Docela dost se o tom mluví, ale jak na to? Jak najít a prožít to „tady a teď“?
Máme pro vás návod, jak identifikovat, rozmnožit a prožívat lépe přítomný okamžik :-)

PŘEPIS VIDEA ZDE

R: už tady nefouká, teď je to dobrý…

M: ano, teď je to lepší, no…

R: ahoj děcka! :)…

M: hlásíme se vám z Brna…

R: hlásíme se vám z Brna, z louky, z přírody, a dneska bychom chtěli mluvit o přítomném okamžiku…to je něco co spousta z nás neumí vůbec prožít, protože to ani neumíme odhalit, vlastně nevím kdy to je… naučili jsme se tak moc žít z minulosti, ze vzpomínek, ze zkušeností, ze špatných, možná někdy i z dobrých…

M: nebo se učíme žít do budoucnosti, stále něco plánujeme..

R: pořád řešíme co bude, jak to bude, jak to udělat líp, jaká katastrofa nám hrozí, na jakou hrůzu se máme připravit..

M: ahoj mami! :) (vzpomněla jsem si na maminku, která to tak má, řeší co řeknou v TV, proto ji zdravíme)

R.: ahoj mami :) ..a díky tomu si vůbec nejsme schopni užít ten přítomný okamžik, ten moment, kdy tady třeba sedíme v trávě, je ještě pořád krásný teplo, slyšíme cvrčka, dálnici, a to už je jedno co, ale prožíváme to co se děje TEĎ..no a mě napadlo takový návod, pomůcka k odhalení přítomného okamžiku…je třeba vymyslet si nějakou činnost, něco, při čem nejsme schopni nemyslet na nic jiného než na to co právě děláme…to znamená něco, při čem musíme být maximálně soustředění..

M: takže plení na zahrádce to asi nebude?…víš, já při tom plení mám myšlenky úplně na všechno, všechno řeším, vedu rozhovory snad s každým (ale dříve jsem to tak neměla, asi jsem měla větší klid a pohodu)…
R: no, takhle, jako pokud se naučíš identifikovat ten přítomný okamžik, tak i při tom plení, při té práci na zahrádce můžeš být přítomná…je to meditace v podstatě..

M: taková ta nejpřirozenější…

R: a nebo můžete zažít přítomný okamžik když něco tvoříte, když třeba malujete, když se do něčeho pustíte a úplně se do té činnosti zaberete, tak to je právě ten moment, kdy jste úplně napojení sami na sebe a na svůj zdroj, je to chvíle, kdy je vám nejlíp, najednou ztratíte pojem o čase, o prostoru…

M: to znám, to bych mohla uvést příklad…já jsem takhle namalovala obraz pro Radka, bylo to na Vánoce…myslela jsem že mě bude trvat několik dnů, a on trval nakonec se vším všudy asi 2 hodiny…ani nevím jak to proběhlo, co se stalo…začala jsem kreslit tužkou saxofon…tužkou jsem si ho tak nějak předkreslila a pak jsem brala do ruky barvy…a najednou jako kdybych se přestala kontrolovat, toto, tamto, brala jsem jednu pak druhou, obraz se začal jako by sám tvořit, já jsem byla jinde, vůbec jsem nevnímala co se kolem mě děje (pamatuju si, že jsem si pouštěla hudbu)…a najednou ten obraz byl hotovej, „tý jo, ta rychlost!” jsem si říkala, „je to možný?”, proběhlo mi hlavo (já jsem malířka, kreslířka úplnej amatér, jen si tak pro sebe hraju)…a když jsem druhý den ten obraz pozorovala, tak jsem nechápala proč jsem použila právě ty barvy…myslím, že jsem v té chvíli byla právě napojena na to Tady a Teď, že jsem byla vedená…vůbec jsem nepřemýšlela nad tím jestli se mi ten obraz povede, nebo jestli se bude nebo nebude líbit, já jsem to prostě neřešila, jen jsem kreslila…když jsem kreslila, jako by u toho nebyl ten můj rozum, neměla jsem plán, neměla jsem vůbec představu jak ten saxofon vůbec nakreslím…jestli jste ho někdy viděli, tak víte jak vypadá, roura s desítkami klapek, docela složitý…no a během toho kreslení ruce běhaly po papíře, tvořily…víte, já jsem dřív normálně řešila, když jsem něco takhle dělala, aby se to líbilo, aby to mělo úspěch…ale to je blbost, takhle to není, protože to najednou přestáváme tu činnost dělat pro sebe a pro radost, probíhá cenzura…řekla bych žijte v přítomném okamžiku a dělejte věci hlavně pro sebe, ne pro to co tomu řeknou ostatní…na tom vám nesmí záležet, v prvé řadě to musíte být vy sami…

R: vrátíme se zpět k nějakýmu tomu návodu…přišel jsem na to, když jsem si chtěl zajezdit v motokáře…protože mám rád auta, mám rád závody, docela dlouho jsem se pohyboval okolo těch aut, protože jsem je jezdil natáčet, jednoho kamaráda závodníka…nemohl jsem sice tak jako on sednout do nějakýho velkýho závodního auta, ale chtěl jsem si to vyzkoušet, a tak jsem si říkal, zkusím motokáru, že jo, proč ne?…a šel jsem si zajezdit …a tam jsem si právě uvědomil, že těch 10 minut co řídím ten stroj je absolutní maximální soustředění na přítomný okamžik…není čas přemýšlet co bylo nebo co bude…

M: co uvařím, co nakoupím, kdy to uklidím…

R: vůbec nic, jenom letíte, Tady a Teď…a pak jsem si říkal, že takových věcí musí být víc, přeci nemůžu poslat všechny naše příznivce na motokáry…

M: přeci nebudeš chodit denně do arény a jezdit na motokáře…

R: no, přeci na těch motokárách nestrávím život…a samozřejmě zase pak hrozí ta rutina, i v tom autě…když budete jezdit pořád po stejné trase, stejným tempem, ve stejnou hodinu, každý den, tak je to vlastně moment, kdy je nejvíce nehod, protože ztratíte tu pozornost…ale abychom se vrátili k tématu, nemusíte jezdit na motokáře, přítomný okamžik se dá zažít u různých příležitostí…vzpomněl jsem si, když jsme se s kamarádem vsadili, že si půjdeme skočit s padákem z velmi vysoké hory, bylo to ve Švýcarsku, tam jsem byl teda taky hodně přítomnej :)))…pak mě napadly třeba takové kuželky, v tom soustředění, aby jste se trefili, tak v té chvíli v tom okamžiku není žádná budoucnost, žádná minulost, existuje jen přítomnost…když nad tím budete přemýšlet tak takových věcí, kde to bude vyžadovat chvilkový soustředění a vaši plnou pozornost, určitě najdete hodně…když je budete praktikovat, tak zase zažijete ten pocit…

M: jé, sluníčko…

R: sluníčko přišlo…to zase budeme úplně vybledlí…

M: to nevadí…

R: zažijete ten pocit přítomného okamžiku a pak to můžete prodlužovat, můžete to zkoušet i při jiných činnostech, o což se snažím právě já…jsou to banální věci, třeba i umývání nádobí…někdy si to zkuste, když…

M: protože to nádobí neděláš každý den :)))

R: když jakoukoliv činnost provádíte a odpojíte se od toho neustálýho přemýšlení, brebentění v hlavě, a řeknete si „jé, hele, talíř, hrnek, voděnka”…

M: nojo, ale to je…

R: krásný prostředí…

M: my jsme u těch domácích činností zvyklí se nějak odpoutat, tu pozornost zaměřit jinam…já mám domácí práce ráda, ale když jsem stále zavřená v kuchyni, tak mě to přestává tak trochu bavit, asi mi budete někteří rozumět…já odvádím pozornost tím, že si pustím pohádku, nebo hudbu, ale to už není ten přítomnej okamžik, nejsem TAM…pozornost je zaměřená jen na pohádku…pohádkou ale já taky můžu žít v přítomnu…ale není to to pravé Tady a Teď, nebo?…možná ano…přijde mi to jako roztříštěný, není to to moje Tady a Teď…

R: teď jak o tom mluvíš mě napadá jiná věc…z toho co jsi řekla mě napadá, že je důležitý díky tomu, že si uvědomujeme to co v každé dané chvíli děláme, že tím trošku zastavíme takový ten chaos, to brebentění, že nemusíme tolik přemýšlet nad tím jaká se asi možná katastrofa na nás řítí, protože je to stejně jedno…to má stejně smysl řešit, až když se to stane…jak někdo řekl, v 99% případu se to o čem přemýšlíte nestane, takže je to zbytečná činnost vymýšlení si katastrof, možných věcí, které by se asi mohly stát…spíš je to pomůcka na to, aby se člověk odpojil…

M: 80% myšlenek se nám opakuje každý den…myšlenky, které máte dnes, přijdou i zítra..možná by ty myšlenky chtělo změnit, nebo je nechat odplout pryč…

R: na to je dobrá pomůcka – pozorování…pozorovat co se v té hlavě děje, v ten moment…a když to není to soustředění na přítomný okamžik tak to prostě pustit, říct „nenene, děkuji, další myšlenku prosím”..

M: já jsem si teď vzpomněla, nevím jestli se to hodí k tématu, ale z mé vlastní zkušenosti, čehož se taky snažím nějakým způsobem zbavit, je plánování činností, a nejlépe na jeden den aby jich bylo deset nejméně…a v takové chvíli se nedá najít přítomnost okamžiku, ani kdyby jste se rozkrájeli…když já začnu prát, do toho vařit, do toho přemýšlím že vyčistím nájezd a pak vypleju zahrádku, tak najednou nepleju zahrádku, nečistím nájezd, nevařím, protože ty činnosti se tak prolínají, nemám čas soustředit se ani na jednu z nich…a pak jsem si zkusila jaké to je, jaké to je soustředit se, jen být v tu chvíli…asi před měsícem jsem se začala soustředit na přítomný okamžik, zklidnit se (o tom jsme se bavili teď na posledním webináři)…a najednou jsem představte si věšela prádlo, a užíval jsem si každý připnutí kolíčku, a pak jsem uviděla ptáčka „jé, ptáček!”, „jé,  větříček”…a pozorovala jsem prádlo jak plápolá, jak krásně voní…úplně jsem zapomněla, kolik jsem si toho naplánovala, bylo to moc hezký…já vím, že to bylo obyčejný věšení prádla, rutina, ale bylo mi při této činnosti moc hezky, bavilo mě věšet prádlo…no, na to žehlení si pak ale musím pustit toho Duška :)))

R: přátelé, když žehlíte, pusťte si Duška…

M: nebo Pjéra la Šéze, nebo kohokoliv koho máte rádi…

R: a když věšíte prádlo, tak pozorujte kolíčky a ptáčky…prostě zkuste se trošičku soustředit na to o čem je ten pohyb v té hlavě, to brebentění neustálý, a když zjistíte, že vám to neslouží, že vám to není k užitku, že je to něco co vás leká, trápí, dělá vám to starosti, tak to propusťte, uvolněte to, nechte to odejít, protože ono se fakt těch 99% věcí z toho nestane…a zabývat se celý den opakujícími se myšlenkami, který jsem měl včera, mám dnes, a budu je mít zítra je asi plýtvání strojním časem, ne?…zkusíme místo toho vymyslet něco jiného…

M: štěrchátko…

R: něco na odvrácení pozornosti toho nechtěného…místo toho si vymyslíme něco co nás bude bavit, co je nám příjemný, a tím se budeme taky uzdravovat…jak říkám, nikdo se neuzdravil strachem, stresem, špatnou náladou, blbejma myšlenkama, každýho uzdraví láska, pohoda, spokojenost, radost…

R: no vypnula se nám kamera (asi v pravý čas), kde jsme venku na louce hezky seděli v tichu a v klidu..

M: no já nevím jak ty, ale já teď sedím taky moc krásně…

R: ale ne v tichu a v klidu…

M: to ne…

R: takže se s vámi chceme rozloučit ještě jednou..mějte se krásně, mlsejte, buďte zdrávi..

M: a buďte bdělí a v přítomnosti, jak jen to jde..čau :)

R: čau


Všechna práva vyhrazena. Žádná fotografie, text, ani část textu tohoto příspěvku nesmí být kopírována nebo komerčně využívána bez písemného souhlasu administrátorů Marky SCD recepty