Energetická rezerva

Zdravím vás přátelé, tady je Radek a dnes mám pro vás takové videjko, ve kterém vám vysvětlím jeden pojem, který používám a na který jste se mě už párkrát ptali. Používám ho různě, jak při mailových konzultacích, tak při telefonních konzultacích. Zmiňuju ho a sice tento pojem je energetická rezerva. Jak si představuji energetickou rezervu a k čemu je to vlastně dobré a co to je a jakým způsobem ta energetická rezerva funguje a jak se dá ovlivňovat? Vám chci vysvětlit právě v tomto videu.

A aby to bylo nějak lepší pro představu, tak jsem si říkal, že vytvořím takovou nějakou grafiku, abych vám mohl vysvětlit, co vlastně chci tím říct, když mluvím o energetické rezervě. Protože pokud ta energetická rezerva naše není dostatečná nebo není vůbec, tak pak je velice těžké se jakýmkoliv způsobem uzdravovat. Nebudu to natahovat.

Pojďme se na to podívat. Jedná se tedy o to, že v tom zeleném poli, pokud se pohybujeme, tak jsme schopni udržovat rovnováhu, udržovat zdraví. Tohle je nějaká naše hranice, řekněme, kde se to láme a za tou hranicí už to naše schopnost podstatně klesá a může docházet k nejrůznějším problémům přemnožování bakterií, přemnožování všech možných našich spolubydlících, neschopnosti třeba našeho organismu odbourávat histamin a další spousta věcí. Prostě všechno, co vede k nějakým našim zátěží. Jistě jste si všimli, že nejsme všichni z jedné továrny nebo od jedné matky. Nebo podle jednoho blueprintu podle jednoho plánu. A všimli jste si určitě, že sem chodíme různě vybavení na různé úrovni. Někdo má silnější játra, někdo má slabší ledviny. Prostě někdo je větší sportovec, někdo se ne tak úplně rád hýbe.

Prostě jsme různě vybavení podle toho, co prostě potřebujeme tady řešit. Podle toho zřejmě dostáváme i vybavené tělo. To znamená, že se může i tento stav nebo tento řekněme graf může u někoho jiného vypadat jinak. Třeba takhle. Řekněme výchozí pozice se může opravdu lišit a může ta naše rezerva být už na startu nižší. To znamená, že pokud nás něco ovlivní, můžeme se mnohem rychleji dostat na tu hranu nebo na tu hranici a můžeme se mnohem rychleji také dostat pod ni ve stejných podmínkách jako třeba někdo jiný. 

A může to vypadat dokonce i takto, že ty naše podmínky nebo ten náš stav už je natolik zhoršený, že se v podstatě pohybujeme jenom na té hranici. Můžeme dokonce i ten výchozí stav mít tak jako řekněme na takové úrovni, že je opravdu velmi snadné jakýmkoliv nešťastným způsobem výživy a podobně. O tom si ještě povíme. Ten náš stav velmi rychle dostat do takové pozice, kdy se opravdu velmi rychle dostaneme do nějaké zátěže. A co to ovlivňuje? Samozřejmě je to kompletní náš životní styl. To, jakým způsobem se vyživuje. Máme to, jaké programy jsme zdědili od našich rodičů a jaké jsme programy získali třeba v okolí, ve škole atd. Jakým způsobem řešíme nebo neřešíme naše životní situace? Dokud jsme mladí, tak to samozřejmě neřešíme, protože ta rezerva na tom začátku u většiny z nás je dostatečná. Tělo si nechá spoustu věcí líbit a nějakým projevům zásadním nedochází. Ovšem jsou zde i mezigenerační rozdíly. Jestliže jsem prožil svůj, řekněme část svého života v prostředí, které bylo méně kontaminované jak chemií, tak i tím stresem, tak mám samozřejmě šanci, že ta moje energetická rezerva je trošku vyšší, že mám jakýsi jakýsi náskok.

To jsou ty mezigenerační rozdíly. Potom můžu to i přirovnat, třeba řekněme na příkladu éček tzv.. Jestliže dnes jsou nějaké povolené normy pro různé chemikálie pro různé éčka, jak se jim říká a každý výrobce ty normy dodržuje, samozřejmě. A v každém tom procesovaném jídle je určité množství právě tady těch různých dochucovadel a chemií. A tak jestliže si těch procesovaných jídel dám za den třeba pět, tak mám vlastně pětkrát krát povolenou normu a může se stát, že se díky tomu takovému způsobu výživy velice rychle přiblížím k nějaké hranici, nebo se dostanu velice rychle za ni.

A to znamená, že se ty vlivy. Chci tím říct, že ty vlivy se určitě sčítají. To znamená, jestliže je to výživa, jestliže je to stres, jestliže je to nějaká práce, která mě ničí, která mě nenaplňuje, která mně naopak vyloženě vysává tu energii, tak se prostě všechny ty vlivy sčítají a můžu se mnohem rychleji dostat za nějakou tu hranici, kde se to překlopí a ten můj organismus opravdu už přestane mít schopnost udržovat rovnováhu, udržovat to zdraví. 

Existuje velká různorodost projevů tohoto energetického nedostatku, této zvýšené zátěže. A souvisí to s tím, co jsem říkal už před chvilkou, že jsme různě vybavení i řekněme různě oslabení a může se to skutečně každému projevit někde jinde, jiným způsobem. Proto je těch druhů, těch zátěží tak mnoho, ale troufám si říct, že všechny vycházejí právě z tohoto faktu, že nejsme schopni naším způsobem života, naším životním stylem. Nejsme schopni udržovat tělo v té formě, aby mělo dostatečnou energetickou rezervu, pokud samozřejmě nad tím nezačneme uvažovat a nezačneme ty věci nějakým způsobem upravovat. Pojďme si říct, co je zdrojem té nedostatečné energetické rezervy. Jsou to známé věci. Nebude to nic nového, je to strach. Je to odpor, který vzniká. Z nějakého rozporu mezi řekněme naší duší a naším myšlením. Je to samozřejmě stres, který vzniká z toho odporu a je to. I toxemie, což je vlastně zanášení organismu právě nevhodnou výživou, chemií, nevhodným prostředím, jedy, které se dostávají do našeho těla. Je to základ. Samozřejmě ty věci se opět vzájemně ovlivňují, vzájemně se sčítají a vzniká z toho velká energetická spotřeba. Protože na strach. Na překonání strachu. Na ten odpor, který vzniká třeba mezi tím, co bych v životě chtěl dělat. A mezi tím, co si myslím, že musím dělat. No, například spotřebovává mnoho energie, stres spotřebovává mnoho energie a zanášení organismu nebo zanesený organismus, který navíc nemá schopnost se dostatečně čistit, tak spotřebovává samozřejmě obrovské množství energie.

Co se s tím dá dělat, abychom se dostali zpátky tady na tu druhou stranu? Nebo abychom se pohybovali někde tady v tom prostoru a dokázali udržovat tu rovnováhu? Případně pokud se nacházíme tady v takovém stavu, že opravdu ta energetická rezerva není nebo je minimální, kdy se tam dostaneme samozřejmě třeba při dlouhotrvající zátěži, při dlouhotrvajících nemocech, při dlouhotrvajícím stresu, strachu, při všech tady těch negativních věcech. Co se s tím dá dělat? No, budete se možná divit, je to celkem jednoduché. Musíme ty věci otočit opačným směrem, zaměřit se na opačné cíle. 

Jedním z těch cílů je sebeláska. Teď si mnozí z vás řeknou No jak to může být sebeláska, to je špatně, přátelé. Není to špatně. Sebeláska není špatně. To je naopak velmi dobře. To, že nám tady se někdo snaží vtloukat do hlav, že sebeláska je špatná, prostě že to není dobře, to je jedna věc. Druhá věc je, jak je to ve skutečnosti. Uvědomte si, že pokud člověk nemá dostatek lásky sám k sobě, tak nemůže vycházet ani s nikým dalším. Je to stejné, jako když byste chtěli půjčit někomu peníze a neměli nic. Prostě pokud sami nemáte, nemáte z čeho rozdávat. Sebeláska je velmi důležitá věc. Pokud máte dostatek lásky sami k sobě, budete se sebou zacházet úplně jinak, než když k sobě chováte jakousi zášť třeba i kvůli něčemu, co jste udělali, kvůli nějaké chybě životní atd. Pak je to radost. Umět si udělat radost, umět se podat radosti, všímat si, co všechno vyvolává radost, z čeho radost můžu mít.

Pak je to naplnění, to znamená. Dělat to, co mi opravdu přináší uspokojení, naplnění. Prostě zabývat se něčím, co mě naplňuje. Samozřejmě i v práci vybrat si to, co mě skutečně dělá dobře, co bych třeba dělal rád, i kdyby mě za to nedával nikdo vůbec žádné peníze. No a samozřejmě výživa v souladu s tělem. Pokud mám sebelásku, tak už těžko budu tu výživu jenom tak zanedbávat. Dám si pozor na to, co do toho svého těla dávám, jak se o něho starám. Zaměření na tyto cíle nám pomůže s tím, abychom se z tohoto konce začali pohybovat zpátky. Proto jsou ty věci u toho uzdravování tak důležité komplexně. Není to nikdy jenom jídlo. Není to nikdy jenom nějaká duchovní práce. Podle mě je člověk bytost komplexní a je potřeba se těmi věcmi zabývat komplexně. Potom se může stát i to, že z té nejhorší varianty, kterou vidíte tady dole, se přesunu na tu prostřední a můžu se dostat i na tu horní, kde budu mít mnohem větší, kde budu mít energetickou rezervu a budu mít mnohem větší, než jsem kdy měl.

Tělo ví, co má dělat. Už jsme si o tom mnohokrát říkali. A když budu mít tyto cíle, budu k nim směřovat. Budu svůj život. Řídit takovým způsobem, abych směřoval k těmto cílům, protože je to v mých silách. To, kde jsem, to, kde se teď nacházím, je otázkou mých rozhodnutí, mých voleb. S čím souhlasím. S čím nesouhlasím? Co jsem si vybral? Jakým způsobem žiju? Jakého mám partnera? Jakou mám práci? Jak se chovám k ostatním? Jak se chovám především k sobě. To jsou všechno výsledky mých rozhodnutí. Takže já, pokud si to teď uvědomím, tak to můžu začít měnit a můžu začít ty rozhodnutí, ta rozhodnutí dělat ve svůj prospěch. Pro to, abych se dostal do. Oblasti, kde ta moje energetická rezerva bude dostatečně vysoká na to, aby moje tělo mohlo pracovat, aby mohlo dělat to, co zná. Protože na rozdíl od nás to tělo ví, co má dělat. Po nás se vlastně chce jenom jedna věc, abysme mu v tom nepřekáželi, abysme mu. Nekazili dílo tím, že budeme podléhat strachu, odporu, stresu, toxemii. Tím, že se zaměříme na sebelásku, radost, naplnění a výživu v souladu s naším tělem.

Takže takto vnímám energetickou rezervu a to, jakým způsobem bychom s ní měli nebo mohli pracovat. Komu nebude něco jasné, napište samozřejmě. No a jinak mlsejte a buďte zdrávi. Ahoj.