95% našeho života řídí naše podvědomé programy.
Proč to tak je a co s tím udělat, pokud nám neprospívají?
Inspirace přichází od Bruce Liptona 🙂

PŘEPIS VIDEA ZDE

Ahoj, tady Radek. Mnozí z vás vědí, že jsem velkým příznivcem zjednodušování, protože když si člověk věci zjednoduší, tak mu potom jdou prostě líp, jednodušeji. A dnešní příspěvek bude inspirovaný zase jednou Brucem Liptonem, což je takový vynálezce, zakladatel epigenetiky. A ten člověk je mně velice sympatický, protože právě jde podobnou cestou. Říká věci velice jednoduše, jasně, srozumitelně a člověk si z toho může něco vzít. A ta inspirace přišla v jednom videu, které bylo poměrně dlouhé, které jsem sledoval a nebylo o Bruci Liptonovi, ale najednou se tam objevil. Byla tam použita část nějaké jeho nějakého jeho rozhovoru s nějakým moderátorem a velice se mi líbila, protože rezonuje s tím, jakou mám vlastní zkušenost nejenom , i Marky. Prostě tak to je. Nebo jsme přesvědčeni o tom, že tak i tak se ty věci mají.

O co šlo? Bruce tam řekl, že 95 procent našeho života se odehrává v programech, a sice v programech, které jsme si nahráli do naší paměti během prvních sedmi let života. On tam vysvětluje, proč k tomu dochází. Říkal, že jako děti jsme do těch sedmi let. Naše mysl se pohybuje v hladině théta, což se v podstatě rovná hypnóze. A my nasáváme v tomto stavu v podstatě to, co vidíme okolo sebe. Samozřejmě ponejvíce to, co vidíme u rodičů. To znamená způsoby chování, řešení a způsoby výživy. Samozřejmě prostě komplexně. To, co vidíme v našem okolí, to nasáváme a z toho si tvoříme právě ty naše programy. A tyto programy řídí 95 procent našeho života. Můžeme si to zjednodušit i třeba na jeden den. Takže během jednoho dne 95 procent času jsme řízení právě těmito programy. Je to celkem jasné, protože na umývání nádobí, na jízdu do práce, prostě na cokoliv nepotřebujeme. Tvůrčí mysl tam stačí prostě nebo tu vědomou, tam stačí prostě opakovat to, co máme nahrčeno. A vlastně odehrává se to úplně stejným, s úplně stejným způsobem, se podíváme na cokoliv.

Jediný moment, kdy používáme tu vědomou mysl, tu tvůrčí, tak je právě ve chvíli, kdy něco tvoříme, kdy tvoříme něco nového. Když se zabýváme něčím, co jsme ještě nedělali, kdy prostě vytváříme něco originálního nebo sázíme třeba nové stromky, nebo se rozhodneme začít něco dělat na zahrádce, nebo namalujeme obraz, prostě cokoliv. V chvíli používáme tu vědomou mysl, tu tvůrčí mysl. Jinak jedeme prostě na programy a. Možná se vám bude zdát, že teď budu chvilku mluvit od věci, ale ono se to zase potká. On tam říkal, že nemusíte být chytří, pokud jste se narodili, nebo pokud jste vyrostli v bohaté rodině. Děláte prostě správná rozhodnutí Nevědomě. V programu.

Často jste možná pozorovali takový nějaký úkaz, že prostě peníze má někdo, kdo na to inteligenčně vůbec nevypadá. A to je právě ono. Prostě vyrostl v prostředí, které ho přirozeně zformovalo, naprogramovalo tak, aby je rozhodnutí, co se týká financí, dělal prostě správně. A to stejné se týká i jídla. Jestliže prostě vyrostete, je v rodině, kde se jí opravdu dobře, kde maminka už měla informace a naučila vás prostě nebo i tatínek. Samozřejmě, naučili vás vybírat si to správné jídlo, dávat si prostě pozor na různé věci, tak to děláte bez nějakého zvláštního přemýšlení, prostě v tom programu. A naopak. Já to tady čtu vždycky, tak to mám tedy poznámky. A naopak chudí lidé žijí v programech, že to tak je, že to tak musí být, že musí trpět, že svět je nepřátelské místo a podobně. Protože vlastně vyrostli v tom prostředí, kde si rodiče neustále stěžovali na nedostatek peněz, na nespravedlnost, prostě na to, kolik se toho v životě naučili. A ano, mohou být opravdu chytří a třeba i vysokoškolsky vzdělaní. nevím, co. Co považujete za důkaz inteligence? A přesto mohou být velice chudí a mohou mít problémy, protože ani ta inteligence, ani ty vědomosti jim nepomohou, aby dělala, dělaly správná rozhodnutí třeba právě v oblasti těch financí. Anebo mohou být velice inteligentní, ale mohou mít špatné programy.

Co se týká právě toho, víte, toho vyživování, výživy. Prostě jedí šílené věci a nedávají si pozor na to, co jedí a přesto jsou třeba velice inteligentní. Ale pokud vás řídí takovýto program 95 procent dne 95 procent vašeho života, tak likvidujete sami sebe. A to je vlastně důvodem, proč jak říkal, Bruce Lipton. Tento je důvodem, proč takovíto lidé vlastně nebo bohatí lidé zůstanou bohatí a chudí lidé zůstanou chudí. A ti lidé, kteří mají velmi špatné stravovací návyky, tak prostě budou nemocní a ti, kteří se vyživují dobře, to svoje zdraví určitě podpoří a určitě budou na tom mnohem lépe. A dobrou dobrým čtením v tomto směru, i když to není o výživě a o zdraví, je to o těch financích. Ale můžete si to přirovnat nebo přiložit úplně. K čemu chcete. Je třeba knížka od Roberta Kiyosakiho Bohatý táta, chudý táta. Ale i nám s Marky zásadně před lety změnila život. Prostě přehodila výhybku na našich kolejích a my jsme se pustili úplně jiným směrem, protože jsme mívali taky docela velký problém v této oblasti, protože jsme oba vyrostli taky v prostředí, kde prostě prostě nepocházíme z žádných bohatých rodin a sami sobě jsme vlastně našimi programy způsobovali spoustu problémů. A tato knížka je úžasná v tom, že vlastně porovnává oba ty světy. V kostce jedná se vlastně o Kiyosakiho vlastní příběh, protože jeho tatínek v rodině, kde se narodil, tak byl sice vysokoškolský profesor, ale byl žil tady v těch programech, že prostě peníze jsou špatné a že bohatí lidé jsou špatní lidé apod. Ale měl kamaráda, který měl takového svobodomyslné tatínka, takže ho přijímal v rodině skoro jako bratra a ten to měl zase naopak. Ten zase vyrostl v rodině, kde peníze byly a ta rozhodnutí ty programy vlastně měl úplně jiné a ta rozhodnutí na základě těch programů dělal úplně jinak.

Takže v podstatě celé dětství do dospělosti měl možnost porovnávat ty dva světy. No a potom si vybrat. A tím se dostáváme vlastně k řešení. Samozřejmě knížku doporučuju, je to výborná věc, ale to řešení. Nepotřebujeme vlastně žádné školení, žádné knihy, žádného guru a nepotřebujeme nikoho a nic na to, abychom poznali, kde vlastně náš život drhne, abychom si uvědomili, kde trpíme, kde zažíváme rozpor, odpor. Nepotřebujeme na to žádné zvláštní schopnosti. Přece každý z nás se dokáže zamyslet a říci aha, tady, tady je tohle a tamto, zdraví a teď to jídlo a tak dále. Všichni jsme schopni se na svůj život podívat a v podstatě ve všech oblastech si uvědomit, kde nás co pálí, kde to není v pořádku, kde prostě se necítíme dobře. No a potom můžeme ty programy začít měnit. Jde to. To máme s Marky, jak jsem říkal, vyzkoušeno. Prostě jsme schopni začít odchytávat. Samozřejmě. A neuvidíme to v plné šíři hned na začátku. Ty naše programy ale jsme schopni začít pomalu odchytávat při zvýšené pozornosti, o které pořád mluvím. Při zvýšené bdělosti jsme schopni začít odchytávat ty momenty, kdy prostě se nerozhodujeme zrovna moc dobře v náš prospěch. A teď je úplně jedno, jestli jsou to finance, jídlo, vztahy, prostě to je úplně fuk. A v té chvíli, když rozeznáme nějaké naše ne úplně nejlepší rozhodnutí nebo ne úplně nejlepší postoj, ne úplně nejlepší program, kterým se necháváme řídit, aniž bysme nad tím nějak zvlášť přemýšleli, tak to můžeme začít měnit.

Není to zas taková dřina. Sám Bruce Lipton říkal Fake it Until. Teď to nedokážu říct. Říkával Fake it until you make it, to znamená v češtině Dělej, jakože to máš, dokud to nezískáš. Volně přeloženo. A skutečně to funguje. Ale je potřeba si uvědomit u toho určitou určité věci. Co nefunguje, tak jsou takové ty afirmace, které si napíšete a nalepíte si to někde na ledničku. Prostě protože okolo toho budete chodit za chvilku a ani o to nezavadíte očičkem. Je potřeba opakovat, opakovat si ty věci neustále dokola, protože znáte to opakování matka moudrosti a nejen moudrosti. Ono to vzniká tak, že opakujete, opakujete, pořád si to připomínáte, pořád jedete dokola. První týden je to dřina, samozřejmě další týden už je to o něco lepší třetí týden. Většinou už se v tom začínáme nacházet a po čtyřech týdnech už si ani nezapomeneme, že něco máme jinak. Takto totiž fungujeme. Takhle se dokážeme programovat většinou během těch jednadvaceti až sedmadvaceti dní jsme schopni si naprogramovat nějakou novou schopnost. Dovednost celkem jedno pohled, nový pohled na sebe i na život i na spoustu věcí.

Takže opakováním se vlastně programujeme do toho našeho podvědomí. A ve chvíli, kdy to podvědomí už přijme, jsem šťastný. Jsem zdravý. Já nevím co. Mám hromadu peněz. Už se nedívám na peníze a na někoho, kdo má peníze, jakože je to vyvrhel, ale prostě že je to v pořádku, protože jak říká Jirka Ledvinka, proč bychom nemohli mít úplně cokoliv, když je to v nabídce? To jsem zapomněl podotknout. Proč bychom nemohli mít úplně cokoliv, když je to v nabídce? A naopak, když se nám něco z nabídky nehodí, proč bychom to prostě nemohli odmítnout? Je to na nás, to je to a ta svobodná volba. Takže ve chvíli, kdy naše podvědomí přijme ten náš program, to naše programování, tak to nemusíme opakovat. To je po těch čtyřech týdnech, kdy to prostě funguje. A tímto způsobem můžeme v podstatě postupně změnit úplně všechny programy, které nám nevyhovují, které u sebe odhalíme a které prostě nechceme používat dál.

vždycky s oblibou říkám, že SCDčko nebo tady ta změna výživy, uzdravování jídlem je skvělý začátek pro takovou tu změnu osobnosti nebo pro takovou to tak pro takové přeprogramování. Protože a když začneme tou psychikou nebo tím naším pohledem na sebe, na svět, tak to může být větší dřina, to uznávám, protože máme problém samozřejmě s tím, uvěřit tomu svému programování. Jestliže. Mi není dobře, tak se mi těžko věří. Jsem zdráv, jsem zdráv apod. Jestliže mám štos složenek někde na stole a opakuji si jsem bohatý, jsem bohatý, tak tomu taky nevěřím. Ale právě přes to jídlo. Jestliže se podívám na to, co mi nevyhovuje a začnu jíst něco jiného, tak se prostě dostaví výsledek. Prostě udělá se vám líp, chcete nebo nechcete. A to je velice dobrá vzpruha pro to, abych pokračoval i v těch dalších oblastech. A myslím si, že většina SCDčkařů to takhle , protože prostě jakmile zažijete nějaký úspěch tím, že se snažíte v sobě něco přeprogramovat, jsou to stravovací návyky nebo prostě návyky k financím, to je jedno a zažijete posun, zažijete svůj první úspěch, tak samozřejmě vás tam nakopne a chcete jet dál. Věřím tomu skutečně a setkávám se s tím i při konzultacích, že to takto SCDčkaři mají a naopak.

Většinou při těch konzultacích neřešíme, co jak uvařit a jak zkombinovat potraviny atd. Ale i když i k tomu dochází, samozřejmě ale většinou řešíme právě tady ty věci, jak se na co podívat, jak s tím začít pracovat, jak se prostě zbavit nevhodných programů. A nebudu teda natahovat. Přátelé, podívejte se na to. Klidně si třeba přečtěte i knížku Roberta Kiyosakiho Bohatý táta, chudý táta. Prostě přeprogramovat se . Nepotřebujete na to nic číst. Žádné schopnosti. Zvláštní. Nepotřebujete na to nikoho, abyste byli schopní se kouknout na svůj život a říct si, co vám vadí, co děláte špatně, co ve vás prostě vzbuzuje nějaké rozpory nebo odpor. Kdo případně ve vás vzbuzuje odpor a s kým se třeba přestat stýkat a koho si třeba zase jiného najít místo toho atd. Jakou práci si třeba najít, prostě vyměnit zaměstnání atd. Protože to všechno vliv na náš život. A jestliže žijeme 95 procent času v programu, který není vhodný, tak jak to říkal Bruce, tak prostě likvidujeme sami sebe. A to je přece škoda, přátelé mlsejte nahrazujte nevhodné programy těmi lepšími. A buďte zdrávi! Ahoj!


Všechna práva vyhrazena. Žádná fotografie, text, ani část textu tohoto příspěvku nesmí být kopírována nebo komerčně využívána bez písemného souhlasu administrátorů Marky SCD recepty