Co dělám špatně II

Ahoj, tady je Radek
Minule jsem vám připomněl příspěvek „Co dělám špatně”, který jsem před časem adresoval všem, kteří mají pocit, že jim SCD nezabírá tak jak by mělo. Jen připomenu, že v něm šlo o to, nekombinovat více způsobů uzdravování hlavně v začátku SCD a o různé, byť i jinak velmi prospěšné doplňky výživy. V prvním případě nebudete mít přehled co Vám funguje a co ne, a v druhém se může stát, že si znemožníte účinek SCD díky nevhodným substancím obsažených v doplňcích.

Ve dnešním pokračování na toto téma bych rád mluvil o další podstatné a možná nejdůležitější složce, která může fungování nebo nefungování vašeho uzdravování prostřednictvím SCD ovlivnit.

Je to Vaše psychické nastavení. Ano, je to váš přístup k uzdravování, k sobě samému, je to vaše důvěra nebo naopak nedůvěra v sebe sama nebo v metodu, kterou jste se rozhodli pro sebe využít. Po létech konzultací s mnohými z vás si dovolím tvrdit, že už v první vteřině našeho rozhovoru přesně poznám, jak jste na tom. Opravdu už podle pozdravu, podle tónu hlasu je velmi patrné, jak je osoba na druhé straně nastavená. Je skutečně zásadní pro úspěšné uzdravování, ale v podstatě pro jakoukoli lidskou činnost mít důvěru, být zaměřen na pozitivní věci, na radost, na příjemně pociťované myšlenky. A proč? Protože strach, obavy, smutek, zloba, zlost, špatné zprávy, zášť a další negativní pocity vyvolávající strach a stres vás přivedly do stavu, který se teď pomocí SCD snažíte dát zase do pořádku. Příroda nás sice vybavila schopností zvládat stres, ale pouze krátkodobě. Stejně jako většina dalších tvorů na této planetě jsme vybaveni schopností reakce na stres “bojuj nebo uteč”, která u nás neomylně funguje dodnes. Tato schopnost nás měla ochránit před útokem predátora. Příroda ale nepočítala se stresem trvalým, který člověk pro sebe vynalezl a rád ho pěstuje. Je to stres, který trvá nejen hodiny nebo dny, ale celá léta. Nepříjemná práce, která je ale možná dobře placená, hypotéka, nešťastné manželství, to je jen pár příkladů situací, které tělo vnímá úplně stejně, jako útok šavlozubého tygra. Ovšem netrvají pár minut, ale celá léta. Tělo na tento stav musí nějak reagovat. Chce nám dát najevo, že takhle to je špatně. Děje se to nejrůznějším způsobem a většinou dochází k vytvoření nějaké nerovnováhy, která vede k poškození systému a k projevům prostřednictvím nejrůznějších nemocí.

Myslím, že se mnou budete souhlasit, že základem všeho v našem vesmíru je rovnováha. Pokud tedy chceme být zdraví a šťastní, je nezbytné, abychom pro sebe vytvořili rovnováhu. Jestliže budu své tělo vyživovat ve stylu SCD, ale dál budu sevřen strachem, budu svou pozornost věnovat nepříjemným událostem a jevům, setrvám v místě nebo situaci, která mě trápí a přináší nepříjemné prožitky, dál budu vytvářet stres, který mě do stávající situace přivedl, nebudu mít zdaleka takové výsledky jaké od této změny výživového stylu očekávám. Je nutné udržovat v životě rovnováhu. Nelze jen pracovat bez odpočinku a myslet si, že to půjde věčně. Stejně nelze prožívat  každodenní stres a myslet si, že se tělo neozve. Nelze denně věnovat svou pozornost katastrofám, násilí, zlobě, podvodům a lžím a myslet si při tom, že se mě to netýká, že mi to neubližuje, že je to jen kulisa. Asi tušíte, že mám na mysli nejrůznější mainstreamová média. Náš mozek skutečně nepozná, jestli se to děje jen „jako”, nebo se to týká někoho jiného. Nemá jak, nemá okýnko, kterým by se podíval a zjistil: “aha, to jen zase sleduje zprávy, nebo nějaký přiblblý horor”. Pro náš mozek to není jen jako, jak z oblibou někdo říká – já to neposlouchám to je jen kulisa. Mozek to poslouchá, je to pro něj nová informace a při opakování dokonce později zkušenost.

Zkrátka a jednoduše. Chcete-li uzdravit své tělo, v rovnováze musí být i duch. Jak to uděláte? Změnou vašeho zaměření. V první řadě SCD dejte plnou důvěru, je mnohokrát vyzkoušeno. A pak se zaměřte na sebe a na lásku k sobě. Ať už jste sobě nebo někomu jinému provedli cokoli, zapomeňte, odpusťte si a dovolte, aby ten, koho v zrcadle v koupelně po ránu uvidíte jako prvního, byl ten nejmilejší člověk na celém světě. A pak postupujte dál. Věnujte svou pozornost jen příjemně pociťovaným myšlenkám, zprávám, filmům, setkáním, vztahům, práci. Vaše nové zaměření začne vše okolo vás měnit. To nemám jen vyčtené, já to už několik let prožívám. To smutné a bolavé místo, odkud jsem před lety vyšel se s tím dnešním, ve kterém se právě nacházím nedá vůbec srovnat. Dovolte si mít radost z přítomného okamžiku, z každé sebemenší a zdánlivě samozřejmé věci. Oceňujte vše, i židli na které sedíte, místnost ve které jste, každou maličkost, ráno každý nový den, jako by už proběhl a byl váš nejlepší v životě. Radujte se 🙂

Možná vám to teď zní trochu jako úlet, no mě kdysi také, ale první projev toho, jak skvěle to funguje vás zbaví pochyb a budete chtít víc a víc a víc, stejně jako já. To vám zaručuji.
Mlsejte a buďte zdrávi.