Naše tělo je schopno zcela bezezbytku trávit monosacharidy, neboli jednoduché cukry, díky tomu nazývané jako „rychlé“. Nejlepší formou jsou monosacharidy v přírodní formě, živé stravě – ovoci, zelenině, suchých plodech. Tyto potraviny si s sebou přinášejí vlastní enzymy a v žaludku se téměř nezdrží, aby v tenkém střevě byla jejich energie maximálně zužitkována. Vláknina těchto potravin má svůj úkol na další cestě tlustým střevem.
Složitější situace nastane při příjmu disacharidů, sacharidů dvojitých, jako je obilí, mouka, rafinovaný cukr, laktóza, maltóza a další, které si můžete najít. Tělo je potřebuje nejdříve rozložit na sacharidy jednoduché, aby bylo schopno využít přijatou energii. Nehledě na to, že strava obsahující disacharidy, je již převážně stravou upravenou, enzymy postrádající. Tělo je tedy nuceno použít enzymy vlastní a vynaložit dost energie ke zpracování.Tyto potraviny mimo jiné zvyšují kyselost organizmu, na jejíž uzásadění tělo použije vápník z vlastních zdrojů, tedy z kostí. Disacharidy naše tělo nedokáže strávit bezezbytku, a to co zbude, putuje dále do střev. Nejvíce práce má naše tělo s polysacharidy, tedy s cukry složenými, neboli škroby. Do této skupiny patři brambory, rýže, kukuřice a další plodiny, které naleznete i v naší rubrice co ANO – co NE. U těchto potravin je třeba největšího úsilí při štěpení na dvojité a pak na jednoduché sacharidy. Mezi lidmi mají schopnost využít a strávit škroby skutečně jen vrcholoví sportovci, zbytek populace pošle nestrávené zbytky do střev. A tady dochází k hlavní zápletce. Nestrávenými zbytky se živí bakterie sídlící ve střevech každého z nás a produkují při své pastvě toxiny. Tyto toxiny mají schopnost tvořit záněty, poškozovat tkáně, ale i putovat krevním řečištěm až do mozku. Záněty se mohou tvořit celkem kdekoli v těle. V mozku pak působení toxinů vede k nejrůznějším projevům – hyperaktivita, dyslexie a všemožné další dys, ale i epilepsie nebo třeba autismus. Bakterie jsou schopné se díky nevhodné stravě navíc přemnožovat a například doslova „natrávit“ střevní stěnu, která pak není schopna úspěšně plnit svou funkci a naše imunita prudce klesá.
To by pro začátek stačilo. Teď přijdou dobré zprávy. V první řadě musím napsat, že i když je v názvu SCD slovo dieta, můžete se zcela uklidnit vy, kteří čekáte, že budete muset jíst a pít nějaké nechutné blafy nebo trpět hladem. Ve skutečnosti je to přesně naopak. Další dobrou zprávou je, že právě SCD má schopnost výše popsané procesy zastavit a uzdravit všechny zmíněné i nezmíněné neduhy. Princip, jak již mnozí tušíte, je jednoduchý. SCD vyloučí z naší výživy disacharidy i polysacharidy, a pomůže nám uzdravit naše tělo i ducha konzumací úžasných lahůdek z toho co zbylo, tedy z monosacharidů. Vzhledem ke skutečnosti, že není snadné ani rozumné ráz na ráz přejít na živou stravu, chcete-li RAW food, je právě SCD skvělým mezistupněm a prostředkem pro uzdravení. Za jak dlouho můžete očekávat výsledky? Odpověď na tuto důležitou otázku je následující. U poruch psychických, způsobených právě vlivem toxinů, nastává zlepšení po zamezení přísunu potravy těm potvůrkám v našem organizmu nejrychleji. Zpravidla do týdne až čtrnácti dnů dochází ke zklidnění a vymizení projevů. U zánětlivých poruch záleží na stupni postižení a proces úplného uzdravení trvá i dva až tři roky. Zlepšení ale zpozorujete zpravidla po jednom až třech měsících. Teď už mluvím z vlastní zkušenosti. V procesu uzdravování s SCD, konkrétně u zánětů, dochází k relapsům. K prvnímu nejčastěji po čtyřech až pěti měsících, k dalšímu zhruba po roce. U někoho ale nemusí přijít žádný, každý jsme jiný.
Elaine ve své knize píše také o návratu k „normální“ stravě. Já ale po zkušenosti s SCD nic podobného neplánuji, protože si myslím, že jsem v životě nejedl tak chutně, jako teď. Takže nějaký návrat považuji za nesmysl. Spíše mě SCD přivedlo k dalšímu „zjemňování“, jak říká Jarda Dušek. Vyřadili jsme z naší výživy maso, které SCD výživa neomezuje. Došlo tak u nás k dalším pozorovatelným zlepšením celkového zdravotního i psychického stavu. Ale to už je na každém z vás, jak vážně berete to, co vám vaše tělo radí. Na každém z vás taky záleží, jestli se dokážete rozhodnout a plně přejít na SCD, nebo jestli budete tu a tam podvádět nebo dělat výjimky. V tom případě podvádíte sami sebe a nejspíš na svoji omluvu budete tvrdit, že to vlastně nefunguje a podobné nesmysly. Hodně pomůže, když pochopíte, že ze všeho nedůležitější je přestat si škodit. Jestliže máte sebe a svoje tělo rádi, vážíte si tohoto vozítka pro váš mozek, ducha, duši nebo co chcete. A také si uvědomíte, že to vozítko máte jen jedno na celý život. Kdybyste dostali od někoho auto a ten někdo by vám řekl, že jiné už v životě nedostanete, jak byste se k němu chovali? A jak se chováte ke svému tělu?
Poslední doporučení se týká léků a lékařů. I když někdo berete léky třeba už patnáct let, jako jsem bral já, pokračujte v tom, choďte na kontrolu ke svému lékaři, ať máte přehled, jak se váš stav mění. Léky vysazujte podle vývoje situace. Jestli o SCD svému lékaři povíte nebo ne, nechám na vás. Liší se to kus od kusu. Někteří otevřenější budou zvědaví a „vyzkouší“ to na dalších svých pacientech. Ti, co pro ně získávání vědomostí odchodem z fakulty skončilo a jen vydělávají ve svém zaměstnání, to raději ani vědět nemusí. Budou vám zbytečně dělat problémy. Jste – li tedy pevně rozhodnuti pro zdraví, zvu vás k dalšímu příspěvku – Jak začít…
Žádná fotografie, text, ani část textu tohoto příspěvku nesmí být kopírována nebo komerčně využívána bez písemného souhlasu administrátorů Marky SCD recepty
