Co mě naučily Wokna

Zdravím vás přátelé. Tady je Radek. Ze všeho nejdřív vám vysvětlím název dnešního příspěvku. Proč je tam napsáno co mě naučili wokna a ještě s dvojitým v. Toto slovo Wokna s dvojitým V se používá jako přezdívka jednoho asi z řekněme nejrozšířenějšího operačního systému v počítačích Windows. Chci vám říct takovou zajímavou věc, kterou jsem si uvědomil, že vlastně k tomu hodně přispěl tento operační systém a v podstatě to spadá do toho gardu, že všechno zlé je k něčemu dobré, což si myslím, že je v naší realitě koneckonců jediný způsob, jak se může člověk nějakým nějak posunovat dopředu, protože vždycky, až když je nám těžko, tak teprve dojdeme k tomu, že bychom měli něco změnit, prostě něco začít dělat jinak. No a to byl přesně ten případ. Kdysi jsem totiž pracoval v takovém jednom studiu nahrávacím a byla to doba bouřlivého rozvoje, tedy této činnosti, kdy se vlastně místo těch analogových magnetofonu, kde se točily ty kotouče takhle, tak se začaly dostávat do studia počítače a konečně začalo být nějak možné a schůdné natáčet digitálně právě do těch počítačů.

A systém Windows neboli Wokna to umožňoval řekněme za nějakých přijatelných i finančních a ekonomických podmínek, protože ten druhý systém, který na to fungoval nebo se kterým se pracovalo mnohem lépe, byl pro nás nedostupný. A takže jsme začali pracovat tady na tom systému a začali jsme nahrávat do počítače hudbu. A proč to celé vysvětluju? Protože vlastně byli jsme nuceni skutečně tento systém se naučit a hodně dobře umět prostě a používat ho, protože samozřejmě ze začátku docházelo k různým bizarním situacím, prostě přestalo to fungovat, přestalo to nahrávat, přestalo se dít něco, co se mělo, co jsme očekávali, že se stane atd.

Bylo to v plenkách celkem, a proto jsme museli opravdu vědět o tom systému co nejvíc, abychom dokázali to na místě nějakým způsobem zase rozpohybovat. Protože když si představíte, že prostě tam zatím oknem ve studiu čeká nějaká kapela, mají napřažené ruce s těmi kytarami a chtějí začít hrát. A vy jim řeknete musíte počkat za dva, za tři dny přijde nějaký odborník a dá nám to zase do pořádku. Takže to bylo nemyslitelné. Proto jsme byli nuceni skutečně ponořit se opravdu do hloubky. A co nebo co mi to dalo? K čemu to vedlo?

Určitý posun v myšlení nastal po tom, co jsem si uvědomil, že ve chvíli, kdy ten systém přestal pracovat, nebo když se prostě něco pokazilo, tak samozřejmě klasická tendence každého je prostě prozkoumat tu chybu, proč to nefunguje a snažit se to opravit, prostě přijít na to, nějakým způsobem to zvládnout atd. A já jsem to samozřejmě taky tak ze začátku dělal, že jo. Prostě snažil jsem se, jak říká, jak říká Esther Hicks, tlačil jsem nudli vařenou, což je poměrně zbytečná činnost, že jo, když si to představíte. Ale takto jsem to dělal prostě a snažil jsem se to zase jako na tom stejném místě nějakým způsobem opravit a spravit a prostě provozovat dál. Jenomže pak se mně párkrát stalo, že když ještě chci dodat důležitá věc toto snažení, to tlačení nudle navíc velice odebírá energii, totálně snižuje energetickou rezervu, o které pořád mluvím, která je potřeba k tomu, aby se člověk cítil v pohodě, aby udržoval rovnováhu v organismu a aby prostě zůstal zdráv. Takže takováhle nějaká činnost, která prostě tolik vysává energie, tak samozřejmě nepřispívá k vašemu zdraví.

A čím je to častěji, tím je to horší. Dokonce jsem slyšel, že někdo podezřívá právě tady ten operační systém z toho, že to dělá schválně, což je všechno možné. A potom se mi stalo, že místo toho, abych se snažil přijít na kloub nějaké té chybě, nějaké té závadě, tak jsem si říkal udělám to jinak, Použiju jinou metodu, jiný způsob, něco nového, nový program, nový plugin, nový zásuvný modul nebo já nevím, co bylo potřeba tenkrát. A zjistil jsem, že tímto způsobem se můžu dopracovat výsledku anebo zprovoznění toho systému mnohem rychleji, než když se snažím přijít na to, co se podělalo s odpuštěním.