli se na situaci podívat z jiného úhlu pohledu. V první řadě je třeba odpustit, i když to bolí, je třeba pochopit, že neodpouštíme kvůli dané osobě. Je třeba pochopit, že odpouštíme výhradně kvůli nám samotným.
A jak to udělat, když nám někdo ubližuje? Jinak. Otázku položím znovu. Jak to udělat, když si necháme ubližovat? On je v tom totiž velký rozdíl. Když si nevezmete osobně to co vám někdo říká nebo to na vás křičí, tak vám to ublížit nemůže. Naopak, když si to necháte líbit vpustíte to dovnitř, už je to váš problém a jste zranění. Sami jste dopustili, že vám někdo ublížil. Nechali jste si ublížit (tak jako já).
Takže jak to napravit, když už jsme dovolili, aby se nás něco dotklo?
Je dobré pochopit, že jde o problém toho druhého. Důvod proč se ten člověk takto chová je v něm samotném a my, naše chování, náš způsob života mu jeho problém pouze zrcadlíme, a možná i zesilujeme (ale za to my nemůžeme). A dotyčný má pocit, že máme vinu na jeho neštěstí. Toto pochopení mi pomůže být soucitnou, změní mé emoční nastavení směrem k lepším pocitům, k pocitům, které jsou nutné k zachování rovnováhy a hlavně zdraví. Tento moment je vysloveně nutný pro odpuštění. Jak už jsem říkala, dělám to pro sebe, protože mým cílem je být zdravá. Tělo neumí být zdravé, když duše strádá. Pokud budu v nastavení nenávisti, neodpuštění, ve zlosti, v zoufalství, pokud budu chtít někoho potrestat, prostě pokud si takové pocity budu uchovávat, mé tělo to nevydrží a časem odpoví ne-mocí. Protože v těchto negativních pocitech nemůže prospívat, a to nechceme, je to tak?
Navíc ta dotyčná osoba vůbec nemá ponětí jak mi je, co prožívám, jak mě to bolí, jak dlouho už se tím trápím, nemá to na ni absolutně žádný vliv, nebolí ji to stejně jako mě, to nejde. Dotyčná osoba necítí naše pocity, nic to s dotyčnou osobou neudělá, nezmění se, nezamyslí se nad sebou.
Výsledek? Mě samotné tyto pocity dělají zle, a ten druhý setrvává ve své zášti, nikomu to neprospívá. Radek mě pomáhá vidět člověka od kterého jsme si nechala dlouho ubližovat v jiném světle. Mým záměrem už není trestat, pomstít se mu, chci pochopit, že se mě to skutečně netýká. Učím se přijmout toho člověka takového jaký je právě teď a v tuto chvíli. Učím se mít ho ráda bez podmínek. Mým cílem je propustit ho ze svého mysli a udělat si pořádek ve své duši, je jedno jestli se daná osoba změní, já to neovlivním. Je jedno jestli budeme zase kamarádi. Možná ano, a nebo už nikdy v tomto životě. Mým záměrem je být zdravá, být v rovnováze, v pohodě a šťastná.
A bonus nakonec. Stačí si uvědomit, že se nikdo nikdy do rakoviny nedostal smíchy, každý se k ní protrápil. Proto odpusťte, všechno a každému, nenechávejte v sobě hořkost, zklamání, propusťte svá trápení, nestojí to za to. Zasmějte se nad tím a jděte dál. Nenechte minulost, aby vám zasahovala do vaší přítomnosti.
Vaše Marky.
Mlsejte a buďte zdrávi
KLIKNĚTE ZDE A PODPOŘTE NÁS
JEDNORÁZOVĚ
MĚSÍČNĚ
300 200 100 500 1000 300 200 100 500 1000 MLSEJTE S NÁMI A BUĎTE ZDRÁVI 🙂
Všechna práva vyhrazena. Žádná fotografie, text, ani část textu tohoto příspěvku nesmí být kopírována nebo komerčně využívána bez písemného souhlasu administrátorů Marky SCD recepty
Komentář od Danky, s jejím dovolením ho se dávám…
Ahooooj oba?,
teď jsem si poslechla mojí novou kamarádku, spřízněnou Marky a ve všem souhlasím. To, že nám někdo ubližuje je čistě náš problém. My jsme to dopustili, my jsme ho nechali do nás proniknout.
Povím vám zkráceně můj příběh:
Byla jsem vdaná 20 let. Vdávala jsem se jako dvacetiletá a těhotná. Můj manžel je velice svá povaha. Ačkoliv lev jako já – jsme naprosto odlišní. Já klidná, pozorná, vnímavá, on hektik, nepozorný, strohý. Vůbec nevím, proč jsem v takovém vztahu setrvávala. Zřejmě mě to jako velmi mladou ani nenapadlo, že bych odešla. Byla jsem taková puťka domácí, která udělala vše jak on chtěl, souhlasila s tím co říkal, pokud ne, vysvětlil mi, že to co on vymyslel je pro všechny to nejlepší. Po čase mi došlo, že hlavně pro něj. Jezdilo se k mým rodičům jen tehdy, pokud se jemu hodilo – měl tam kamarády, co mu opravovali auta.
Tak puťka poslouchala a trápila se vnitřně a udělala si vnitřní bolest. Bolest duše. Najednou jsem nemohla jíst, pak ani pít a měla obrovský bolesti v oblasti žaludku. Trvalo to léta. Šla jsem na gastro a doktorka se ani sondou nemohla ve mě vyznat, vše bylo něčím prorostlé. Jako prales. Poslala mě do Ikemu a tam mi zjistili polypy na pyloru. Vypálili je a já se, jako správná puťka vrátila ke svému dosavadnímu životu.
Jenže po pár letech, jakoby mě dotlačíl svým chováním k pomyslné zdi a já neměla kam už uhýbat a bouchla jsem do stolu a řekla dost. Dost dost dost já už si nemechám ubliźovat, mám se ráda a zasloužím si klid.
Manžel na to přistoupil a rozešli jsme se v ddobrém a mně narostla křídla. Od druhého dne mám křídla a mám je pořád a už nikdy nikomu nedovolím, aby mi je přistřihoval. Potřebuji lítat a lítám a lítám a znovu dýchám a je mi nepopsatelně dobře. Žaludeček si hýčkám, nepřeplňuji a prostě se miluju. Já se miluju a můj ex to nechápe, jak to, že se mám bez něj tak dobře. On to ani meumí pochopit.
Je mi prostě skvěle být si svou paní???
Radku a Marky, jsem moc ráda, že vás znám, cítím nějak, že jste mé spřízněné duše.
Daniela
ahoj Marky
Prožila jsem něco podobného. Nechala jsem si ubližovat od svého bývalého manžela. Ale protože jsem dlouho nevěděla že je to špatně tak on přitvrzoval až jsem si skoro přestala vážit sama sebe. Má to dopad ještě dodnes. prodělala jsem transplataci ledviny, když jsem žila ještě s ním. Po sedmi letech od rozvodu přišla rakovina limfatických uzlin, slabý diabetes a astma. s SCD teprve začínám, ale věřím, že to zvládnu. To ve skratce k mému příběhu. To co říkáte o odpuštění je velmi důležité. Je to však proces na několik let. umět odpustit sám sobě také odpustit tomu kdo Vám ublížil a poprosit o odpuštění Boha. Co je však důležité když tohle vše zvládnete pak když na vás občas příjde tahle křivda tak se v tom znovu nepatlat a říct si dost to už je za mnou a už jsem odpustila. Dál se tím znovu nezabývat. Mám to prožité a je to velmi učinné. Jsem ráda že je to za mnou a dokážu už dnes s bývalým manželem mluvit aniž bych se k tomu vracela a i on se s tím už vyrovnal. Pravdou je, že mi zachránil život. Daroval mi svou ledvinu. Zachránil mi fyzický život a za to mu vždy vděčná. Ale pošlapával můj duchovní a duševní život. Což si neuvědomoval. dostal mě vždy tam kam on chtěl.
Ahoj, Ivi, děkujeme za sdílení. Jsem moc ráda, že jste se s tím nakonec takhle vypořádala. Vždycky si říkám, “škoda, že jsem některé věci nevěděla dřív, nedostala bych se tak hluboko”. Ale člověk se bohužel někdy potřebuje dostat tam dolů, hluboko ke dnu, aby pochopil. Každý to dno máme jiné, jinak ho prožíváme, ale je to pořád to stejné dokola, je to proces, kterým si procházíme, abychom pochopili. Já doma vždycky říkám, hlavně při rozhovoru s mojí maminkou, “pojďme to zastavit než bude hůř, nenechme to zajít tak daleko, nemusí to tam dojít”. A to je vlastně důvod, proč odepisuji. Ten proces odpuštění nemusí trvat několik let, vím, že to nebude za jeden den, ale proces ovládáme my sami, máme ho ve svých rukou, takže čím dřív pochopíme to o čem jsem mluvila ve videu, tím dříve se ode dna dostaneme na vzduch, nad hladinu.
Milá Marky,
moje nejlepší zkušenost je, že jsem začala pracovat se svými stíny. Vnější svět, pokud se nám
děje něco nepříjemného, nám přece zrcadlí to, co je v nás potlačené.
Nerozumíme tomu, když my jsme přece tak hodní.
Na první pohled ten zlý, co mi ubližuje, mi ale ukazuje něco, co je ve
mně potlačené (podle zákona zrcadlení) a nemám to vyřešené. Je to v podvědomí.
Třeba jsem já byla jako malá taky na někoho zlá, dávno jsem to zapomněla,
je to uložené v podvědomí, mám tedy ve vibraci tuto informaci, a na základě božích
zákonů, přitažlivosti, přitáhuji současné negativní situace.
Pokud si vzpomenu na situaci z dětství např., kdy k tomu došlo, přijmu svojí
negativní stránku, protože v naší osobnosti jsou obsaženy složky obě, dobro i zlo,
přijmu tedy, že i ta zlá jsem já, přijetím se problém rozpustí a úžasně se mi uleví.
(samozřejmě ten, co se zle chová, má zase svůj problém)
Vnější svět z nás vytahuje naše nevyřešená traumata, jak z dětství, tak převzatých od našich předků,
o kterých nemáme ani tušení. Máme ve své psýché otisky a zejména negativní nám často velmi
ničí náš život. Mně pomohly speciální konstelační terapie.
Pokud si to odblokuju přestanou se mi podobné věci dít, uleví se mi, úžasně a vlastně
už není důvod, aby mi vnější svět tyto situace připravoval. Přestanu cítit tu újmu, lítost, zlost apod.
a odpuštění je toho součástí. A zázraky se dějí. Přijímáním se problém rozpustí, protože
zmizí dualita, že něco je tak, a já to chci jinak. Ale taky mi to trvalo pár let, než jsem k tomu došla.
Mám radost, že ten Vesmír tak funguje a ukazuje nám, co si máme řešit, abychom
se dostali do harmonie. Tedy pokud hledáme, nasloucháme a chceme žít lepší život.
A děkuji vám za vaše krásné stránky i pěkná videa. Mám radost.
Krásný večer Ali
Ali, naprosto s vámi souhlasím, vím velmi dobře o čem píšete, začala jsem se tím zabývat díky Pjér la Šézovi, který mi hodně pomohl pochopit to o čem píšete. Je to trošku jiný level, ale nemyslím, že by se nedal nepochopit, vše je to psychologie, pozemská a přitom nadzemská. Jsem moc ráda za vaše slova, která sem vpustí trošku větru, ať si každý sám vybere to co je mu nejbližší k porozumění.
Milá Marky
Ďakujem veľmi pekne za pekné odpovedajúce video k môjmu príspevku. Teším sa, že môžem byť účasťou skutočnej živej diskusie, kde príspevok od každého človeka je aj pre mňa zaujímavý, a kde sa príspevky naozaj čítajú a kde prichádzajú aj odpovedné reakcie. Toto tu je proste skvelá živá stránka ako sám život. Vďaka za všetko a želám Vám nech sa Vám stále darí oslovovať čoraz viac ľudí a tak rozdávať usmernenia ku správnemu spôsobu myslenia a žitia.
Dobrý den, myslím, že spousta lidí má tyhle problémy. Já jsem si tím prošla asi před dvěma lety. Problémy v práci. Už jsem myslela, že dám i výpověď. Ale mám kamarádku, která se zabývá věcmi mezi nebem a zemí. Doporučila mi, abych těm, kteří mi ubližují, odpustila. Zprvu jsem nechápala proč já mám odpouštět, ale poslechla jsem ji. A dnes?… Mám klid, je mi fajn a lidi se kterými nechci komunikovat těm se vyhýbám. Občas si říkám, že lidé co mi způsobovali trápení, měli opravdu problémy sami se sebou. Dnes se kvůli nim netrápím, své problémy si musí vyřešit sami, a né že se na mě budou uklidňovat.
Takže bych si přála, aby každému takové odpuštění pomohlo a byl šťastný a zdravý po zbytek života.
Přeji všem krásný den :))
Pořád je to o tom mít se opravdu hodně rád, být si jist sám sebou, protože pak si člověk nepřipustí nic zvenčí, ví, že doma je uvnitř nás samých,
a DOMA je všechno v pořádku. Díky a i vám krásný den Alčo 🙂
Milá Marky, hrozně moc, ale opravdu hrozně moc vám děkuji, za tyhle slova. Něco takového jsem si vždy tak jako říkala (pro sebe), mam problémy s mým straším synem a jeho rodinou a moc se tím trápím. Ale teď, když jste to tak krásně řekla, jsem hned klidnější a určitě si to budu často přehrávat. další sílu získávám u svého druhého syna, který sice žije v cizině, ale je mou velkou oporou, obzvlášť teď kdy jsem zůstala sama. Děkuji ještě jednou a přeji vám, i p. Radkovi moc a moc štěstí a zdraví.
Zdeni, mě ještě pomohlo uvědomit si, že člověk, který dokáže ubližovat kolem sebe, tak je většinou dost nešťastný, má sám se sebou a se svým životem problém, proto ho přenáší na druhé, neumí si pomoct, je to takové jeho “volání o pomoc”. Štastný, vyrovnaný člověk nejde vůbec tímto směrem obviňování druhých, když má nějakou potíž, i šťastní lidé občas něco řeší ;), chová se a řeší věci naprosto odlišně.
Lidé co křičí, jsou vulgární se vždy bojí, i když to tak nevypadá. Jsou vystrašeni a také svým způsobem volají o pomoc, to píšu pro případ, když se setkáme třeba někde na ulici s někým takovým, a nemusí to být nikdo z rodiny. Tyto ataky také s námi nemají nic společného 🙂 Je to jejich strach, jejich věc, neřešíme to, nezabýváme se tím. Děkuji za váš čas, těšte se se svým druhým synem, mějte radost že ho máte, oceňujte každou chvilku, když s ním a jeho rodinou můžete strávit společné chvíle byť jen třeba po telefonu. Krásné dny, Marky
Naprostá pravda Marky,jen si to uvědomit a přejít do tohoto režimu.Občas se opravdu trápím pro jinou osobu .Zkusím tedy více si hledět sebe.Mít se více rád a trápení,mám jich málo vlastně ale více je proživám.Člověk se stále učí a lze se aspoň částečně srovat k lepšímu životnímu myšlení.Děkuji,Petr.
Petře, chce to čas, žádnej tlak, nejde to hned. Je dobré si vytvořit ten záměr, mít důvod to pro sebe udělat, pak se to začne samo a hezky postupně řešit a čistit. Nezkoušej, udělej to, rozhodni se pro to. Mark Twain kdysi řekl:” Odpuštění je vůně, kterou zanechá fialka na patě, která ji zašlápla.
I já děkuji za tvůj komentář 🙂
Ahoj. Máš pravdu Marky nikoho nezměníme, můžeme se změnit jen sami. Je velmi těžké nenechat si ublížit od někoho blízkého, jako třeba v mém případě, když jde o maminku. Řešila jsem to různými způsoby asi 20 let. Vždy jsem odpouštěla jen na vědomé úrovni, ale vždy mě bolelo co říkala. Nyní mám maminku ráda přeji jen to dobré, odpustila jsem ji srdcem a nechala ji jít jejím životem plným křivd a ublížení. Zkoušela jsem všechno možně, až mi pomohla jedna úžasná žena, která dělá kineziologii a krom jiného mi řekla, že nejsme v životě nikomu nic vděčni a nikdo naopak ani nám. Není tedy mou povinností se stýkat s někým, kdo mi slovem ubližuje,útočí na mě že jsem já ta špatná, není to opravdu o mě ale o něm samotném, i když jde o maminku která mně porodila a dala mi život, to bylo její přání a rozhodnutí.
Mám štěstí, že jsem veselý optimista, proto jsem zdravá a nyní díky SCD bez léků na štítnou žlázu. A mám také bezvadného manžela a dospělé děti, kteří mě učí nahlížet na život jinýma očima. Proto učme se i od dětí………ale to je jiná kapitola 🙂
Mějte se všichni parádostně a buďte zdrávi
Radulko, děkuju, že jsi přispěla svým příběhem, pamatuju si, že jsme se spolu o tom bavily. Myslím, že to pomůže více lidem podívat se na své bolístky v jiném světle. Posílám pusu a objímá rodinku, všechny je ode mne pozdravuj, i tu vaši zvěř! 😀