Použijme dar, který nám nelze vzít, k prozkoumání předávaného dědictví. Užitek může být ohromný 🙂

PŘEPIS VIDEA ZDE

Zdravím vás přátelé. Tady je Radek. Dnes mám pro vás takové hlášení z výletu, ze kterého pro vyplynulo takové zajímavé téma, neboli co pošleme dál, co předáme našim dětem těm, kteří jdou po nás. A přivedl mě k tomu takový jeden zážitek z našeho posledního výletu do velkoměsta do Brna A měli jsme tam nějaké jednání a cesta nás zavedla na sever. Takže holky se chtěli podívat do Globusu, do supermarketu Globus. No a já až jsem měl všechno vyřízeno, tak jsem tam za nimi přijel a měli jsme se setkat v tom spodním traktu v té spodní části, kde jsou jiné obchody než jenom ten supermarket a kde jsou i jiná zařízení. Tak jsem tam uháněl. No a když jsem se přiblížil na místo setkání, tak jsem se ocitnul vlastně před takovou rychlo nájedovnou. Takovou super výživovnou, kterou určitě budete všichni znát, kde Údajně se může člověku přihodit zážitek pochutnat si na dvacet let zmražené mase sekané, takže asi budete tušit, co to je za zařízení. A měl jsem tam několik zážitků, proto o tom chci mluvit, protože to tak jako všechno vyplynulo jedno po druhém a donutilo mě to vlastně přemýšlet nad těmi věcmi.

No a začalo to tím, že když jsem přejížděl po tom jezdícím pásu, to nejsou schody, ale takový ten pás jezdící, Když jsem přijížděl vlastně ke vchodu, tedy do této, do tohoto zařízení, tak jsem uviděl malou holčičku, jak se pustila do usedavého pláče, spíš skoro mlhavého, protože opravdu to bylo takové neštěstí A teď jsem to řešil a snažil jsem se zjistit, co se přihodilo. No a představte si, spadlo lízátko a rozlomila se na několik kusů. Prostě a navíc ještě na podlaze, že? O tom přece vám každý rodič řekne, že to nesmíte zvedat ze země a lízat dál. Ale ono to ani nevypadalo, že už to půjde, že to ještě půjde. No a ta plakala, to opravdu mě jí bylo líto, protože se vrhla na zem. Prostě a a úplně neštěstí největšího kalibru. A tak jsem sledoval, co bude dělat maminka. Ta stála na ní s nějakou kamarádkou a bavili se o něčem a jenom tak mávla rukou prostě A a pak na ni začala volat, ať a ať už jde. A tak mám takový pocit, že vůbec nějak neprojevila účast na tom jejím obrovském neštěstí a to mě přinutilo nebo mi přineslo vzpomínku na přednášku Naomi Aldort, Jestli budete vědět, kdo to je. Pokud ne, tak se podívejte na třeba na stránky Jardy Duška na Divadlo Kampa. Byla tam hostem a je to velice zajímavá žena, která napsala knížku Vychováváme děti a rosteme s nimi.

A tak jsem si říkal, co by asi v situaci udělala. Naomi tam jde totiž o to, že člověk by měl vlastně jakoby k tomu dítěti přijít a uznat ten jeho problém, prostě protože to je úplně jiná situace, že jo. Když prostě někdo uzná, že skutečně máte důvod k tomu být nešťastný, tak v chvíli se vám uleví a v chvíli jste ochotni třeba si poslechnout nějaký návrh, třeba jako pojď a ti koupím nové lízátko a nebo doma pro tebe mám něco jiného a tak dále a došlo by ke zklidnění, že jo okamžitě.

A tak jsem to pozoroval a teď mi oči padly na tu, na tu, na to zařízení toho rychlého občerstvení a začal jsem to pozorovat. A vlastně vzpomněl jsem si i na sebe, protože dnes mám k tomu takový postoj. Samozřejmě asi budete tušit jaký, že jo. Díky tomu všemu se, čím se zabýváme a vzpomněl jsem si na svoje první setkání tady s tím zařízením, kdy jsem. To už je opravdu hodně let, kdy jsem pracoval v zahraničí a vlastně byla to taková pro mě taková velice, řekl bych, zvláštní věc. Nikdy jsem tam nebyl předtím, tak jsem se opravdu pěkně oblékl, Měl jsem nějaké peníze, tak jsem vlastně si říkal můžu si tam dát, co budu chtít. Tak jsem tam vlastně poprvé jakoby vstoupil a objednal jsem si tam nějaké to menu. Nešetřil jsem. Samozřejmě, nechtěl jsem vypadat jako jako někdo z východu. Prostě. A pamatuju si na jakýsi pocit výjimečnosti. Jo, že vlastně už jsem to taky zažil, jaké to je prostě sednout si tam a teď si tam dát to menu prostě a ochutnat to jídlo, které chutná na celém světě stejně, což je ta jedna z těch výhod, že jo. Jakože člověk nemusí jít do neznáma a nemusí se vystavovat nebezpečí, že mu třeba nebude něco chutnat, Prostě přijde do toho, do toho zařízení a dostane tam to, co dostane. Všude jinde na celém světě. To je fantastické.

Ale pamatuju si ten pocit výjimečnosti jako teď. Teď tu zkušenost mám taky ten zážitek senzační. A tak si říkám, jestli lidi prožívají ještě i dnes to stejné, protože jsem začal pozorovat přes ty o přes ty obrovské obrovská okna toho zařízení, jak tam ti lidé jaksi objednávají. A uvědomil jsem si, jak ta doba pokročila Nesmírně od chvíle, co jsem tam chodil a vlastně i naši kluci, když byli malí, prostě tak chtěli mít taky ten zážitek, tak chtěli vlastně být tak dobří jako jejich kamarádi, tak jsme je tam taky vzali. Pak jsme nějak o tom samozřejmě začali mluvit s nimi, ale pozoroval jsem, že ta změna je opravdu veliká, protože tam stála maminka s dcerou a dcera jí ukazovala, jak na obrovském tabletu dotykovém objednává, objednává to menu tím ťukáním do té obrazovky a jak vlastně můžou zaplatit tím přiložením nějakého toho zařízení inteligentního? Opravdu jako je to high tech, že jo? Je to vysoká technika a tak jsem si říkal, jak ta doba pokročila, jak je to opravdu zážitek, když se tam člověk vypraví. A pak jsem viděl přes to obrovské sklo i další lidi, samozřejmě spousta dětí uvnitř a viděl jsem tatínka. A zase bohužel jsem si musel vzpomenout na tu Naomi, protože ona, protože tam samozřejmě spousta jiných lákadel, že tam jsou tam ty prolézačky a já nevím, co to tam je pro ty děti všechno. Kromě toho extra menu a dětského nějakého hraček, že jo. A vlastně viděl jsem toho tatínka, jak asi tu dceru chtěl nějak usměrnit, protože si tam s nějakou jinou holčičkou hrála. Poskakovaly tam, měli celkem jako fakt dobrou zábavu a neslyšel jsem, neviděl. Nebylo to slyšet. Vlastně ven, samozřejmě, ale viděl jsem ten výraz tváře, kterým se díval na tu dceru. A musím říct, že mě samotnýmu z toho nebylo dobře. Že kdyby se na mě někdo takhle podíval a ještě to doprovodil nějakým výhružným, nějakou výhružný větou, tak bych asi se opravdu bál.

A tak jsem chvilku pozoroval, co ta holčička na to. Tak ona samozřejmě jakoby ztuhla, ale bylo zase vidět, že je asi zřejmě na tento způsob komunikace zvyklá, protože zase to s nezamávalo jak se mnou. A zase jsem si vzpomněl na tu Naomi. Jo a vůbec prostě celkově ta situace Pak pak to skončilo, takové to moje meditování nad tou, nad tím, co tam všechno vidím, protože jsem zase na druhé straně zahlédl Marky v obchodě, tak jsem za upaloval. Ale pak si říkám sakra, jestli vůbec přemýšlíme nad tím, jestli vůbec dáváme pozor, co? Vlastně jaké dědictví přenášíme na ty naše děti, Protože to, jak se chováme nebo jak co, jakým způsobem žijeme, tak je z velké části ale opravdu z velké části. Nedovedu si troufat. Netroufnu si odhadovat nějaká procenta, ale z velké části vlastně dědictví, které my máme od svých rodičů, kteří nám to samozřejmě předali v té nejlepší vůli, že jo. Prostě chtěli z nás mít pořádného člověka. Takže kolikrát opravdu v sobě neseme takové hrůzy a vůbec, jako si ani neuvědomujeme, že je to třeba špatně a jak to vzniklo a kde jsme to vzali. A pak, když si to uvědomíme, tak se to zase snažíme po zbytek života nějak zbavit a nějak to srovnat, integrovat. No a vlastně přivedlo mě to. Přivedlo mě to tady na tu myšlenku, co předáváme. Jo, protože. Málokdo se snaží myslet u toho, když vlastně jedná v nějakém tom programu, který dostal od svých rodičů. To se nedělá, to se dělá, to se dělá takhle a to se takhle nedělá zase. A přitom, jak jsem se právě nedávno dozvěděl z knihy, myslím, že je ten rozhovor s Ďáblem od Napoleona Hilla, což je velice známý autor, samozřejmě. Dar myšlení. Máme tady na Zemi jenom my, lidské bytosti, lidi a je to dar, velice zajímavý dar, protože ten dar nám nemůže být odejmout. Nikdo nám ho nemůže vzít. To prostě nejde. Nikdo vám nemůže vzít vaše myšlení. Co je, co je možné, tak. Můžete ho přestat používat. Lidé ho mohou prostě přestat používat z různých důvodů, převážně z pohodlnosti, že je to mnohem pohodlnější prostě ten mozek položit vedle té televize a nechat na něho prášit a sednout si a nechat si prostě z té bedýnky kouzelné říct, jaký má mít názor a jaký je ten nejsprávnější názor. Samozřejmě. 

Ale v zásadě myšlení nám nemůže nikdo sebrat, takže pokud jsme alespoň trochu ochotni ho používat, tak můžeme odhalit i tady ty programy, které třeba nejsou úplně nejprospěšnější a je nemusíme posílat dál. A dokonce si dovolím tvrdit, že nebo dovolím si říct, tvrdit ne. Dovolím si říct, že pro je to asi jedna z největších. Jeden z největších úkolů nebo pokroků v lidském životě, Když se člověku právě podaří odhalit nějaký takový program, který nefunguje, nebo je třeba dokonce úplně zhoubný pro ten život a už to nepošle dál. Nevím, jestli je potřeba vždycky něco poslat dál, ale rozhodně pokud nepošlete dál nějaký program, který funguje, tak to špatně nebo vůbec nefunguje nebo naopak ještě přináší prostě problém třeba v podobě nějaké nemoci, která se z toho může vyvinout z toho nesmyslného vzorce chování. Tak pokud něco takového člověk u sebe odhalí a už to dál nepošle, tak si myslím, že dosáhl v životě opravdu hodně. Bych tak viděl. Takže přátelé, zkuste používat to, co nám nelze vzít myšlení a Zkuste ho použít na revizi programu nebo na revizi těch vzorců, které vkládáte třeba do svých dětí nebo vůbec posíláte dál, nebo vůbec je pouštíte do světa. Já vždycky, když dělám nějaký takový video, tak potom, když to poslouchám, tak si říkám, jestli třeba já se nesnažím někomu něco vsunout, co je úplně špatně. A tak jenom doufám, že že mě někdo kontroluje.

Teď nemyslím nikoho, tedy nikoho tady. Do toho bych se nechtěl zamotávat. Prostě doufám, že že to, co vám říkám, spíš tlumočím a že to, že to k něčemu bude a to to asi vyhodím. Takže přátelé, používejme myšlení, náš dar, který nám nemůže nikdo vzít. Nebuďme pohodlní a nenechme si ordinovat naše názory. Vytvořme si je sami a zamysleme se nad tím, co pošleme dál. No a u toho klidně můžeme dělat to, co vždycky říkám na konci. Prostě mlsejte a buďte zdrávi. Jo a nezapomeňte skočit na naše stránky. Jestli tohle video sledujete někde jinde než na našich stránkách, tak se tam běžte podívat, protože je tam spousta informací o tom, jak se dá uzdravit jídlem. Tady nahoře se před chvilkou asi objevilo objevila upoutávka na náš kurz Video kurz, který je zdarma, Takže můžete se dozvědět o uzdravování jídlem. Maximum informací jak z kurzu, tak z našich stránek.

A to je všechno. Takže ještě jednou mlsejte. Používejte myšlení a buďte zdrávi. Ahoj.

LÍBÍ SE VÁM CO DĚLÁME?
KLIKNĚTE ZDE A PODPOŘTE NÁS
CHCI PODPOŘIT
JEDNORÁZOVĚ
CHCI PODPOŘIT
MĚSÍČNĚ
300 200 100 500 1000 300 200 100 500 1000 DĚKUJEME ZA VAŠI PODPORU!
MLSEJTE S NÁMI A BUĎTE ZDRÁVI 🙂
cdn_helper cdn_helper cdn_helper cdn_helper cdn_helper cdn_helper

 

Všechna práva vyhrazena. Žádná fotografie, text, ani část textu tohoto příspěvku nesmí být kopírována nebo komerčně využívána bez písemného souhlasu administrátorů Marky SCD recepty