Jak to udělat, když už jsme si problém někoho pustili do svého nitra? Jak to napravit a naladit se zase na zdraví?
Marky vám řekne svou vlastní zkušenost v reakci na komentář paní Angeliky pod nedávným příspěvkem “ Jak na umožňování“.

PŘEPIS VIDEA ZDE

Ahoj, tady je Marky.
Dnešní příspěvek jsem si pro vás připravila na základě komentářů pod videem Jak na umožňování, ve kterém vám Radek radil jak na to. Pod ním se seběhla debata a poslední komentář ve mě vyvolal chuť vám povyprávět mou vlastní zkušenost.

Komentář zněl takto: „Súhlasím s Vami, so všetkým čo ste povedali, je to rozhodne cesta úžasná ako s nadhľadom sa v svojej mysli postaviť k malým, či väčším problémom, ktoré prináša sám život pri spolužití s inými ľuďmi. Vaše slová znejú povzbudivo a usmerňujúco, ale súhlasím aj s komentárom Zuzky z 16.7.2017, ktorá zrejme má podobne ako ja svoje neblahé skúsenosti s človekom, ktorý neustále ubližuje a vôbec si nie je vedomý toho, že ako veľmi. Neustále odpúšťanie ani láska nepomohli k tomu, aby sa ten človek posunul k lepšiemu a aby sa zmiernil. Takže potvrdzujem, to čo hovoríte nikoho nemôžeme zmeniť ako to on sám nechce. Najlepšie čo sa dá s tým spraviť, je to, že si treba nájsť spôsob ako viac s takou osobou nebyť v styku. Teda dištanc je najlepším riešením a to tiež tvrdím z vlastnej skúsenosti”.

Řeším něco podobného ve své rodině. Došlo to tak daleko a nezbylo mi nic jiného než se od člověka, kterému jsem nikdy nic neudělala a kterého jsem měla opravdu velmi ráda úplně odstřihnout. Neměla jsem sílu snášet opakované útoky, e-maily, sms zprávy, telefonáty, vše jsem si musela postupně zablokovat a zastavit to.
Zjistila jsem, že to nebyla jen nějaká nedorozumění, ale že to bylo něco víc, o čem jsem neměla tušení. Mohla jsem se pouze domnívat co by to tak mohlo být. Strašně ráda bych chtěla, aby to bylo jako dřív, ale nemůžu druhého nutit, aby se začal chovat jinak. Nemůžu nikoho nutit, aby mi upřímně řekl co se děje, co mu vadí, co ho trápí, abychom to mohli společně vyřešit. Nejde nikoho nutit k jeho vlastní změně, navíc když není vůle. Díky Radkovi jsme si uvědomila spoustu věcí, které mě pomohli se na situaci podívat z jiného úhlu pohledu. V první řadě je třeba odpustit, i když to bolí, je třeba pochopit, že neodpouštíme kvůli dané osobě. Je třeba pochopit, že odpouštíme výhradně kvůli nám samotným.

A jak to udělat, když nám někdo ubližuje? Jinak. Otázku položím znovu. Jak to udělat, když si necháme ubližovat? On je v tom totiž velký rozdíl. Když si nevezmete osobně to co vám někdo říká nebo to na vás křičí, tak vám to ublížit nemůže. Naopak, když si to necháte líbit vpustíte to dovnitř, už je to váš problém a jste zranění. Sami jste dopustili, že vám někdo ublížil. Nechali jste si ublížit (tak jako já).
Takže jak to napravit, když už jsme dovolili, aby se nás něco dotklo?
Je dobré pochopit, že jde o problém toho druhého. Důvod proč se ten člověk takto chová je v něm samotném a my, naše chování, náš způsob života mu jeho problém pouze zrcadlíme, a možná i zesilujeme (ale za to my nemůžeme). A dotyčný má pocit, že máme vinu na jeho neštěstí. Toto pochopení mi pomůže být soucitnou, změní mé emoční nastavení směrem k lepším pocitům, k pocitům, které jsou nutné k zachování rovnováhy a hlavně zdraví. Tento moment je vysloveně nutný pro odpuštění. Jak už jsem říkala, dělám to pro sebe, protože mým cílem je být zdravá. Tělo neumí být zdravé, když duše strádá. Pokud budu v nastavení nenávisti, neodpuštění, ve zlosti, v zoufalství, pokud budu chtít někoho potrestat, prostě pokud si takové pocity budu uchovávat, mé tělo to nevydrží a časem odpoví ne-mocí. Protože v těchto negativních pocitech nemůže prospívat, a to nechceme, je to tak?
Navíc ta dotyčná osoba vůbec nemá ponětí jak mi je, co prožívám, jak mě to bolí, jak dlouho už se tím trápím, nemá to na ni absolutně žádný vliv, nebolí ji to stejně jako mě, to nejde. Dotyčná osoba necítí naše pocity, nic to s dotyčnou osobou neudělá, nezmění se, nezamyslí se nad sebou.
Výsledek? Mě samotné tyto pocity dělají zle, a ten druhý setrvává ve své zášti, nikomu to neprospívá. Radek mě pomáhá vidět člověka od kterého jsme si nechala dlouho ubližovat v jiném světle. Mým záměrem už není trestat, pomstít se mu, chci pochopit, že se mě to skutečně netýká. Učím se přijmout toho člověka takového jaký je právě teď a v tuto chvíli. Učím se mít ho ráda bez podmínek. Mým cílem je propustit ho ze svého mysli a udělat si pořádek ve své duši, je jedno jestli se daná osoba změní, já to neovlivním. Je jedno jestli budeme zase kamarádi. Možná ano, a nebo už nikdy v tomto životě. Mým záměrem je být zdravá, být v rovnováze, v pohodě a šťastná.

A bonus nakonec. Stačí si uvědomit, že se nikdo nikdy do rakoviny nedostal smíchy, každý se k ní protrápil. Proto odpusťte, všechno a každému, nenechávejte v sobě hořkost, zklamání, propusťte svá trápení, nestojí to za to. Zasmějte se nad tím a jděte dál. Nenechte minulost, aby vám zasahovala do vaší přítomnosti.
Vaše Marky.

Mlsejte a buďte zdrávi

Všechna práva vyhrazena. Žádná fotografie, text, ani část textu tohoto příspěvku nesmí být kopírována nebo komerčně využívána bez písemného souhlasu administrátorů Marky SCD recepty