Poslechněte si, jak to vypadá, když přestane v autě fungovat dobíjení… Možná vám to něco připomene a ani nemusíte vlastnit žádné auto :-)
Ano, dobíjení by mělo fungovat vždy a za všech okolností. Je to veledůležité :-)

PŘEPIS VIDEA ZDE
Ahoj tady Radek.
Dnes vám chci vyprávět jeden zážitek, takový příběh, který se mi stal už před mnoha lety.
Odehrál se na cestě z Jeseníků, kde jsem se spolupodílel na přípravě jedné velké akce. Jel jsem na ni sám, vybavil jsem co bylo třeba, vše proběhlo v pořádku, a chystal jsem se na cestu domů. Ještě musím dodat, že to bylo v zimě, ne jako dnes, kdy už je tak pěkně. Byla tenkrát opravdu pěkná zima, bylo hodně sněhu, a mé auto do toho sněhu zrovna nebylo to pravé. Nebyl to špatný vůz, měli jsme ho rádi, dokonce jsme mu říkali Žeryk. Auto mělo totiž docela velký motor, vzal si na 100 km. Ale jak říkám, měli jsme ho rádi, bylo to auto spolehlivé, leč po cestě zpátky se přihodila taková drobnost. Přišel jsem na ni už když jsem z Jeseníků vyrazil, nefungovalo dobíjení, dobíjení baterie. No a tak jsem si říkal, že to nevadí, dojet bych to mohl, mělo by to být v pohodě, vždyť to zase není taková dálka, a tak jsem se vydal na cestu. Ještě musím říct, že to bylo večer, byla tma. Statečně jsem nasedl a vyrazil jsme se Žerykem na cestu domů. A co se dělo?
Tím jak nefungovalo dobíjení, auto mělo celkem náročný odběr. Byla noc takže jsem potřeboval svítit, taky topit, a ještě jsem si pustil rádio. No a auto jak nedobíjelo, (i když to bylo celkem staré, tak bylo poměrně chytré) začalo hrát takovou hru o sebezáchovu. Začalo postupně vypínat systémy, které podle něj nebyly potřeba pro to, abychom se posunovali vpřed. Auto muselo čerpat energii převážně z baterky, energie rychle docházela, baterie se díky nefunkčnímu dobíjení nedobíjela, zásoba energie se tenčila. Auto začalo velice chytře odpojovat jednotlivé systémy. Nejdřív přestal hrát rádio. Mě to ze začátku nedocházelo, ale pak už mě to docvaklo, uvědomil jsem si jak je to auto chytrý, ví co má odpojit, co není potřeba. Pak to začalo být ještě zajímavější, protože začala slábnout svítivost reflektorů, což v noci nebylo moc příjemný, zvlášť po těch klikatých cestičkách z Jeseníků. Naštěstí mě po cestě dojelo další auto. Myslím si, že řidič pochopil v jaké situaci jsem a tak mě nepředjel, jel za mnou a svítil mi na cestu. No, ale to nebylo všechno. Po tom co téměř přestala svítit světla, začaly se odpojovat další systémy, přestalo fungovat topení. To jsem si říkal, že to ještě není tak zlé, mám dobrou bundu tak to nějak vydržím. Pak jsem si všiml, že přestalo fungovat ABS, to je takový ten systém, který vám pomůže lépe a dříve zabrzdit na kluzkém povrchu, no a tak jsem si říkal, co asi bude dál? Naštěstí přes všechny tady ty odpojené systémy auto pořád vrčelo, pořád se nějakým způsobem posunovalo vpřed. A když už jsem přijel na dálnici, tak tam už bylo celkem vidět, horší však bylo, že jsem vidět jsem moc nebyl já. Nakonec jsem se ale dostal se Žerykem šťastně domů.
A proč vám to všechno vykládám? 
Mám takový pocit, že je v tom velká analogie, že naše tělo funguje velice podobně.
I naše tělo potřebuje dobíjení. Potřebuje regenerovat energii, potřebuje odpočívat, potřebuje přijímat kvalitní využivu, potřebuje abychom ho nechali trošku vyblbnout, abychom mu dopřáli nějakou tu radost i lásku samozřejmě. To všechno jsou věci které nám dobíjí baterky, energii. No, a když dlouhodobě tyto věci tělu poskytujeme, dojde k postupnému odpojování systémů. Opravdu mám pocit, že naše tělo to dělá velmi podobně, přesně tak jako to udělalo tenkrát i moje auto. Tělo postupuje od nějakých méně důležitých systémů řekněme, až se nakonec dostane do situace kdy skutečně musí odpojit i ty systémy, které opravdu potřebujeme, v té chvíli poznáme, že je něco špatně. Dobíjení energie je tudíž velice důležitá věc, jak v případě auta, tak s naším tělem. Když budu s autem všude narážet, nechám ho odřít kde se dá, nebudu o něj pečovat, pravidelně mýt, když okolo něj půjdeu a ještě do něj kopnu, tak mi dlouho nevydrží. Když si ale uvědomím, že by mi mělo nějakou tu dobu vydržet, když ho budu čistit, opečovávat, měnit pravidelně olej, budu na něj dávat pozor, tak mi vydrží velice dlouho. Stejné je to s naším tělem. Jestliže si neuvědomíme, že tělo máme jenom jedno (na rozdíl od auta) na celý život, že o to vozítko, ve kterém se vozí naše duše, naše mysl, i naše ego koneckonců dostatečně nepečujeme, nestaráme se, neregenerujeme, nedoplňujeme tu energii, tak to může dopadnout velice špatně. Ne může, ono to dopadne špatně. Myslím si, že tady to postupné odpojování systémů nás upozorňuje na to, že se něco děje, že něco neděláme dobře.
Ještě mě napadá jedna analogie, kterou mám od pana Zajíčka, velice se mě líbila. On mi kdysi po telefonu říkal tohle. „Co myslíte, když vezmete koně a budete ho zapřahat do těžkého vozu, budete ho mlátit, budete na něho řvát, nedáte mu pořádně nažrat, nenecháte ho napást, nenecháte ho proběhnout, a potom ho vezmete a zavřete do jedné kóje s klisnou, co se stane? Vůbec nic! Ani se na ni nepodívá, ani očkem nemrkne. Ale nechte ho proběhnout, dejte mu nažrat, nechte ho odpočinout, vyspat a uvidíte co se stane. Když neutečete z té kóje tak zabije i vás, rozvrátí tu stáj díky tomu, jakou obrovskou sílu bude mít.
No a to je přesně ono. My si nemůžeme myslet, že jsme něco jiného. I když právě to je náš problém, máme pocit že jsme nezničitelní, že nepotřebujeme odpočívat, že na sebe můžeme řvát, že můžeme být neustále ve stresu, že můžeme žít v tlaku, v odporu, prostě, chováme se někdy jako smyslů zbavení, jako kdybychom tady do té nádherné přírody, na tuto planetu nepatřili, jako kdybychom byli nějací mimozemští supermani. Vůbec nemyslíme na to, že to tak není, že bychom se naopak měli vrátit zase zpět k pozorování přírody.
V poslední době velice často říkám, že je velice snadné jak se zachovat, co dělat dál, jak se jak se uzdravit a už i třeba neonemocnět. Stačí pozorovat přírodu, stačí pozorovat zvířata, protože oni jak nemají ten mozek, mozek teda mají samozřejmě, ale jak nemají ten náš rozum plný úžasných nápadů, dělají všechno dobře, pořád, nevymýšlí ty nesmysly jako my. Dělají takové jednoduché věci, a když je budete pozorovat, přijdete na to. Dnes je tady spousta psů. Žádný pes po tom co se nažere nejde hned do práce, nikam leletí. V klidu si lehne a nechá tělo přejít do parasympatika, nechá své tělo trávit, doplňuje energii, dobíjí batreii. Žádné zvíře nechodí do posilovny, nehraje hokej, žádné zvíře by nesežralo něco co není schopno strávit, žádné zvíře se nedožaduje mléka po tom co je odkojeno, natož od jiného druhu, žádné zvíře si nechová zášť ke svému predátorovi, kterému nedávno uteklo, v podstatě během dalších 10 minut se v klidu zase pase, neřeší to. A další a další věci se dají vypozorovat, a když nad tím budete přemýšlet, takovým tím jednoduchým selským rozumem, napadne vás spousta příkladů, spousta dalších analogií.
Myslím si, že tohle je cesta. Cesta je opravdu začít se vyživovat v souladu se svým tělem, začít měnit svoje programy a návyky, hlavně ty které nám neslouží, které v nás vyvolávají odpor, ty které nás ničí, začít pracovat na tom, abychom energii tělu zase vraceli. Je třeba opisovat od těch zvířat, po každém jídle si dopřát alespoň chviličku odpočinku, chodit včas spát. Když se setmí, tak už nikde nic nehonit. Jsou to velmi jednoduché věci, jak se vyhnout stresu, jak se vyhnout nesmyslům. Uvědomit si, že opravdu 80% věcí, které se okolo nás dějí se nás prakticky netýkají. Je to velmi jednoduchý návod k tomu jak dostat své tělo do rovnováhy, do stavu, kdy bude mít dostatečnou energetickou rezervu, aby vydrželo třeba cestu z Jeseníku. Prostě cestu kamkoliv, odkudkoliv budete potřebovat. Bez regenerace, bez doplňování energie to opravdu nepůjde. Zkontrolujte si jestli vám funguje dobíjení.
Tady je Radek, mějte se pěkně, mlsejte, buďte zdrávi a nezapomeňte se dobíjet.

Všechna práva vyhrazena. Žádná fotografie, text, ani část textu tohoto příspěvku nesmí být kopírována nebo komerčně využívána bez písemného souhlasu administrátorů Marky SCD recepty