Dřínkovice

Na strom, který je podobný divoké višni, jehož plody vypadají jako malé soudečky, jsme s Radkem poprvé narazili asi před 2 roky v Moravském Krumlově v zámeckém parku. Okamžitě jsme zjišťovali druh a jestli se to dá jíst a nebo spálit :))
Zjistili jsme, že jsme objevili Dřín. Brrrr, plody byly tehdy hodně kyselé a pecky velké skoro jako samotný plod. Nechali jsme dřín dřínem, ovšem až do letošního konce srpna, kdy u nás ve vesnici probíhalo loučení s létem.

Soused, Radkův velmi dobrý kamarád z dětství, nabízel k ochutnání jakýsi růžový nápoj, který „chlapi” brali spíš jako dámskou cucandu. Zas ale taková slaďárna to nebyla! Byly to plody dřínu naložené v pořádné domácí moravské slivovici. A protože mu plody na zahrádce samy od sebe z větviček seskakovaly, nabídl nám, ať si přijdeme nasbírat. A tak jsme jeho pozvání přijali 🙂

Dočetla jsem se, že plody dřínu, které dozrávají koncem září, jsou doslova všelékem na žaludeční potíže, zastavují průjem a pomáhají snižovat horečku. Dřínky se mohou sklízet od konce srpna do poloviny září. Mají značnou nutriční hodnotu a velké množství vitamínu C, téměř dvojnásobné než například citróny. Píše se, že při kompotování se obsah vitamínu C výrazně nesníží. Je tedy nasnadě, že právě kompotování je hlavním způsobem konzervace. No, ale pak je tu ta dobrota, kterou nám nechal ochutnat náš milý soused a o té bude řeč v dnešním příspěvku. Dřínkovice!

Je třeba upozornit, že dřín je ohrožený druh, zákonem chráněná rostlina, tudíž vás na něj nemohu poslat do lesa, kde volně roste. Vím ale, že je čím dál více pěstován na zahradách a tak pokud budete mít příležitost, nasbírejte si.
Já si dnes objednala pár jedlých keřů, protože podzim je k výsadbě nejlepší. Mezi nimi je samozřejmě i dřín, ať nemusím k sousedům 🙂